Doporučení Evropské kardiologické společnosti a amerických kardiologických společností pro implantace kardioverterů-defibrilátorů vycházejí z interpretace výsledků velkých randomizovaných studií pro sekundární a primární prevenci náhlé srdeční smrti v období před 10-20 lety. Za tuto dobu se kompletně mění díky standardům intervenční terapie akutního infarktu myokardu a pokrokům ve farmakoterapii substrát základního onemocnění a tedy i charakter komorových arytmií, kterými se nemocní prezentují. Dalším problémem je otázka ejekční frakce levé komory srdeční jako rizikového stratifikátoru náhlé srdeční smrti. Tento ukazatel má sám o sobě poměrně nízkou senzitivitu a specificitu. Doposud nebyl jednoznačně stanoven další robustní prediktor náhlé srdeční smrti, který by v kombinaci s ejekční frakcí levé komory lépe determinoval vysoce rizikové nemocné. V současné době není stále jasný skutečný dlouhodobý benefit léčby ICD u starších nemocných a u žen. Naopak se ukazuje, že prodloužení délky trvání QRS komplexu je významným nezávislým rizikovým faktorem celkové mortality u nemocných se srdečním selháním, a to bez závislosti na ejekční frakci levé komory. Tento marker má perspektivu být aplikován jako další nezávislý rizikový stratifikátor celkové mortality a náhlé srdeční smrti s cílem zefektivnění indikačních kriterií. V neposlední řadě je nutno zmínit i ekonomický faktor, který ani vyspělým ekonomikám neumožňuje realizovat implantace ICD u všech nemocných dle platných guidelines. Domníváme se, že bude nutno stávající indikace k implantaci ICD přehodnotit ve světle nových poznatků s přihlédnutím k reálným ekonomickým možnostem evropských zdravotnických systémů.

The recommendations of the European Society of Cardiology and the american cardiologic societies for the provision of implantable cardioverter-defibrillators were formulated based on the interpretation of results collected from large randomised clinical trials for secondary and primary prevention of sudden cardiac death that were conducted about 10 to 20 years ago. However, in the years thereafter there have been significant changes in the standards for interventional therapy of acute myocardial infarction and various advancements made in its pharmacotherapy. As a result there are variations in the character of ventricular arrhythmias that patients present with. Furthermore, the use of the left ventricular ejection fraction as a factor to stratify the risk of developing sudden cardiac death is not optimal as it has a relatively low sensitivity and specificity on its own. There has not yet been a clear establishment of more robust predictors of sudden cardiac death which in combination with the left ventricular ejection fraction could be used to seek out high-risk patients more efficiently. Moreover at the present time the long-term benefits of ICD therapy in older patients and women are not really clear. On the contrary, it appears that the QRS complex prolongation is a significant independent risk factor for all-cause mortality in patients with heart failure and independent of the ejection fraction of the left ventricle. This marker has a perspective to be applied as an additional independent risk factor of total mortality and sudden cardiac death in order to optimize the ICD indication criteria. And last but not least the economic factor is to be mentioned, which even in advanced economies does not permit the implantation of ICDs in all patients according to current applicable guidelines. We believe that it is necessary to reconsider the existing indications for ICD implantation both in light of the new findings made in the medical field and also taking into consideration the economic capabilities of the European health care systems.

Implantable cardioverters-defibrilators in prevention of sudden cardiac death: what is the situation like in the era of interventional procedures asa standard therapy of acute coronary syndromes?