Úvod: K chirurgickému řešení recidivujících luxací ramenního kloubu existuje celá řada metod, ať už otevřených, nebo v dnešní době stále častěji užívaných metod artroskopických. Cílem této práce je zhodnocení dlouhodobých výsledků stabilizačních operací dle Bankarta provedených na ortopedickém oddělení Pardubické krajské nemocnice. Hodnotíme nejen recidivy luxací, ale také bolestivost, omezení hybnosti a rozvoj artrózy. Porovnáváme výsledky s dalšími typy stabilizujících operací. Metodika: Celkem 22 pacientů bylo dlouhodobě sledováno po operaci dle Bankarta pro recidivující přední luxaci ramenního kloubu. Ta byla prováděna standardní metodou popsanou Bankartem v roce 1939 bez lateralizace úponu musculus subscapularis. Odstup kontrolního vyšetření od operace byl v průměru 13,4 let, součástí bylo klinické vyšetření a byl proveden rentgenový snímek. Klinické výsledky jsme hodnotili dle Rowe skóre, na rentgenových snímcích jsme hodnotili nálezy ve smyslu artrotických změn dle Hawkinse. Výsledky: Zlepšení stavu a spokojenost po operaci uvádějí všichni pacienti. Běžnou denní činnost včetně rekreačního sportu zvládají také všichni pacienti. Ke sportovní činnosti, ve které působili před vznikem úrazu, se vrátilo 64 % pacientů. Při hodnocení Rowe skóre jsme zaznamenali excelentní výsledek u 54 % pacientů, dobrý výsledek u 41 % pacientů, neuspokojivý výsledek u 5 % pacientů, špatný výsledek jsme nezaznamenali. U jednoho pacienta došlo k reluxaci po 6 letech od operace. Měřením pohybu po operaci docházelo nejčastěji k omezování zevní rotace. Rozvoj artrózy glenohumerálního kloubu jsme objevili u 41 % pacientů. Diskuze: V porovnání s dalšími typy stabilizujících operací ramenního kloubu jsme zaznamenali významně menší omezení hybnosti. Výskyt rozvoje artrózy glenohumerálního kloubu je v porovnání s operací dle Maxe Langeho obdobný, při srovnání s operací dle Putti- Platta významně nižší. Výsledky operace dle Bankarta v našem souboru jsou srovnatelné s hodnocením dlouhodobých výsledků téže operace zahraničními autory. Při stabilizacích ramenního kloubu jistě dochází ke změně jeho biomechaniky, která vede k omezení hybnosti a časnějšímu rozvoji artrotických změn. Nicméně v našem souboru jsme nenalezli korelaci mezi omezením hybnosti a rozvojem artrózy, která je v zahraniční literatuře často udávána. Výskyt reluxací byl v našem souboru obdobný jako u ostatních typů otevřených operací. Závěr: Poslední dobou otevřené stabilizace přepouštějí místo artroskopickým metodám stabilizace ramenního kloubu. Avšak vzhledem k dobrým dlouhodobým výsledkům Bankartovy operace a naopak častějšímu výskytu reluxací u artroskopických výkonů se domníváme, že Bankartova operace by stále mohla být vhodnou metodou. Především pak u pacientů s kostěným defektem hlavice humeru, u kterých artroskopické metody častěji selhávají.

Introduction: There are many surgical procedures which can be used to resolve recurrent dislocation of the shoulder; some of them are open surgeries, though at present arthroscopic techniques are used increasingly. The aim of this work is to evaluate the long-term results of Bankart repairs conducted in the Orthopaedic Department of the Pardubice Regional Hospital. The authors evaluate not only recurrent dislocation, but also pain, motor limitation, and the development of osteoarthritis. Results are compared with other types of stabilizing operations. Method: 22 patients were followed after the Bankart repair for recurrent anterior dislocation of the shoulder. The procedure was conducted by the standard method described by Bankart in 1939 without the lateralization of the musculus subscapularis attachment. Patients were examined after a mean of 13.4 years after the surgery; the examination included a clinical examination and an X-ray. Clinical results were evaluated according to the Rowe score; osteoarthritic changes on X-rays were evaluated according to Hawkins. Results: All patients reported an improved status and satisfaction after surgery. All of the patients, moreover, were able to carry out their regular daily activities, including recreational sport. 64% of the patients were able to resume the sports they had pursued before the accident. When evaluating the Rowe score, the authors identified excellent results in 54% of patients, good results in 41% of patients, unsatisfactory results in 5% of patients, and no bad result was present. One patient experienced a redislocation 6 years after the operation. External rotation was limited most frequently after the surgery. Development of osteoarthritis of the glenohumeral joint was found in 41% of the patients. Discussion: The authors noticed a significantly lower limitation of motion in comparison with other types of shoulder stabilizing surgeries. The incidence of the development of osteoarthritis of the glenohumeral joint is similar compared to the Max Lange procedure, and significantly lower when compared to the Putti-Platt procedure. The results of Bankart repairs in the authors´ sample are comparable to the long-term results of the same operation by foreign authors. There is certainly a change of the biomechanics of the stabilized shoulder, leading to a motor reduction and an earlier development of osteoarthritis. The authors, however, did not find a correlation between reduced mobility and the development of osteoarthritis in their study, as often published in foreign literature. The occurrence of redislocation in the authors´ population was similar to other types of open surgeries. Conclusion: Recently, arthroscopic methods of shoulder joint stabilization have been replacing open stabilizations. Nevertheless, with a view to the good long-term results of the Bankart repair and even higher prevalence of redislocation after arthroscopic procedures, the authors believe that Bankart repairs could still represent an appropriate method, especially in patients with a bone defect in the humeral head, where arthroscopic methods fail more often.

Fakulta medicínských studií Univerzita Pardubice

Ortopedické oddělení Pardubické krajské nemocnice a s Pardubice

Long term results of Bankart repairs

Literatura