Schizoafektivní potuchaje časté onemocnění spojené s nejasnostmi v diagnostice, terapii i vlastním koncepčním uchopení této jednotky. Mezi oběma současnými diagnostickými manuály (DSM-IV-TR a MKN-10) existují rozdíly, které se promítají do heterogenity celcelého konceptu této poruchy. Diagnostická reliabilita obou kritérií je poměrně nízká, nižší pak v případě DSM-IV. Stabilita této diagnózy v čase se pohybuje od 36 % do 94 %. Hodnocení prevalence, průběhu, genetiky, neurokognitivního výkonu a zobrazení mozku potvrzují, že schizoafektivní porucha leží mezi schizofrenií a bipolární afektivní poruchou. z hlediska terapie jsou k dispozici pouze údaje o léčbě farmakologické. Je potvrzena účinnost antipsychotik a jejich kombinací se stabilizátory nálady. Dvě multicentrické placebem kontrolované studie pak potvrzují účinnost paliperidonu ER v monoterapii nebo v kombinaci se stabilizátory nálady a antidepresivy. Řešení problematické reliability a validity schizoafektivní poruchy může spočívat buď v odstranění nedůsledností a zpřesnění stávajících diagnostických kritérií, nebo v nahrazení celého kategoriálního konceptu dělení psychóz přístupem dimenzionálním.

Schizoaffective disorder represents a frequent illness accompanied by substantial uncertainties in diagnostics, treatment and t he conceptual framework. The differences between both current diagnostic manuals (DSM-IV-TR and ICD-10) are reflected in the hete- rogenity of the concept of this disorder. The reliability of both diagnostic criteria is relatively low, and lower for DSM-IV. The stability of this diagnosis in time ranges from 36 to 94%. The systematic evaluations of prevalence, course, prognosis, genetics, neuroco gnitive outcome and brain imaging document the assumptions that schizoaffective disorder can be placed between schizophrenia and bipola r affective disorder. The treatment has been systematically mapped only for psychotropics. The clinical efficacy has been documented for antipsychoti cs and their combinations with mood stabilizers. Two multicentric placebo-controlled studies confirmed the clinical effect of pali peridone ER in monotherapy and its combinations with mood stabilizers and antidepressants. The remediation of problematic reliability and validity of schizoaffective disorder would be based on the more consistent diagn ostic criteria. Alternatively, the current categorical concept of psychoses would be replaced by the dimensional approach.

Národní ústav duševního zdraví 3 LF UK Praha

Psychiatrické centrum Praha

Schizoaffective disorder: a critical review of recent findings and open questions

Literatura