Proximální femorální osteotomie dříve patřily k nejčastěji prováděným výkonům na kyčelním kloubu, s vývojem nových úhlově stabilních dlah umožňujících současnou intraartikulární intervenci dochází k jejich renesanci. Základním zobrazovacím vyšetřením je nativní skiagram obou kyčlí, s jehož pomocí stanovíme základní koxometrické parametry. Kontrastní (artrografie) a výpočetní vyšetření (CT a MRI) představují vyšetření někdy sice důležitá, ale doplňková. Proximální femorální osteotomie indikujeme u deformit kyčelního kloubu, resp. u preartrotických vad. Smyslem chirurgické léčby kyčelní dysplazie je dosáhnout anatomicky normálního kyčelního kloubu, a to jak na acetabulární, tak femorální straně. Totéž platí u léčby coxa vara adolescentium a femoroacetabulárního impingementu. U Perthesovy choroby se naopak snažíme jistou hyperkorekcí jak na straně acetabulární, tak na straně femorální dosáhnout zhojení hlavice femuru, stejně tak chirurgická léčba avaskulární nekrózy hlavice předpokládá změnu normální anatomie kyčelního kloubu.Osteotomie proximálního femuru můžeme rozdělit podle proximodistální výše, techniky provedení a směru korekce. Nejpoužívanějším chirurgickým přístupem je přístup laterální, u klasické Dunnovy osteotomie pak přístup anterolaterální, při současné intraartikulární intervenci přístup lateroposteriorní s odtětím velkého trochanteru. Varizační osteotomii indikujeme u vývojové dysplazie kyčelní, Perthesovy choroby, případně u avaskulární nekrózy hlavice v dospělém věku. Valgizační osteotomii používáme nejčastěji u postluxačních ischemických změn, méně často při řešení poúrazových stavů. Vícerovinné a víceetážové osteotomie pak mají u jednotlivých preartrotických vad specifické použití. Technicky obtížné a pro vitalitu hlavice rizikové jsou krčkové a intrakapitální osteotomie, u určitých vad ale představují metodu volby. Proximální femorální osteotomie představují nedílnou součást ošetření preartrotických vad kyčelního kloubu. Hrubě neatomický výsledek operace může ale kompromitovat kyčel pro eventuální následnou konverzi na kloubní náhradu, stejně tak představuje riziko ponechaný robustní osteosyntetický materiál.

Proximal femoral osteotomy previously belonged among the most commonly performed hip joint procedures and with the development of new angularly stable splints allowing for simultaneous intraarticular intervention, we are seeing their renaissance. The basic imaging examination is the native skiagram of both hips, with which we determine the basic coxometric parameters. Contrast examinations (arthrography) and computerized examinations (CT and MRI) are sometimes important but complementary examinations. Proximal femoral osteotomy is indicated for hip joint deformities, or for pre-arthritic defects. The purpose of surgical treatment of hip dysplasia is to achieve an anatomically normal hip joint, both on the acetabular and femoral sides. The same applies to Coxa vara adolescentium and Femoroacetabular Impingement. In the case of Perthes disease, on the other hand, we are attempting a certain hypercorrection on both the acetabular and the femoral side to achieve the healing of the femoral head, as well as the surgical treatment of the Avascular Necrosis of the Head presupposes a change in normal hip anatomy.Osteotomy of the proximal femur can be divided according to proximodistal height, technique and direction of correction. The most commonly used surgical approach is the lateral approach, with the classic Dunn osteotomy, anterolateral approach is used, with simultaneous intraarticular intervention access latero-posterior with the depression of a large trochanter. Varicose osteotomy is indicated for developmental dysplasia of the hip, Perthes disease, or adult avascular necrosis of the head. Valgation osteotomy is most often used in post-ischemic changes, less frequently in the treatment of post-traumatic conditions. Multivariate and multithreaded osteotomies have a specific use for individual pre-prostatic defects. Technically difficult and for the vitality of the risk head are cervical and intracapital osteotomy, but with certain defects they are the method of choice. Proximal femoral osteotomy is an integral part of the treatment of pre-articular hip defects. However, the roughly non-anatomical outcome of the operation may compromise the hip for eventual subsequent conversion to the joint replacement, as well as the risk of leaving a robust ostheosynthetic material

Ortopedie Vršovice U Vršovickeho nadraži 5 101 00 Praha

Proximal femoral osteotomy

Literatura