Anamnéza a klinický nález: U 50leté pacientky se asi před třemi týdny vytvořily velmi bolestivé recidivující ulcerace na obou bércích a na hřbetech nohou. Při klinickém vyšetření byly zjištěny četné bizarně konfigurované nekrózy a ulcerace na lividně erytematózním podkladu, hyperpigmentace a zřetelně vyjádřená bílá atrofie (atrophie blanche). Vyšetření: Přístrojové ani laboratorní vyšetření nepřineslo směrodatné patologické nálezy. Histopatologickým vyšetřením biopsie odebrané z okraje ulcerace bylo potvrzeno podezření na livedo vaskulopatii. Léčba a průběh: Po stanovení diagnózy byla zahájena systémová léčba nízkomolekulárním heparinem. Během několika dní se bolesti podstatně zmírnily a v dalším průběhu došlo během několika týdnů k úplnému zhojení ulcerací, dříve terapeuticky rezistentních. Závěr: U pacientů s terapeuticky rezistentním bércovým vředem je třeba v rámci diferenciální diagnostiky uvážit též vzácné příčiny, jako je např. livedo vaskulopatie, protože různé diagnózy vyžadují různé léčebné postupy. I když dosud neexistují všeobecně přijímané směrnice, systémové podávání nízkomolekulárního heparinu se v současné době jeví jako terapie první volby.

Anamnese und klinischer Befund: Eine 50‑jährige Patientin wies seit ca. 3 Wochen äußerst schmerzhafte rezidivierend auftretende Ulzerationen beider Unterschenkel und Fußrücken auf. Bei der klinischen Untersuchung zeigten sich multiple bizarr konfigurierte Nekrosen und Ulzerationen auf livid‑erythematösem Grund, Hyperpigmentierungen sowie eine ausgeprägte Atrophie blanche. Untersuchungen: Weder die apparative noch die serologische Diagnostik erbrachte einen wegweisenden pathologischen Befund. In der histopathologischen Untersuchung einer Biopsie aus einem Ulcusrandbereich konnte dann aber die Verdachtsdiagnose einer Livedovaskulopathie bestätigt werden. Therapie und Verlauf: Nach Diagnosesicherung erfolgte eine systemische Therapie mit niedermolekularem Heparin. Innerhalb weniger Tage kam es zu einer deutlichen Schmerzreduktion und im weiteren Verlauf nach mehreren Wochen auch zu einer vollständigen Abheilung der zuvor therapierefraktären Ulzerationen. Folgerung: Bei Patienten mit therapierefraktärem Ulcus cruris müssen auch seltene Ursachen wie beispielsweise die Livedovaskulopathie differenzialdiagnostisch ausgeschlossen werden, da sich durch die verschiedenen Diagnosen auch unterschiedliche Therapiekonzepte ergeben. Auch wenn es für diese Patienten keinen einheitlich akzeptierten Behandlungsstandard gibt, ist die systemische Behandlung mit niedermolekularem Heparin aktuell eine Therapieoption der ersten Wahl.

Klinik und Poliklinik für Dermatologie Venerologie und Allergologie der Universitätsklinik Essen

Karetová, Debora,. Recidivující vředy u livedo vaskulopatie - komentář. 2014.

Literatura