Komunikace v medicínské praxi je umění na úrovni vrcholového hereckého výkonu, hlavně s dětmi a rodinnými příslušníky. Přibývá dětí citově izolovaných, objevují se somatické obtíže. Obtíže jsou špatně vysvětlitelné a ovlivnitelné. V primární péči pomáhá vyšetření specialistou. Musí mít správné informace. Dobré by bylo mít dostupnou konzultaci se specialistou. Při předání pacienta je samozřejmostí výstižná epikríza. Inspirativní jsou diskuzní skupinky s kolegy v komunitě, funguje to i při prevenci syndromu vyhoření. Mezi spolupracovníky v ordinaci je pozitivní komunikace klíčová. Nezastupitelná je komunikace s laickou veřejností za účelem vzdělávání v sebepéči. Doporučuji zařadit výuku komunikačních dovedností do výuky.

Communication in the medical practice is an art at the level of a top acting performance, particularly with children and family members. There is an increasing number of emotionally isolated children and somatic complaints develop. The complaints are difficult to explain and interfere with. In primary care, examination by a specialist is helpful. He needs to have correct information. A possibility of consulting a specialist would be of use. In the case of patient referral, a thorough report is commonplace. Discussion groups with colleagues in the community are inspiring; this also works in preventing burn-out syndrome. Positive communication among co-workers in the surgery is crucial. Communication with the public in order to educate in self-care is irreplaceable. It is recommended to incorporate communication skills into teaching.

Ordinace PLDD Kladno

Communication for the general paediatrician

References provided by Crossref.org

Literatura