Lymeská borrelióza způsobená bakterií Borrelia burgdorferi je nejčastější chorobou přenášenou klíšťaty. K přenosu dochází především během přisátí infikovaného klíštěte Ixodes scapularis. Rozvoj charakteristického exantému, jakým je erythema migrans v návaznosti na přisátí klíštěte, je jedinou klinickou známkou vedoucí k jednoznačnému diagnostickému závěru lymeské borreliózy bez laboratorních konfirmačních testů. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) doporučuje protokol dvojstupňového sérologického testování, kdy se jako základní test použije enzymová imunosorpční metoda a teprve následně specifičtější Western blot ke konfirmaci diagnózy v případě, že základní sérologické testy jsou pozitivní nebo nejednoznačné. Léčba lymeské borreliózy závisí především na klinické manifestaci onemocnění. Často se v léčbě preferuje doxycyclin v perorální formě, neboť je účinný i proti ostatním patogenům přenášeným klíšťaty. Mezi preventivní opatření patří vyhýbání se oblastem s vysokým výskytem klíšťat, nošení ochranného oděvu, používání repelentů (např. diethyltoluamidu [DEET]), pravidelné tělesné prohlídky a koupele po pobytu v přírodě a úpravy krajiny (např. sečení trávy, oplocení oblastí s výskytem zvěře). V léčbě tzv. postborreliového syndromu a chronické lymeské borreliózy není konsensus, k dispozici však není ani žádná laboratorní ani klinická studie prokazující přínos prolongované antibiotické léčby.

Lyme disease, caused by the bacterium Borrelia burgdorferi, is the most common tick-borne illness. Transmission occurs primarily through the bite of an infected deer tick (Ixodes scapularis). Identification of an erythema migrans rash following a tick bite is the only clinical manifestation sufficient to make the diagnosis of Lyme disease in the absence of laboratory confirmation. The Centers for Disease Control and Prevention recommends a two-tier serologic testing protocol using an enzyme-linked immunosorbent assay initially, followed by the more specific Western blot to confirm the diagnosis when the assay samples are positive or equivocal. The treatment of Lyme disease is determined mainly by the clinical manifestations of the disease. Doxycycline is often the preferred agent for oral treatment because of its activity against other tick-borne illnesses. Preventive measures include avoiding areas with high tick burdens, wearing protective clothing, using tick repellants (e.g., diethyltoluamide [DEET]), performing frequent body checks and bathing following outdoor activities, and instituting environmental landscape modifications (e.g., grass mowing, deer exclusion fencing) to reduce the tick burden. Although there is controversy regarding treatment of post–Lyme disease syndrome and chronic Lyme disease, there is no biologic or clinical trial evidence indicating that prolonged antibiotic therapy is of benefit.

the Institute of Human Virology Baltimore

University of Maryland School of Medicine

University of Maryland School of Medicine and the Institute of Human Virology Baltimore

University of Maryland School of Medicine Baltimore

Diagnosis and management of Lyme diasease

Bartůněk, Petr,. Diagnostika a léčba lymeské borreliózy - komentář. 2012.

Obsahuje 5 tabulek

Literatura