Východiska: Odstávající boltec patří mezi časté vrozené deformity. Pro korekci odstávajících boltců byla vyvinuta řada postupů. To ukazuje na skutečnost, že neexistuje jen jedna široce rozšířená a používaná metoda. Současné postupy otoplastiky se dělí do dvou hlavních směrů, první je postup šetřící chrupavku (Mustardé & Furnas), druhý je postup řezající chrupavku (Chongchet & Stenström). Tato studie srovnává stehovou techniku antihelixmastoideální s normální technikou Mustardého & Furnase. Metoda: V pětiletém období (od roku 2005 do roku 2009) podstoupilo na privátním pracovišti hlavního autora otoplastiku podle Mustardého & Furnase 78 pacientů ( průměrný věk 27 let, od 7 let do 46 let). Z těchto 78 pacientů 44 pacientů podstoupilo modifikovanou zadní antihelixmastoideální stehovou techniku, kterou jsme vyvinuli. Podle použité stehové techniky byli pacienti rozděleni do dvou skupin. Skupina 1 (technika Mustardého & Furnase), skupina 2 (modifikovaná technika Mustardého & Furnase). Pacienti byli pozváni na kontroly měsíc a rok po operaci. Při kontrolách, na které se dostavili všichni, jsme sledovali recidivu odstálého boltce a extruzi stehů. Výsledky: Skupina 1: Recidiva odstálého boltce se vyskytla v 4,55 % případů (u 3 boltců). Extruze stehů se vyskytla u 7,65 % případů (u 5 boltců). Skupina 2: Recidiva odstálého boltce se vyskytla v 1,25 % případů (u 1 boltce). Extruze stehů se vyskytla u 7,5 % případů (u 6 boltců). Většina pacientů byla s výsledkem operace spokojena, co se týče tvaru a a symetrie. Nevyskytly se komplikace jako hematom, deformace boltce či nekróza kůže. Závěr: Modifikovaná Mustardého zadní antihelixmastoideální stehová technika je jednoduchá operace, kterou lze provedést rychle. Jeví se jako efektní, co se týče rekurence odstálého boltce (zvláště v jeho proximálním segmentu) a pacientovy spokojenosti.

Background: Prominent ears are a common congenital deformity. Numerous techniques have been developed for the treatment of protruding ears, indicating that there is no single widely-accepted procedure. Modern otoplasty techniques fall into of two main surgical categories, (1) cartilage sparing (Mustardé & Furnas), and (2) cartilage cutting (Chongchet & Stenström). This study compares an antihelixmastoid suture technique with the normal Mustardé & Furnas technique. Methods: Within a 5-year period (between 2005 and 2009), 78 patients (mean age 27 years; range 7 to 46) underwent otoplasty performed by the senior author (in a private plastic surgery center), employing the posterior suturing technique (Mustardé & Furnas). Of these 78 patients, 44 underwent otoplasty which combined the usual posterior suturing technique with modification we have developed (antihelixmastoid sutures). Depending on the suture technique used, the patients were divided into two groups: Group 1 (Mustardé & Furnas sutures), Group 2 (Mustardé & Furnas sutures with extra modification). Patients were invited for follow-up examinations 1 month and 1 year after surgery, and all of them attended both these follow-up checks, where recurrence and suture extrusion were evaluated. Results: Group 1: the clinical recurrence rate was 4.55% (3 ears). The suture extrusion rate was 7.6% (5 ears). Group 2: the clinical recurrence rate was 1.25% (1 ear). The suture extrusion rate was 7.5% (6 ears). Patients were generally satisfied with the results in terms of shape and symmetry. There were no complications such as haematoma, ear deformity and skin necrosis. Conclusions: Posterior suturing with conchomastoid and modification of Mustardé sutures is a simple operation which can be performed quickly. It appears to be effective in terms of recurrence rate (especially in the upper segment) and patient satisfaction.

Iaso Hospital Athens Greece

University Hospital of Patras Patras Greece

Srovnání výsledků otoplastiky při použití různých typů stehových technik