Inkretiny a inhibitory jejich degradace v organismu, jejich dosud prokázané i potenciálně možné pozitivní metabolické účinky jsou v poslední době na odborných fórech velmi intenzivně diskutovány. Pod vlivem těchto nadějných informací jsem i já ve své diabetologické praxi začala tyto léky používat. Z prvních zkušeností je nápadné, že vhodně vybraný diabetik z léčby poměrně rychle a výrazně profituje, někteří pacienti naopak přes všechny předpoklady na léčbu nereagují podle očekávání. Ukazuje se, že inhibitory dipeptidyl peptidázy 4 (DPP-4) jsou cennými pomocníky v mnoha mimořádných situacích, kdy je léčba metforminem kontraindikována nebo netolerována, kdy si např. z obavy z oběhového selhání netroufáme použít pioglitazon, nebo kdy nám riziko hypoglykemie (ať už pacienta ohrožuje zdravotně nebo profesionálně) nedovolí léčit deriváty sulfonylurey. Otázkou zůstává, jak vytipovat potencionální osoby, které nebudou reagovat na léčbu. Víme, že účinek inhibitorů DPP-4 spočívá v prodloužení biologického poločasu organismu vlastního glukagon-like peptidu 1 (GLP-1). Víme ale, co všechno ovlivňuje dostatečnou produkci GLP-1, aby měly inhibitory DPP-4 kde uplatnit svůj vliv? Pro ilustraci uvádím několik stručných kazuistik, kde léčba inhibitory DPP-4 není možná úplně v souladu s oficiálními indikačními kritérii, ale která se někdy v konkrétních individuálních případech jeví jako nejlepší možná.

Incretins and inhibitors of their degradation in the body and their so far proved and potential positive metabolic effects have been intensively discussed at professional forums recently. Being influenced by such hopeful information I also started to use these drugs in my medical practice. From the first experience it has been noticeable that an adequately chosen diabetic patient relatively quickly and significantly benefits from such treatment, on the contrary, despite all prerequisites some patients do not respond to the treatment as expected. It has been shown that dipeptidyl peptidase 4 (DPP-4) inhibitors valuably help in many special situations when the treatment with metformin is contraindicated or intolerated, when e.g. the risk of circulatory failure limits the use of pioglitazon, or when the risk of hypoglycemia (whether it jeopardizes the patient medically or professionally) limits the use of sulphonylurea derivates. The unanswered question still remains, how to identify potential subjects who won’t respond to the treatment. We know that the effect of DPP-4 inhibitors is based on the extension of a biological half-life of the endogenous glucagon-like peptide 1 (GLP-1). However, do we know what exactly interferes with the adequate production of GLP-1, so that DPP-4 inhibitors could act effectively? To illustrate this, I present some brief case reports, when the treatment with DPP-4 inhibitors may not be absolutely in the accordance to the official indication criteria, but in certain individual situations it sometime seems to be the best possible.

Diabetologická a endokrinologická ordinace Trutnov

Experience with DPP-inhibitors in a diabetologist outpatient practice

Lit.: 4