Cíl: Prezentovat případ pacientky s myopickou choroidální neovaskulární membránou (CNV) ve 3. trimestru těhotenství, u které byl podán ranibizumab. Kazuistika: 34letá pacientka byla odeslána na Oftalmologickou kliniku Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v lednu 2020 pro myopickou CNV na pravém oku (OP). Pacientka byla ve 34. týdnu těhotenství. Vstupní nejlepší korigovaná zraková ostrost (NKZO) OP byla 68 písmen ETDRS optotypů. Sférický ekvivalent OP byl -11,5 dioptrií, axiální délka bulbu byla 27,7 mm. Na sítnici OP bylo přítomné pigmentované ložisko CNV s drobnou hemoragií. Provedená optická koherentní tomografie (OCT) OP ukázala hyperreflektivní ložisko v oblasti makuly nad retinálním pigmentovým epitelem, centrální retinální tloušťka (CRT) byla 310 μm. Provedená OCT angiografie prokázala přítomnost klasické CNV v makule OP. O dva týdny později došlo u pacientky k nárůstu hyperreflektivního ložiska a edému v makule OP, CRT byla 329 μm, NKZO byla stabilní. Po domluvě s pacientkou a ošetřujícím gynekologem byla provedena intravitreální aplikace ranibizumabu do OP ve 36. týdnu těhotenství. Na kontrole 3 týdny po aplikaci jsme pozorovali pokles edému na 276 μm a zlepšení NKZO na 78 písmen ETDRS optotypů. Pacientka porodila ve 39. týdnu císařským řezem zdravou holčičku, poporodní adaptace novorozence byla normální. Na dalších kontrolách došlo ke zlepšení NKZO na 83 písmen ETDRS optotypů a makulární edém se kompletně vstřebal. 8 měsíců po první aplikaci ranibizumabu došlo k reaktivaci CNV, NKZO klesla na 72 písmen ETDRS optotypů, v makule byl přítomný edém, CRT byla 309 μm. Byla provedena další aplikace ranibizumabu do OP. U pacientky bylo poté zjištěno těhotenství, dle výpočtu byla pacientka v den 2. aplikace ranibizumabu ve 3. týdnu těhotenství. Po 2. aplikaci došlo k opětovnému zlepšení NZKO na 79 písmen ETDRS, ke vstřebání edému na OCT a poklesu CRT na 264 μm. Těhotenství bylo ukončeno interrupcí na přání pacientky. Závěr: Intravitreální podání ranibizumabu ve 3. trimestru gravidity vedlo u pacientky s myopickou CNV ke zlepšení NKZO a poklesu edému v makule. Aplikace neměla negativní vliv na průběh těhotenství ani na poporodní adaptaci plodu. Přesto je při podání antiVEGF preparátů u těhotných vždy nutno zvážit případná rizika podání ve vztahu k možnému přínosu. Nezbytné je pečlivé poučení pacientky.

Aim: To present the case of a patient with myopic choroidal neovascular membrane (mCNV) in the 3rd trimester of pregnancy, who was treated with intravitreal ranibizumab. Case Report: The 34-year-old patient was referred to the Department of Ophthalmology of the University Hospital Kralovske Vinohrady in January 2020 for mCNV on her right eye (RE). The patient was in the 34th week of pregnancy. Initial best corrected visual acuity (BCVA) was 68 ETDRS letters. Spherical equivalent of the RE was -11.5 dioptres, axial length of the RE was 27.7 mm. Pigmented CNV with small haemorrhage was present on the retina of the RE. Optical coherence tomography (OCT) of the RE showed a hyperreflective mass above the retinal pigment epithelium, central retinal thickness (CRT) was 310 μm. OCT angiography confirmed the presence of a classic CNV in the macula of the RE. Two weeks later, the hyperreflective lesion and oedema in the macula of the RE increased, the CRT was 329 μm, BCVA remained stable. After discussion with the patient and the treating gynaecologist, intravitreal ranibizumab was administered in the RE in the 36th week of pregnancy. On check-up 3 weeks later, we observed the decrease of macular oedema to 276 μm and the improvement of BCVA to 78 ETDRS letters. The patient delivered a healthy baby girl in the 39th week of pregnancy via caesarean section, postnatal adaptation of the newborn was normal. During further visits, the BCVA improved to 83 ETDRS letters and the macular oedema disappeared completely. 8 months after the first ranibizumab injection, the CNV reactivated, BCVA decreased to 72 ETDRS letters, oedema was present in the macula and the CRT was 309 μm. Another ranibizumab was administered into the RE. The patient then discovered that she was pregnant; according to calculations, she was in the 3rd week of pregnancy at the time of the second ranibizumab injection. After the second injection, BCVA improved to 79 ETDRS letters, macular oedema on the OCT disappeared and CRT decreased to 264 μm. The pregnancy was terminated per patient’s request. Conclusion: Intravitreal administration of ranibizumab in the 3rd trimester of pregnancy led to the improvement of BCVA and decrease of macular oedema in the patient with mCNV. The injection had no adverse effect on the pregnancy or the postnatal adaptation of the newborn. However, it is always necessary to consider the risk/benefit ratio when administering intravitreal antiVEGF drugs in pregnant patients. Thorough discussion with the patient is necessary.

Oftalmologická klinika Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3 Lékařská fakulta Univerzity Karlovy Praha

Intravitreal ranibizumab in pregnant patient with myopic choroidal neovascular membrane. A case report

Citace poskytuje Crossref.org