Kongenitální cytomegalovirová infekce je celosvětově nejčastější vrozenou infekcí (0,2−6 % živě narozených dětí, v zemích s vyšším ekonomickým standardem 0,2−0,6 %). Jedná se o nejčastější příčinu geneticky nepodmíněné senzorineurální ztráty sluchu, má významný podíl na neurologických vývojových poruchách. Rizika přenosu na plod se zásadně liší u primoinfekce (30−35 %) a u reaktivace nebo reinfekce (1,1−1,7 %). Zhruba 90 % novorozenců je v době porodu asymptomatických, avšak u 10−15 % se objevuje v prvních letech života porucha sluchu nebo psychomotorická retardace. Prenatálními klinickými projevy jsou růstová retardace, ventrikulomegalie, mikrocefalie, intrakraniální kalcifikace, postnatálně je nejčastěji patrná nízká porodní hmotnost, mikrocefalie, hypotonie, petechiální exantém, blueberry muffins, hepatosplenomegalie, trombocytopenie, neutropenie, hepatopatie, hyperbilirubinemie, porucha sluchu, chorioretinitida. Diagnóza by měla být stanovena co nejdříve, doporučovaným screeningovým testem je vyšetření slin nebo moči (PCR), s následným kvantitativním stanovením viremie a virurie. Léčba je zahajována v prvních 4 týdnech života u novorozenců s gestačním věkem nad 32 týdnů, vždy při postižení centrální nervové soustavy a/nebo závažném postižení dalších orgánů (játra, kostní dřeň, plíce, oko). Základním virostatikem je intravenózní ganciklovir nebo perorálně podávaný valganciklovir, který by měl být preferován. Doba léčby je 6 měsíců, v indikovaných případech až 1 rok. Dispenzarizace dětí s kongenitální CMV infekcí by měla probíhat minimálně do 4 let věku, nezbytné jsou pravidelné kontroly sluchu, psychomotorického vývoje a zraku.

Congenital cytomegalovirus infection is the most common congenital infection worldwide (0.2−6 % of live births, 0.2−0.6 % in countries with a higher economic standard). It is the most common cause of non-genetic sensorineural hearing loss and has a significant role in neurological developmental disorders. The risks of transmission to the fetus are fundamentally different for primary infection (30−35 %) and for reactivation or reinfection (1.1−1.7 %). About 90 % of newborns are asymptomatic at the time of birth, but 10−15 % develop hearing impairment or neurodevelopmental disorder in the first years of life. Prenatal clinical manifestations include intrauterine growth retardation, ventriculomegaly, microcephaly or intracranial calcification, whereas low birth weight, microcephaly, hypotonia, petechial exanthema, blueberry muffins, hepatosplenomegaly, thrombocytopenia, neutropenia, hepatopathy, hyperbilirubinemia, hearing impairment or chorioretinitis are seen postnatally. The diagnosis should be established as soon as possible, the recommended screening test is the examination of saliva or urine (PCR), followed by quantitative viremia and viruria. The treatment is started in the first 4 weeks of life in newborns with a gestational age of over 32 weeks with CNS involvement and/ or severe involvement of other organs (liver, bone marrow, lungs, eye). The basic virostatic agent is intravenous ganciclovir or oral valganciclovir. The duration of treatment is 6 months, in indicated cases up to 1 year. The follow-up of children with congenital CMV infection should last until at least 4 years of age, regular evaluation of hearing, neurodevelopmental outcome and vision are necessary.

Klinika infekčních nemocí 2 LF UK a FN Bulovka Praha

Ústav lékařské mikrobiologie 2 LF UK a FN Motol Praha

Congenital and postnatal cytomegalovirus infections