Tato práce souhrnně popisuje problematiku osteotomií patní kosti. Rozděluje jednotlivé typy z hlediska indikací a z hlediska techniky provedení. V oblasti předního výběžku je to zejména operace podle Evanse a její modifikace popsaná Hintermannem. V zadní části pak osteotomie podle Dwyera ke korekci varozity a její modifikace označovaná jako Z nebo jako scarf a osteotomie s mediálním posunem hrbolu ke korekci valgozity. Je zmíněna i operace podle Zadeka, jejím účelem je provést dekompresi v oblasti úponové části Achillovy šlachy. Práce ukazuje, jakým vývojem operativa patní kosti historicky prošla a jaké jsou současné trendy.
This paper comprehensively describes heel osteotomies. They are sorted according to indications and technical rendering. In the ventral region it is the Evans surgery and its modification published by Hintermann. In the rear part it is Dwyer osteotomy, which is used to correct varus deformity and its modification called Z or scarf osteotomy and medial displacement osteotomy used for correction of valgus deformity. Osteotomy according to Zadek is mentioned too, which is helpful to ecompress the region of Achilles tendon insertion. The paper shows the evolution of these methods and indicates new trends.
- MeSH
- Humans MeSH
- Osteotomy * classification methods adverse effects utilization MeSH
- Heel surgery MeSH
- Calcaneus * abnormalities surgery injuries MeSH
- Talipes MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Proximální femorální osteotomie dříve patřily k nejčastěji prováděným výkonům na kyčelním kloubu, s vývojem nových úhlově stabilních dlah umožňujících současnou intraartikulární intervenci dochází k jejich renesanci. Základním zobrazovacím vyšetřením je nativní skiagram obou kyčlí, s jehož pomocí stanovíme základní koxometrické parametry. Kontrastní (artrografie) a výpočetní vyšetření (CT a MRI) představují vyšetření někdy sice důležitá, ale doplňková. Proximální femorální osteotomie indikujeme u deformit kyčelního kloubu, resp. u preartrotických vad. Smyslem chirurgické léčby kyčelní dysplazie je dosáhnout anatomicky normálního kyčelního kloubu, a to jak na acetabulární, tak femorální straně. Totéž platí u léčby coxa vara adolescentium a femoroacetabulárního impingementu. U Perthesovy choroby se naopak snažíme jistou hyperkorekcí jak na straně acetabulární, tak na straně femorální dosáhnout zhojení hlavice femuru, stejně tak chirurgická léčba avaskulární nekrózy hlavice předpokládá změnu normální anatomie kyčelního kloubu.Osteotomie proximálního femuru můžeme rozdělit podle proximodistální výše, techniky provedení a směru korekce. Nejpoužívanějším chirurgickým přístupem je přístup laterální, u klasické Dunnovy osteotomie pak přístup anterolaterální, při současné intraartikulární intervenci přístup lateroposteriorní s odtětím velkého trochanteru. Varizační osteotomii indikujeme u vývojové dysplazie kyčelní, Perthesovy choroby, případně u avaskulární nekrózy hlavice v dospělém věku. Valgizační osteotomii používáme nejčastěji u postluxačních ischemických změn, méně často při řešení poúrazových stavů. Vícerovinné a víceetážové osteotomie pak mají u jednotlivých preartrotických vad specifické použití. Technicky obtížné a pro vitalitu hlavice rizikové jsou krčkové a intrakapitální osteotomie, u určitých vad ale představují metodu volby. Proximální femorální osteotomie představují nedílnou součást ošetření preartrotických vad kyčelního kloubu. Hrubě neatomický výsledek operace může ale kompromitovat kyčel pro eventuální následnou konverzi na kloubní náhradu, stejně tak představuje riziko ponechaný robustní osteosyntetický materiál.
