Dyslexie zcela určitě reprezentuje nejčastěji diagnosticky určovaný typ specifické poruchy učení. Navíc je někdy zjednodušeně vnímána jako synonymum této heterogenní skupiny. Navzdory skutečnosti, že se tématem dyslexie zabývají již více než sto let různí odborníci, nemůžeme zatím bezvýhradně přijmout její jednoznačný či výhradní etiologický koncept. S ohledem na dosavadní stejně jako současné vědomosti o jejich subtypech, specifické poruchy čtení mohou být založeny jak na fonologických, tak neocerebelárních dysfunkcích a jiných znevýhodňujících podmínkách. Kromě dyslexie existují rovněž jiné čtenářské obtíže, které by měly být zohledněny v lékařské praxi, např. ty, které souvisejí s konceptem tzv. neverbálních či „pseudo-verbálních“ poruch učení (např. hyperlexie) nebo získané ztráty schopnosti čtení (alexie).

Dyslexia definitely represents the most frequented diagnostically identified type of specific learning difficulty. Moreover, it is sometimes simply comprehended as a synonym of this heterogeneous group. Despite the fact that various specialists have been addressing the issue of dyslexia for over more than a century, a definite and an exclusive etiological concept that can be implicitly accepted remains undersigned to date. Regarding previous as well as contemporary knowledge of its subtypes, specific reading difficulties can be based on phonological, as well as neurocerebellar, dysfunctions and other deficiency states. Besides dyslexia, there are also other reading difficulties which should be considered within the scope of medical practice, e.g. those related to the concept of non-verbal or pseudoverbal learning difficulties (e.g. hyperlexia) or acquired loss of reading ability (alexia).

Ústav speciálněpedagogických studií Oddělení komunikačních a senzorických poruch Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Contemporary view of dyslexia and related reading difficulties in childhood and adulthood

Lit.: 20