K predikci diabetu mellitu 1. typu u příbuzných prvního stupně lze využít kombinaci genetických, imunologických a endokrinologických metod. Stejné způsoby jsou užívány i pro predikci autoimunitního diabetu u všeobecné populace, pravděpodobnost predikce je však nižší. Základem preventivních metod, které jsou v klinické praxi užívány před manifestací diabetu v rámci primární prevence, je eliminace některých alloantigenů ze stravy rizikových dětí a nebo aplikace přirozených či modifikovaných epitopů autoantigenů, které mají zlepšit špatně navozenou imunologickou toleranci. Po manifestaci diabetu se v rámci sekundární prevence užívají především alterované epitopy autoantigenů, imunosupresivní a nebo imunomodulační terapie. Cílem sekundární prevence je prodloužení postiniciální remise onemocnění. Metody primární a sekundární prevence lze kombinovat a zhodnocení jejich efektivity i bezpečnosti je předmětem řady probíhajících mezinárodních studií.

To predict type 1 diabetes mellitus in first-degree relatives, a combination of genetic, imunological and endocrinological methods can be used. The same approach has been applied in the prediction of autoimmune diabetes in the general population, although with lower prediction probability. The primary prevention methods used in clinical practice before the manifestation of diabetes focus on the elimination of some alloantigens from the diet of high-risk children and/or application of natural or modified epitopes of autoantigens that should improve inapproprietaly induced immunological tolerance. After the manifestation of diabetes, altered epitopes of autoantigens and immunosuppressive and immunomodulatory therapies are primarily used for the secondary prevention. The objective of the secondary prevention is to prolong the remission of the disease. The primary and secondary prevention methods can be used in combination and their safety and effectiveness is being tested in a number of in ternational studies in progress.

Diabetologie

Lit.: 37