Proximal femoral osteotomy previously belonged among the most commonly performed hip joint procedures and with the development of new angularly stable splints allowing for simultaneous intraarticular intervention, we are seeing their renaissance. The basic imaging examination is the native skiagram of both hips, with which we determine the basic coxometric parameters. Contrast examinations (arthrography) and computerized examinations (CT and MRI) are sometimes important but complementary examinations. Proximal femoral osteotomy is indicated for hip joint deformities, or for pre-arthritic defects. The purpose of surgical treatment of hip dysplasia is to achieve an anatomically normal hip joint, both on the acetabular and femoral sides. The same applies to Coxa vara adolescentium and Femoroacetabular Impingement. In the case of Perthes disease, on the other hand, we are attempting a certain hypercorrection on both the acetabular and the femoral side to achieve the healing of the femoral head, as well as the surgical treatment of the Avascular Necrosis of the Head presupposes a change in normal hip anatomy.Osteotomy of the proximal femur can be divided according to proximodistal height, technique and direction of correction. The most commonly used surgical approach is the lateral approach, with the classic Dunn osteotomy, anterolateral approach is used, with simultaneous intraarticular intervention access latero-posterior with the depression of a large trochanter. Varicose osteotomy is indicated for developmental dysplasia of the hip, Perthes disease, or adult avascular necrosis of the head. Valgation osteotomy is most often used in post-ischemic changes, less frequently in the treatment of post-traumatic conditions. Multivariate and multithreaded osteotomies have a specific use for individual pre-prostatic defects. Technically difficult and for the vitality of the risk head are cervical and intracapital osteotomy, but with certain defects they are the method of choice. Proximal femoral osteotomy is an integral part of the treatment of pre-articular hip defects. However, the roughly non-anatomical outcome of the operation may compromise the hip for eventual subsequent conversion to the joint replacement, as well as the risk of leaving a robust ostheosynthetic material
- MeSH
- Surgical Procedures, Operative methods utilization MeSH
- Femoracetabular Impingement surgery MeSH
- Femur * surgery MeSH
- Hip Joint abnormalities diagnostic imaging surgery MeSH
- Humans MeSH
- Osteotomy * classification methods utilization MeSH
- Legg-Calve-Perthes Disease surgery MeSH
- Radiography MeSH
- Slipped Capital Femoral Epiphyses surgery MeSH
- Hip Dislocation, Congenital surgery MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Řešení těžkých osových deformit při totální endoprotéze (TEP) kolenního kloubu je vždy výzvou pro operatéra. Autoři v článku rozebírají možnosti řešení této problematiky. Základní dělení deformit kolenního kloubu rozděluje deformity na extraartikulární a intraartikulární. Extraartikulární deformity vyžadují vždy pečlivé předoperační plánování s ohledem na umístění a tíži deformity, stav pacienta, stav končetiny i samotného kolenního kloubu. V jejich řešení přichází v úvahu tři základní možnosti: 1. osteotomie s odloženou implantací totální endoprotézy, 2. osteotomie a implantace totální endoprotézy v jedné době, 3. intraartikulární řešení extraartikulární deformity. Každá z možností má své indikace a technické aspekty. Intraartikulární deformity v zásadě dělíme na deformity valgózní a varózní. I u těchto deformit je základem úspěchu dobré předoperační plánování následované sekvenčním uvolněním měkkých tkání kolenního kloub s kompenzačními resekcemi kostní tkáně.
Solutions of severe axial deformities in TEP of the knee joint are always a challenge for the surgeon. The authors discuss the possibilities of solving this problem. The basic categorisation the of knee joint deformity divides deformities into extraarticular and intraarticular. Extraarticular deformities always require careful pre-operative planning with regard to the location and severity of the deformity, the condition of the patient, the condition of the limb and the knee itself. There are three basic options in their solution 1. osteotomy with delayed implantation of total endoprosthesis 2. osteotomy and implantation of total endoprosthesis at one time 3. intraarticular solution of extraarticular deformity Each option has its indications and technical aspects. Intraarticular deformities are basically divided into valgus and varrous deformities. Even with these deformities, good pre-operative planning is the basis for success, followed by sequential relaxation of soft tissue of the knee joint with compensatory resections of bone tissue.
- MeSH
- Surgical Procedures, Operative methods utilization MeSH
- Joint Deformities, Acquired * diagnostic imaging etiology surgery MeSH
- Knee Joint abnormalities diagnostic imaging surgery MeSH
- Humans MeSH
- Meta-Analysis as Topic MeSH
- Bone Diseases diagnostic imaging surgery complications MeSH
- Osteotomy classification methods utilization MeSH
- Arthroplasty, Replacement, Knee * methods MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Indikací k intertrochanterickým steotomiím po zavedení TEP kyčle značně ubylo. Přesto zůstává intertrochanterická osteotomie pro řadu deformit a onemocnění kyčelního kloubu metodou volby. Ne každý ortoped musí zvládnout provedení této operace, ale každý by měl o ní vědět a znát její indikace.
Since the introduction of THA, the number of indications for intertrochanteric osteotomy has significantly decreased. In spite of this fact, intertrochanteric osteotomy remains the therapeutic method of choice for a number of deformities and diseases of the hip. Not all orthopaedic surgeons are able to manage this operation, but each of them should be aware of it and know its indications.
- MeSH
- Coxa Vara surgery MeSH
- Femur * surgery physiopathology pathology MeSH
- Joint Deformities, Acquired surgery MeSH
- Hip Joint * abnormalities surgery pathology MeSH
- Humans MeSH
- Femur Head Necrosis surgery MeSH
- Leg Length Inequality surgery MeSH
- Osteotomy * classification methods MeSH
- Pseudarthrosis surgery MeSH
- Hip Dislocation, Congenital surgery MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
