CÍL: Ošetření zlomeniny lícně-čelistního komplexu osteosyntézou je v dnešní době považováno za standardní metodu, v odborných kruzích je však stále vedena diskuze nad počtem a umístěním osteosyntetických dlah užitých při ošetření. Zhodnocení 1-3 bodové fixace zlomeniny lícně-čelistního komplexu v klinické praxi. MATERIÁL A METODA: Do pětileté studie bylo zahrnuto 45 pacientů s izolovanou zlomeninou lícně-čelistního komplexu, u kterých bylo provedeno celkem 81 osteosyntéz. Z toho 69 z extraorálního přístupu a 12 z přístupu intraorálního. Zhodnocení bylo provedeno na základě pooperačního CT vyšetření, kde byl porovnán objem operované a zdravé očnice. VÝSLEDKY: V našem souboru bylo provedeno celkem 81 osteosyntéz u 45 pacientů. Jednobodová fixace byla použita v 10 případech, dvoubodová v 34 a tříbodová pouze v jednom případě. Porovnání objemu očnice na straně operované a zdravé vykazuje ve všech skupinách téměř identické výsledky, skupina o jednom případu tříbodové fixace je k statistickému zpracování nedostatečná. ZÁVĚR: Zhodnocení našeho souboru nepotvrdilo nezbytnost tříbodové fixace při ošetření izolované zlomeniny lícně-čelistního komplexu, prokázalo jako vyhovující jedno až dvoubodovou fixaci. I fixace jednobodová je při adekvátní repozici v klinické praxi plně dostačující a poskytuje dobré výsledky.

AIM OF THE STUDY: Treatment of zygomaticomaxilla­ry complex fractures by osteosynthesis is considered a standard method, however, there still exists a debate over the number and location of osteosynthesis plates used in the treatment among the professional circles. The aim of the study was to assess the 1-3-point fixation of zygomaticomaxillary complex fractures in clinical practice. MATERIAL AND METHODS: A total of 45 patients with isolated zygomaticomaxillary complex fractures treated with osteosynthesis were enrolled in the 5-year study; the patients underwent a total of 81 osteosyntheses. Of that, there were 69 osteosyntheses from the extraoral approach, and 12 from the intraoral approach. Evaluation was based on postoperative CT scans used to compare to the volume of the operated and the healthy orbit. RESULTS: In our sample, a total of 81 osteosyntheses were performed in 45 patients; 1-point fixation was used in 10 cases, 2-point fixation in 34 and 3-point fixation in one case only. Comparison of the orbital volume on the side of the operation and the healthy one in all groups showed almost identical results; the sample of patients with 3-point fixation, consisting of one patient only was not sufficient to perform the statistical processing of the results. CONCLUSION: Assessment of our patient file did not confirm the need for 3-point fixation in the treatment of isolated fractures of the zygomaticomaxillary complex, and proved the 1-2-point fixation being fully sufficient. Even the 1-point fixation, when performed after adequate reduction, is fully sufficient in the clinical practice, and is associated with good results.

IT4Innovations národní superpočítačové centrum Ostrava

Klinika ústní čelistní a obličejové chirurgie FN Ostrava

Osteosynthesis zygomaticomaxillary komplex fracture 1-3-point fixation

Literatura