Polymerázová řetězová reakce, známá pod anglickou zkratkou PCR, se od svého objevu v 80. letech minulého století stala jednou ze základních metod detekce a kvantifikace nukleových kyselin. Díky vysoké rychlosti, citlivosti a specificitě se používá v mnoha aplikacích v oblasti molekulární biologie, přírodních věd, zemědělství i medicíny. Do reakční směsi se ale mohou ze vzorku nebo v průběhu jeho zpracování dostat látky, které mohou PCR reakci inhibovat nebo stimulovat. Výsledkem je pak nadhodnocení, resp. podhodnocení obsahu DNA ve vzorku. Inhibici PCR reakce lze rozpoznat pomocí určení efektivity reakce, spočívající v analýze sériových ředění vzorku. Rychlejší a elegantnější způsob spočívá v použití interní kontroly, což je nejčastěji exogenní DNA, která je koamplifikována spolu se vzorkem.

Since its discovery in the 1980', the polymerase chain reaction (PCR) has become one of the main methods for detection and quantification of nucleic acids. Because of its speed, sensitivity and specificity, PCR is used in many applications in molecular biology, life sciences, agriculture and medicine. However, many substances may get into in the reaction mixture from the sample or during the sample processing that can inhibit or enhance the PCR reaction. As a result, the DNA content in the sample is under- or overestimated, respectively. It is possible to indentify the inhibition by evaluating the eÇciency of the PCR reaction by analysing serial dilutions of the sample. More elegant and faster method consists in using an internal control which is a usually exogenous DNA coamplified with the target DNA.

Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha

Inhibition of PCR and its detection

Literatura