Cílem našeho referátu je vysvětlení zaprvé, proč se univerzálně lidské přesvědčení o dualismu duše a těla stále tak neodbytně vtírá do lidských myslí, zadruhé jak navzdory Descartově snaze i ty nejabstraktnější mentální procesy (pojmové a jazykové) předpokládají jako svoji nutnou podmínku tělesnou strukturaci lidské zkušenosti. V tomto kontextu a rovněž klíčovém bodě referátu se jako podpory pro naši argumentaci budeme odvolávat zejména na teorii metafor kognitivního lingvisty George Lakoffa a na koncepci pocitů jakožto tělesných map neurovědce Antonia Damasia.

It is safe to say that even our paleolithic ancestors had an intuitive hypothesis about the fundamental differences between human mind and body. This intuition was given a precise expression at the beginning of the Modern Age in Descartes' discrimination between mental and bodily states which results in notion of Cartesian dualism. But for the scientific approach of the 20th and 21st century that kind of dualism is unacceptable. The aim of our article is to explain why we are to the present day prone to believe in ontological difference between mind and body. Secondly, how despite Descartes' effort even those the most abstract mental operations are necessarily bound and mediated with the representations of bodily states. In this context, as a support for our argumentation we will invoke on the cognitive linguist George Lakoff's metaphor theory and on the neuroscientist Antonio Damasio's theory of feelings as bodily mapings.

Katedra filosofie Fakulty přírodovědně humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci

Corporeality and cognitive processes or why Descartes was wrong

Literatura