Organizace intervencí v rámci veřejného zdravotnictví se většinou netýká samotného lékaře, ale celých skupin odborníků a odborných společností. Veřejné zdravotnictví založené na důkazech (evidence-based public health, EBPH) se dotýká také politiky v oblasti péče o zdraví populace. Někdy se v této souvislosti mluví o „politice založené na důkazech“, kdy je při politickém rozhodování vyžadován rovněž důkaz o účinnosti a efektivitě zamýšlené intervence. Nejpalčivějším problémem veřejného zdravotnictví potom většinou není dostatek důkazů, že „něco“ má být uděláno, ale chybějící důkazy pro to, „co“ nebo „jak“ má být uděláno. V široké oblasti veřejného zdravotnictví založeného na důkazech dosud chybí také koncepční rámce stanovující „kolik“ a „jak kvalitní“ evidence je potřebné, či alespoň dostačující, pro politická rozhodnutí o intervencích a programech v rámci veřejného zdraví. Potřeba harmonizace a standardizace vývoje doporučených postupů (DP), včetně hodnocení jejich kvality a pravidelné re-evaluace, patří mezi nejzásadnější požadavky. Znalosti epidemiologické situace v konkrétní zemi nebo oblasti a v daném časovém období, stejně jako modelování dalšího možného vývoje situace, jsou pro tvorbu relevantních doporučení zásadní. Jako důkazy pro veřejné zdravotnictví slouží například také výstupy systémů surveillance, odhady rizik (risk assessment), studie nákladovosti (cost-effectiveness analysis), anebo konsenzuální „důkazy“. Proces tvorby doporučených postupů sestává z fází plánování, realizace, publikace, implementace, evaluace a revize. V každé z těchto fází mají být využívány standardizované metody. Tento článek si klade za cíl shrnout metody tvorby, adaptace, implementace a evaluace na důkazech založených doporučených postupů ve veřejném zdravotnictví.

The organization of public health (PH) interventions usually does not concern the doctor himself, but whole groups of experts, professional societies up to political decisions. Evidence-based public health (EBPH) also affects population health policy. In this context, „evidence-based policy“ is sometimes referred to, where evidence of the effectiveness and efficiency of the intended intervention is also required in policy making. The most pressing problem of PH is usually not enough evidence that „something“ is to be done, but the lack of evidence for „what“ or „how“ to be done. In the broad field of EBPH, there is still a lack of conceptual frameworks setting out „how much“ and „how good“ evidence is needed, or at least sufficient, for policy decisions on public health interventions and programs. The need to harmonize and standardize the development of guidelines, including the evaluation of their quality and regular re-evaluation, are among the most fundamental requirements. Knowledge of the epidemiological situation in a particular country or region, and over given period of time, as well as modeling of further possible developments, are essential for making relevant recommendations. For example, the outputs of surveillance systems, risk assessments, cost-effectiveness analyzes, or consensual „evidence“ also serve as evidence for public health. The process of guidelines development consists of the phases of planning, realization, publication, implementation, evaluation, and revision. Proven standardized methods are to be used in each of these phases. This article aims to summarize methods of creating, adapting, implementing, and evaluating evidence-based best practices in public health.

České národní Centrum Evidence Based Healthcare a Knowledge Translation Institutu biostatistiky a analýz Lékařské Fakulty Masarykovy univerzity Brno

Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Centrum epidemiologie a mikrobiologie Státní zdravotní ústav Praha

Ústav veřejného zdravotnictví Lékařské Fakulty Univerzity Palackého Olomouc

Overview of methods of development, adaptation, implementation and evaluation of public health guidelines