Soubor nemocných a metodika: Do sledování bylo zařazeno 70 nemocných s čerstvě vzniklou dilatační kardiomyopatií (DKMP), s ejekční frakcí levé komory (EFLK) < 40 % a dobou trvání symptomů kratší než 12 měsíců. Ve vzorcích z endomyokardiální biopsie (EMB) byl stanoven průměrný počet T-lymfocytů (CD3+ buněk) a mononukleárních leukocytů (LCA+ buněk) v mm2. Přítomnost zánětu byla hodnocena jako pozitivní v případě nálezu > 7 CD3+ buněk a/nebo > 14 LCA+ buněk v mm2. Detekce patologických agens v myokardu byla provedena metodou kvantitativní polymerázové řetězové reakce (PCR). Výsledky: Podle imunohistologického (IH) hodnocení mělo pozitivní nález (IH+), tedy přítomnou zánětlivou infiltraci v myokardu, 35 nemocných (tj. 50 %), u zbylých nemocných byl nález negativní (IH–). Při vyšetření za 6 měsíců došlo ve skupině IH+ ke zlepšení EFLK z 25 ± 9 % na 39 ± 11 % a snížení třídy klasifikace NYHA z 2,8 ± 0,5 na 1,7 ± 0,6 (obě p < 0,001). Ve skupině IH– nedošlo ke statisticky významné změně EFLK (z 23 ± 8 % na 27 ± 10 %), na rozdíl od změny třídy NYHA (z 2,5 ± 0,5 na 2,1 ± 0,7; p < 0,05). Při srovnání změny parametrů mezi oběma skupinami se výrazněji zlepšila skupina IH+, a to jak v případě změny EFLK (p < 0,01), tak i v případě třídy NYHA (p < 0,001). U 43 nemocných (tj. v 61 %) byl v myokardu zachycen virový genom (PCR byla pozitivní, PCR+). Při vyšetření za šest měsíců došlo ke statisticky významné změně EFLK jak ve skupině PCR+ (z 25 ± 8 % na 34 ± 12 %; p < 0,01), tak ve skupině PCR– (z 22 ± 8 % na 32 ± 12 %; p < 0,001), rozdíl mezi oběma skupinami nebyl statisticky významný. Třída klasifikace NYHA se statisticky významně a srovnatelně snížila v obou skupinách (z 2,6 ± 0,5 na 1,9 ± 0,6; p < 0,001; resp. z 2,7 ± 0,6 na 2,0 ± 0,7; p < 0,001). Závěr: U nemocných s čerstvě vzniklou neischemickou dysfunkcí LK a biopticky detekovanou myokarditidou došlo ve srovnání se skupinou bez průkazu zánětlivé infiltrace v šestiměsíčním sledování ke statisticky významnějšímu zlepšení funkce LK i funkčního stavu nemocných. Naopak přítomnost či nepřítomnost virů v myokardu neměla na změnu těchto parametrů významný vliv.

Patients and methods: 70 patients with a recent occurrence of DCM with left ventricle ejection fraction (LVEF) < 40 % and with the history of symptoms less than 12 months were enrolled to observation. In EMB samples the average number of T-lymphocytes (CD3+ cells) and mononuclear leucocytes (LCA+ cells) in mm2 was determined. The presence of inflammation was evaluated as positive in case of findings > 7 CD3+ cells and/or > 14 LCA+ cells in mm². The detection of pathological agents in myocardium was performed by quantitative polymerase chain reaction (PCR). Results: According to immunohistological (IH) assessment findings were positive (IH+) in 35 patients (i.e. 50%); thus the inflammatory infiltration was present in myocardium. In remaining patients the findings were negative (IH–). At 6-month follow-up, in the group of IH+ patients the LVEF improved from 25 ± 9% to 39 ± 11% and NYHA class declined from 2.8 ± 0.5 to 1.7 ± 0.6 (both p < 0.001). In IH– group change in LVEF (from 23 ± 8% to 27 ± 10%) in contrast to the change of NYHA class (from 2.5 ± 0.5 to 2.1 ± 0.7; p < 0.05) was not found statistically significant. Comparing changes in parameters between both groups, the IH+ group has significantly more improved in LVEF (p < 0.01) as well as in the NYHA class (p < 0.001). Viral genome was detected (PCR was positive, PCR+) in 43 patients (i.e. 61%). At 6-month follow-up, there were statistically significant changes of LVEF in PCR+ group (from 25 ± 8% to 34 ± 12%; p < 0.01) and also in PCR– group (from 22 ± 8% to 32 ± 12%; p < 0.001). The difference in changes of LVEF between these two groups was not statistically significant. Change in NYHA class was statistically significant and comparably reduced in both groups (from 2.6 ± 0.5 to 1.9 ± 0.6; p < 0.001; and from 2.7 ± 0.6 to 2.0 ± 0.7; p < 0.001, respectively). Conclusion: Patients with a recent occurrence of non-ischemic LV dysfunction and biopsy proven myocarditis have been found to show statistically significant improvement in the LV systolic function and functional status in comparison to the group of patients with no evidence of inflammatory infiltration in 6-month follow-up. On the contrary, the presence or absence of viruses in myocardium has no impact on the changes in these parameters.

1 interní kardioangiologická klinika Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně

1 patologický ústav Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně Brno Česká republika

Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno Česká republika

International Clinical Research Center Brno Česká republika

Impact of inflammatory infiltration and viral genome presence in myocardium on the changes of echocardiographic parameters

Literatura