Pochopení cest metabolizace inhibitorů SGLT2 (gliflozinů) je jednou z podmínek bezpečné terapie těmito léčivy. Glifloziny se v organismu metabolizují prakticky jen glukuronidací, což je velmi neobvyklé a lékaři i farmaceuti s tím musejí počítat. Největší část všech gliflozinů se metabolizuje cestou UGT1A9, v případě dapagliflozinu je tato cesta rozhodující, naopak empagliflozin je metabolizován hned čtyřmi izoenzymy UGT, což se projevuje zanedbatelným vlivem jejich polymorfismů a lékových interakcí. Glukuronidy vzniklé metabolizací gliflozinů jsou dobře rozpustné ve vodě, a jsou proto eliminovány ledvinami aktivním transportem. Míra glukuronidace jednotlivých gliflozinů je různá, nejnižší je v případě empagliflozinu a nejvyšší u dapagliflozinu.

Understanding the metabolism pathways of SGLT2 inhibitors (gliflozins) is one of the conditions for safe therapy with these drugs. Gliflozins are metabolized in the body practically only by glucuronidation, which is very unusual. Both doctors and pharmacists must count it in. Most gliflozins are metabolized by UGT1A9. In the case of dapagliflozin, this is the decisive pathway, whereas empagliflozin is metabolized by four UGT isoenzymes, which manifests as a negligible effect of their polymorphisms and drug interactions. Glucuronides formed by the metabolism of gliflozins are readily soluble in water and are therefore eliminated by active renal transport. The degree of glucuronidation of individual gliflozins is different; the lowest is in the case of empagliflozin and the highest in the case of dapagliflozin.

DrugAgency a s Praha

SGLT2 inhibitors (part 3) - glucuronidation as a major pathway for gliflozin biotransformation

Literatura