Refluxní choroba jícnu, která je následkem poruchy motility jícnu a žaludku, postihuje všechny věkové kategorie, ale je častější u starších lidí. Etiologie refluxní choroby jícnu je multifaktoriální a její vznik je primárně závislý na činnosti dolního svěrače jícnu jako bariéry proti retrográdnímu toku, na očišťovací schopnosti jícnu (clearence) a na poruchách motility jícnu i žaludku. Pacienti s refluxní ezofagitidou mají epizody gastro–ezofageálního refluxu, které jsou spojeny s přechodnou, spontánní (na polykání nezávislou) relaxací dolního svěrače jícnu, s přechodně zvýšeným intraabdominálním tlakem nebo mají volní spontánní reflux s permanentně hypotonickým svěračem. Charakteristické příznaky jsou pyróza a regurgitace, méně často bolest za sternem. Symptomatický reflux je relativně častý a jeho příznaky mohou být zaměněny za příznaky bronchopulmonálního onemocnění nebo za příznaky ischemické choroby srdce. I když je toto onemocnění obvykle spíše mírné, intermitentní nebo chronické, může progredovat, a pak je provázeno komplikacemi jako je krvácení, respirační poruchy (sekundární při tracheoronchiální aspiraci), tvorba striktur a vývoj tzv. Barrettova jícnu nebo hiátové hernie. Analýza příznaků, výsledky neinvazivních i invazivních vyšetření a průběh onemocnění určují léčbu. Konzervativní léčba při klinicky mírném průběhu směřuje k úpravě životního stylu, k dietním opatřením a k posturální terapii. Farmakoterapie těžších příznaků vyžaduje potlačování kyselé sekrece žaludku pomocí inhibitorů protonové pumpy žaludku (PPIs) a podle potřeby upravení poruch motility trávicího ústrojí. Chirurgický přístup je vyhrazen těžkému průběhu onemocnění nebo jeho komplikacím.

Mediscan Group s r o DC Mediscan Chodov Praha

Literatura