Vlivem rozvoje septace se část pleurálních výpotků chová jako samostatná skupina pleurálních onemocnění, a tudíž vyžaduje i odlišné spektrum diagnostických procedur a léčebných zákroků. Nejvýraznější sklon k septaci vykazují výpotky infekční etiologie (parapneumonické výpotky a empyémy), ale také maligní výpotky, tuberkulózní a hemotoraxy. Tento článek pojednává o patofyziologii vzniku a možnostech diagnostiky a léčby septovaných výpotků. Samostatná kapitola je také věnována fibrotizujícím afekcím pleury, které jsou pozdním následkem neléčeného septovaného výpotku. Na závěr článku jsou doplněny souhrny aktuálních doporučení a poznatků týkajících se léčby jednotlivých etiologických typů septovaných pleurálních výpotků.

A substantial portion of pleural effusions cire septated or loculated. Loculated pleural effusions usually require a partially different diagnostic and therapeutic approach. Loculation most frequently develops in parapneumonic pleural effusions or empyemas, but it is also frequently observed in malignant effusions, tuberculous pleurisy and hemothorax. The authors present a review of current knowledge on pathophysiology of the development of loculation, along with current recommendations for the diagnosis and treatment of septated pleural effusions. Moreover, they discuss the consequences of treatment failure represented by several types of pleural fibrosis. Finally, they summarize current recommendations for the diagnosis and treatment of the most frequent pathophysiological types of loculated pleural effusions.

Anesteziologicko resuscitační klinika LF MU a FN u sv Anny v Brně

Klinika nemocí plicních a TBC LF MU a FN Brno

Diagnosis and treatment of loculated pleural effusions

Literatura