Hyperviskózní syndrom (HVS) z nekorpuskulárních příčin je klinicko-laboratorní syndrom, který vzniká v důsledku zvýšené viskozity krve, v naprosté většině případů při nadměrných hladinách imunoglobulinů či při jejich změněných fyzikálně-chemických vlastnostech. Projevy HVS jsou typické zejména pro nemocné s monoklonálními gamapatiemi – mnohočetným myelomem a Waldenströmovou makroglobulinemií, ale bývají přítomny i u celé řady dalších onemocnění – kryoglobulinemií či systémových onemocněních pojiva. Přítomnost klinických projevů spojených se sníženou perfúzí orgánů a laboratorní průkaz zvýšené viskozity plazmy představují klíčové aspekty pro provedení plazmaferézy jako léčebné modality pro takto postižené nemocné.

Hyperviscosity syndrome (HVS) from non-corpuscular cause is a clinical and laboratory syndrome due to increased blood viscosity, mostly caused by excessive levels or modified physical and chemical characteristics of serum immunoglobulins. Clinical features of HVS are typical in patients with monoclonal gammopathies – multiple myeloma and Waldenström´s macroglobulinemia. They can be, however, found in other conditions such as cryoglobulinemia or systemic connective tissue disorders. The presence of clinical manifestation accompanied with decreased organ perfusion, and laboratory confirmation of increased viscosity are the major aspects supporting plasmapheresis as supportive treatment modality in these patients.

3 interní klinika and ndash nefrologická revmatologická endokrinologická LF UP a FN Olomouc

Hemato onkologická klinika FN Olomouc

Oční klinika FN Olomouc

Non-corpuscular hyperviscosity syndrome in clinical practice

Literatura