Cíl Tato studie testovala účinnost konkrétní intervence při rozhodování na konci života u pacientů s pokročilým zhoubným nádorem. Pacienti a metody Sto dvacet pět pacientů s metastatickým zhoubným nádorem, kteří již nebyli léčeni kurativně orientovanými postupy (a 87 pečujících osob), bylo randomizováno do skupiny intervence (n = 55) nebo do skupiny obvyklé léčby (n = 65). Primárními výslednými ukazateli byly podíl pacientů s příkazy neresuscitovat (DNR), načasování příkazů DNR a místo úmrtí. Sekundární výsledné ukazatele, které byly získány v době zařazení do studie, o 3 týdny později a za další 3 měsíce, zahrnovaly znalosti (informovanost) pacientů, jejich náladu a zátěž pečujících osob. Výsledky V obou skupinách byly pozorovány vysoké, ale stejné četnosti příkazů DNR. V analýzách podle protokolu byly příkazy DNR vydány dříve pacienty, kteří podstoupili intervenci (medián 27 dnů vs. 12,5 dne; 95% CI 1,1–5,9; p = 0,03), a pacienti v této skupině měli také vyšší pravděpodobnost, že se vyhnou úmrtí v nemocnici (19 % vs. 50 % (95% CI 11–50 %; p = 0,004). Rozdíly mezi skupinami v průběhu času vyzněly evidentně ve prospěch odhadů úspěšnosti kardiopulmonální resuscitace (CPR) (p = 0,01), ale ne znalostí CPR (p = 0,2). Nebyly zjištěny žádné důkazy, že by intervence vedla ke zvýšení příznaků úzkosti nebo deprese. Pečující osoby vnímaly menší zátěž ve smyslu narušení průběhu denních činností v případech, kdy byla u pacientů provedena intervence (p = 0,05). Závěr Intervence spočívající v prezentaci informační brožurky a vedení rozhovoru byla spojena s dřívějším vydáním příkazů DNR před úmrtím a nižší pravděpodobností úmrtí v nemocnici. Nebyl pozorován žádný negativní vliv intervence na sekundární výsledné ukazatele, použitý vzorek pacientů však mohl být pro prokázání rozdílů příliš malý.

University of Sydney Sydney New South Wales Australia

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura