V současné době zažívá určitou renesanci krátkodobě působící β-blokátor esmolol hydrochlorid. Eliminační poločas esmololu je pouhých 9 minut a účinek odeznívá do 20–30 minut. Distribuční poločas je 2 minuty a účinek se projevuje při kontinuální infuzi do 5–10 minut. Esmolol je proto optimálním β-blokátorem v indikacích s potřebou rychlého nástupu účinku a jeho přesné titrovatelnosti. Dávkováni je přísně individuální. Běžně je léčba zahajována úvodní dávkou 25–100 mg i. v. (500 μg/kg během 1 minuty), následovanou kontinuální infuzí s rychlostí podání 50–500 μg/kg/min. V případě potřeby je dávka titrována po 4 až 6 minutách. Podávání esmololu je indikované při supraventrikulárních tachykardiích s výjimkou preexcitace a v akutní kardiologii při nestabilní angině pectoris, akutním infarktu myokardu a v indikaci léčby β-blokátory v akutní fázi. Dále je esmolol vhodný při operaci srdce v mimotělním oběhu s kardioplegií s refrakterními supraventrikulárními nebo komorovými arytmiemi či při pooperační arteriální hypertenzi. Kromě kardiologie je esmolol nejvíce využíván v perioperační léčbě a při kritických stavech indikovaných pro podání β-blokátorů u nemocných, u nichž nelze β-blokátory vzhledem ke kumulaci rizikových faktorů podat. Relativně novou indikací v radiodiagnostice je stabilizace tepové frekvence při vyšetření myokardu počítačovou tomografií nebo magnetickou rezonancí.

1 interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc

Current position of esmolol in the therapy of cardiovascular diseases

Obsahuje 3 tabulky

Literatura