Inkontinence moči musí být léčena interdisciplinárně, přičemž klíčovou úlohu má praktický lékař. Nutná je dobrá spolupráce všech členů týmu. Klinická studie prokázala, že léčba hyperaktivního močového měchýře anticholinergikem (fesoterodinem) je účinná a bezpečná i u vetchých polymorbidních seniorů, kteří jsou ve zvýšené míře vulnerabilní. Je zapotřebí uskutečnit další studie u obdobných souborů pacientů vyššího věku, též z domovů pro seniory. Léčba hyperaktivního močového měchýře botulotoxinem A je dosud považována za individuální terapeutický pokus a pacienty je třeba o tom informovat. Pro geriatrické pacienty je botulotoxin A méně vhodný, protože může vyvolat tvorbu reziduální moči s nutností autokatetrizace. Jako alternativa se jeví nové léčivo mirabegron, agonista β3‑adrenergních receptorů. K hodnocení účinnosti a bezpečnosti tohoto léčiva u polymorbidních pacientů vyššího věku jsou dosud k dispozici pouze podskupinové analýzy předregistračních studií. Pravděpodobnost terapeutického úspěchu, tj. úplného potlačení urgentní inkontinence, závisí na závažnosti symptomů. Před zahájením léčby mirabegronem musí být kompenzována arteriální hypertenze. Velmi obézním ženám nižších věkových kategorií, které trpí urgentní inkontinencí moči, by se mělo doporučit snížení tělesné hmotnosti; u těchto osob lze s velkou pravděpodobností očekávat příznivý terapeutický účinek. Pacientky s hyperaktivním močovým měchýřem, které vypijí za den více než 200 mg (dva šálky) kávy, by měly příjem kofeinu snížit. U geriatrických pacientů s inkontinencí moči může být doporučení omezit tekutiny problematické vzhledem ke změněné distribuci tělesných tekutin, polymorbiditě a polypragmazii; u těchto jedinců musí být léčebný postup vždy individuální, za předpokladu pečlivých kontrolních vyšetření.

Harninkontinenz muss interdisziplinär behandelt werden. Dabei übernimmt der Hausarzt eine koordinierende Funktion. Die beteiligten Akteure sollten gut vernetzt sein. Die Studie zeigt, dass auch bei gebrechlichen Älteren mit dokumentierter Multimorbidität und damit erhöhter Vulnerabilität, die Sicherheit, Wirksamkeit und Effektivität einer Therapie mit einem Anticholinergikum – hier Fesoterodin – dokumentiert werden kann. Man wünscht sich mehr dieser Studien in der genannten Gruppe und weitere bei Heimbewohnern. Die Gabe von Botulinumtoxin A bei überaktiver Blase gilt auch heute noch als individueller Heilversuch; die Patienten müssen darüber aufgeklärt werden. Da es zu Restharnbildung kommen kann und eine Selbstkatheterisierung Voraussetzung ist, erscheint Botulinumtoxin A bei geriatrischen Patienten nicht geeignet. Eine Alternative ist hier der neue β‑3‑Rezeptoragonist Mirabegron. Für hochbetagte und multimorbide Patienten stehen derzeit jedoch nur Subgruppenanalysen aus Zulassungsstudien zur Verfügung. Für die Erfolgsaussichten bezüglich einer kompletten Unterdrückung der Dranginkontinenz ist immer der Schweregrad der Drangsymptomatik zu berücksichtigen. Eine schwere Hypertonie sollte zunächst behandelt werden, bevor Mirabegron verabreicht wird. Die Empfehlung einer Gewichtsreduktion kann bei stark übergewichtigen, eher jüngeren Frauen mit Harninkontinenz in Erwägung gezogen werden, da hier mit hoher Wahrscheinlichkeit eine Belastungsinkontinenz behandelt werden kann. Bei einem Koffeingenuss > 200 mg/d (= 2 Tassen Kaffee) sollte Patienten mit überaktiver Blase zu einer Reduktion geraten werden. Eine Empfehlung zur Flüssigkeitsrestriktion bei bestehender Harninkontinenz ist wegen der veränderten Verteilungsvolumina und der häufig vorhandenen Multimorbidität und Polymedikation problematisch und sollte nur individuell unter engmaschiger Kontrolle ausgesprochen werden.

Abteilung Geriatrie und Frührehabilitation HELIOS Hansenklinikum Stralsund BRD

Institut für Biomedizin des Alterns und Friedrich Alexander Universität Erlangen Nürnberg BRD

Harninkontinenz im Alter: Gibt es therapeutisch Neues?

Šottner, Oldřich. Inkontinence moči ve vyšším věku: existují nové terapeutické postupy? - komentář. 2016.

Literatura