Warfarin v příštím roce oslaví své 65. výročí. Ačkoliv byla v posledních letech na trh uvedena řada nových perorálních antikoagulancií, stále zůstává jedním z nejpoužívanějších léčiv. Dle odhadů jej v celosvětovém měřítku užívá 0,5−1,5 % celosvětové populace. Od konce sedmdesátých let je znám i mechanismus jeho účinku, tj. inhibice epoxid reduktázy a s tím související nedostatečná syntéza koagulačních faktorů závislých na vitaminu K. Zásadní komplikací terapie je významná variabilita dávkování a úzké terapeutické rozmezí. Ustálených hodnot INR je dosaženo při dávkování 1−20 mg za den, ale i v širším rozmezí. Dosažení cílové hodnoty INR může trvat několik týdnů až měsíců. Během tohoto období jsou pacienti vystaveni zvýšenému riziku nedostatečné, nebo naopak nadměrné antikoagulace. Komplikace vyplývající z nesprávného dávkování warfarinu a z následné nutnosti vyhledání lékařské péče patří stále k nejčastěji hlášeným nežádoucím příhodám. Warfarin tedy zůstává v centru pozornosti vědeckých skupin i po půlstoletí. Kromě dnes již známých negenetických faktorů (BMI, hmotnost, pohlaví, věk, dieta a současně užívaná léčiva) jsou v poslední době podrobně zkoumány faktory genetické (především polymorfismy CYP2C9 a VKORC1) a jejich klinické využití ve vztahu k predikci správné dávky warfarinu.

Warfarin will celebrate its 65th “birthday” next year. Although many new oral anticoagulants have been launched during the last years, it remains one of the most popular medications. It has been estimated that between 0.5% and 1.5% of the world population take warfarin. The mechanism of its action, i.e. inhibition of epoxide reductase leading to reduced synthesis of vitamin K‑dependent coagulation factors, has been known since the end of the 1970th. Significant variability of its dosing and narrow therapeutic window are the crucial complications of warfarin use. Steady INR values are being achieved with 1mg to 20mg of warfarin daily; the range of dosages can be even wider. Moreover, steady INR values may not be reached before several weeks to months of therapy have elapsed. During this period, the patients are at risk of insufficient or too intense anticoagulation. Complications following incorrect warfarin dosing and ensuing need of medical attention still represent the most common adverse events. Warfarin thus never stopped, event after half of a century, to attract the interest of scientific groups. Beside the well‑known non‑genetic factors (BMI, weight, sex, age, diet, and concomitant medications), genetic factors influencing warfarin therapy have been studied meticulously in the past years (especially CYP2C9 a VKORC1 polymorphisms); special attention has been paid to their clinical use with respect to correct warfarin dose prediction.

Lékárna Thomayerovy nemocnice Praha

Warfarin – an old acquaintance?

Literatura