Autoimunitní hemolytická anémie je skupina patologických stavů, charakterizovaných výskytem autoprotilátek proti antigenům erytrocytů. Autoimunitní hemolytickou anémii klasifikujeme jednak podle asociace s jinými onemocněními (primární vs. sekundární autoimunitní hemolytická anémie), jednak podle vlastností patologických autoprotilátek. Klinické projevy jsou závislé na intenzitě autoprotilátkami zprostředkovaného zrychleného zániku erytrocytů a na schopnosti erytropoézy tento zánik kompenzovat, průběh může být akutní, event. chronický se střídáním období relapsů a remisí, ale i bezpříznakový pouze s laboratorními projevy. Výskyt autoprotilátek může představovat komplikaci případné transfúzní substituce a vyžadovat složitější postupy při předtransfúzním vyšetření

Autoimmune haemolytic anaemia is a group of pathological conditions characterised by the presence of autoantibodies against erythrocyte antigens. Autoimmune haemolytic anaemia is classified according to associations with other diseases (primary vs. secondary autoimmune haemolytic anaemia), and also based on properties of the pathological autoantibodies. The clinical symptoms are dependent on the intensity of the autoantibodies-induced shortened survival of erythrocytes and on the bone marrow erythropoietic capacity. The condition can be both acute and chronic, with periodical phases of relapses and remissions, but it can also be asymptomatic, detectable only by laboratory findings. The presence of the autoantibodies can complicate blood transfusion and thus call for more complex pre-transfusion testings.

Ústav hematologie a krevní transfuze Praha

Ústav klinické a experimentální hematologie Praha

Immunologic/haematological aspects of autoimmune haemolytic anemia (pathogenetic mechanisms, laboratory findings)

Literatura