Steatóza jater a steatohepatitida nejčastěji provázejí metabolický syndrom, který je jedním z nejrozšířenějších onemocnění v tzv. vyspělých zemích a který úzce souvisí s výskytem kardiovaskulárních, ale i jiných onemocnění. Jeho hlavním znakem je abdominální typ obezity se zmnožením viscerálního tuku a s ním související inzulinová rezistence. K dalším hlavním rysům patří porucha glukózového metabolizmu, hypertriglyceridemie a arteriální hypertenze. Prostá jaterní steatóza je ve většině případů benigním a reverzibilním postižením jater. Za určitých okolností se však k prosté steatóze může přidat zánětlivá složka a nemoc může přes obraz NASH (nealkoholové steatohepatitidy) a jaterní fibrózy vyústit až v jaterní cirhózu a hepatocelulární karcinom. V anglosaské literatuře se tyto jednotlivé stupně jaterní choroby (prostá jaterní steatóza, steatohepatitida, fibróza i cirhóza) nazývají souhrnně NAFLD (non alcoholic fatty liver disease). Prostá steatóza přináší svému nositeli dle posledních zpráv zvýšené riziko ICHS (ischemická choroba srdeční), z hepatologického pohledu ale, na rozdíl od NASH, neprogreduje do cirhózy. Etiopatogeneze NASH má shodné rysy s etiopatogenezí inzulinové rezistence a metabolického syndromu, stejně jako diabetes mellitus 2. typu. Ačkoli zlatým standardem diagnostiky zůstává jaterní biopsie, zdá se, že se rýsují i nové diagnostické postupy, které by mohly neinvazivně odlišit prostou steatózu od NASH. V terapii se zkoušejí režimová opatření, léky, které snižují inzulinovou rezistenci, a uplatňují se tak současně v terapii diabetu 2. typu, ale testuje se i řada dalších léků a chirurgických postupů. Kromě ovlivnění inzulinové rezistence je možné cílit terapii na oxidační stres. Zatím však chybí dostatek randomizovaných, dvojitě slepých placebem kontrolovaných studií, v nichž by byl výsledek léčby ověřen i histologicky, a to zvláště u diabetiků. U nediabetiků je nejlepší studií práce Sanyalova sledující vývoj NASH pomocí histologie po placebu, pioglitazonu a vitaminu E u dostatečného počtu nemocných. Neobjasněných zůstává stále řada problémů jak v etiopatogenezi NAFLD a NASH, tak v jejich diagnostice a léčbě.

Nonalcoholic fatty liver disease (NAFLD) is an increasingly recognized condition of excess fat deposition within the liver. NAFLD includes a spectrum of liver pathology ranging from bland hepatic steatosis to steatohepatitis and cirrhosis. Nonalcoholic steatohepatitis (NASH) is an inflammatory and fibrosing condition of the liver thought to be an intermediate stage of NAFLD that may progress to end-stage liver disease, liver-related death and hepatocellular carcinoma. Nonalcoholic steatohepatitis (NASH) is a common liver disease that is characterized histologically by hepatic steatosis, lobular inflammation, and hepatocellular ballooning, it can progress to cirrhosis in up to 15% of patients. There is currently no therapy that is of proven benefit for nonalcoholic steatohepatitis. The disease is closely associated with insulin resistance and features of the metabolic syndrome such as obesity (increased waist circumference), hypertriglyceridemia, and type 2 diabetes. The pathologic criteria are now well established and the diagnosis can only be made once the absence or limited use of alcohol is confirmed. In addition to insulin resistance, oxidative stress has been implicated as a key factor contributing to hepatic injury in patients with nonalcoholic steatohepatitis. Thus, both insulin resistance and oxidative stress are attractive targets for therapy in patients with this disease. Several pilot studies have provided evidence that insulin sensitizers such as thiazolidinediones and antioxidants such as vitamin E improve clinical and histologic features of nonalcoholic steatohepatitis. The medical evidence of a benefit, however, is limited, because these studies had small samples and were performed at single centers. Moreover, a recent multicenter trial showed a reduction in hepatic steatosis but no improvement in markers of cell injury after a year of rosiglitazone therapy. The value of these remains uncertain. Until now the best trial was done by Sanyal, who studied 240 patients divided into 3 groups (pioglitazone versus vitamin E versus placebo) – multicenter, randomized, double-blind clinical trial in non-diabetics.

1 interní klinika LF UK a FN Hradec Králové

2 interní klinika LF UK a FN Hradec Králové

Steatosis and steatohepatitis in diabetic patient

12. celostátní diabetologické sympozium "Diabetes a gastroenterologie", Hradec Králové, 4.-5. června 2010

Lit.: 24