Úvod a cíl: Pacienti na imunosupresivní léčbě mají zvýšené riziko infekcí, a tedy i spotřebu antimikrobiálních přípravků. Cílem bylo popsat rozdíly předpisu u těchto pacientů a jednotlivých látek. Metoda: Analyzovali jsme recepty vystavené ve FN Olomouc v letech 2005–2010, celkem 191 313 pacientů (prům. věk 42 let, 51 % žen), z nich 2 229 (1,2 %) pacientů splňovalo kritérium alespoň 180 dnů trvajícího předpisu imunosuprese. Výsledky: Imunosuprimovaným pacientům bylo předepsáno 10 % všech DDD a dokonce 30 % z celkových nákladů na antimikrobiální přípravky. Struktura léčiv je významně odlišná, s větším podílem kotrimoxazolu (29 vs. 7 %) a fluorochinolonů. Četnost výskytu kombinací je dvojnásobná (18 % vs. 9 %), předepisované kombinace jsou odlišné (nejčastěji amoxicilin a kotrimozaxol). Naopak opakování předpisu nebo záměna za jiný přípravek jsou méně. Mezi antimykotiky je významně více zastoupen itrakonazol, mezi antivirotiky potom valganciklovir. U transplantovaných pacientů na takrolimu je předpis antiinfektiv vyšší než u cyklosporinu (5,5 vs. 3,2 DDD/100 dní, p < 0,01). Závěr: Předpis antimikrobiálních přípravků se významně liší v závislosti na indikaci imunosupresivní léčby i na použitém imunosupresivu. Řada antimikrobiálních přípravků má navíc potenciální lékové interakce s imunosupresivní léčbou a zaslouží si tedy zvláštní pozornost.

Introduction and aim: Patients on immunosuppression have an increased risk of infections and therefore also antiinfective utilization. Our aim was to characterize the differences between these patients and individual immunosuppressants. Methods: We analyzed prescription in the University Hospital Olomouc between 2005 and 2010, a total of 191,313 patients (average age 42 years, 51 % women), of whom 2,229 (1.2 %) fulfilled the criterion of at least 180 days of immunosuppressive treatment. Results: Patients on immunosuppressive treatment received 10 % of all antiinfective DDDs and over 30 % of the total cost of antiinfective drugs. The structure of prescription was significantly different with markedly higher use of cotrimoxazole (29 vs. 7 %, p < 0.01) and fluoroquinolones. Prescription of combinations was twice as common (18 % vs. 9 %, p < 0.01) and the combinations were different (amoxicillin and cotrimoxazole being the most common). On the other hand, incidence of repeated prescriptions or switches was lower. Itraconazole was the most prescribed antifungal and valgalciclovir dominated antiviral prescription. Transplanted patients on tacrolimus received significantly more antiinfectives than those on ciclosporine (5.5 vs. 3.2 DDD/100 days, p < 0.01). Conclusions: Prescription patterns vary based on indication and immunosuppressant. Many antiinfective drugs pose a potential drugdrug interaction risk and should be prescribed with caution and rationally.

Ústav farmakologie Lékařská fakulta Univerzity Palackého Olomouc

Prescription of antiinfectives in patients treated by immunosuppressive therapy

Lit.: 15