Cílem výzkumu pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, bylo zjistit, jakými následky trpí, zda jejich stav vyžaduje péči jiných osob a jaké služby poskytované v rámci domácí ošetřovatelské péče využívají. Metody: Design výzkumu byl kvantitativní. Terénní šetření bylo provedeno technikou standardizovaného řízeného rozhovoru tazatele s respondentem. Výběrový soubor tvoří 416 pacientů po cévní mozkové příhodě. Z hlediska pohlaví tvoří soubor 207 (49,8 %) mužů a 209 (50,2 %) žen. Výsledky: Mezi přetrvávajícími projevy po cévní mozkové příhodě se nejčastěji vyskytuje u zkoumaných pacientů narušená koordinace pohybu (57,2 %), slabost nebo ztráta pohybu na ruce, noze (47,1 %) a potíže s řečí (43,5 %). Přetrvávající projevy statisticky významně souvisejí s věkem < 0,001 a pracovním zařazením < 0,001. Celkem 43,0 % pacientů po cévní mozkové příhodě uvádí, že jejich stav vždy nebo často vyžaduje péči druhé osoby, v některých případech je tato péče vyžadována u více než ¼ respondentů. Služby agentury domácí péče využívá v domácí léčbě necelá ½ (47,6 %) respondentů. Využívání těchto služeb statisticky významně souvisí s věkem < 0,001, pracovním zařazením < 0,001 a dobou, která uplynula od cévní mozkové příhody < 0,001. Pacienti nejvíce po cévní mozkové příhodě využívají v rámci domácí ošetřovatelské péče služby fyzioterapeuta a sociálního pracovníka, nejméně služby psychiatra a psychologa. Závěr: Člověk po cévní mozkové příhodě je odkázán především na pomoc sester pracujících v ADP nebo na dílčí pomoc vybraných profesí, o nichž se dozví. Na základě šetření se domníváme, že tato příprava nestačí, nemá přesah do následné péče o tyto nemocné. Proto jeden z cílů našeho projektu je připravit program celoživotního vzdělávání pro sestry pečující o pacienty s cévní mozkovou příhodou a navrhnout rozšíření kompetenci sestry v problematice cévní mozkové příhody pro následnou péči.

The goal of the study focused on post-stroke patients was to identify whether the patients suffered from sequelae, required the care provided by other persons, and which services they used within the home care. Methods: The design of the study was quantitative. The field study used the method of a standardized face-to-face interview. The sample consisted of 416 post-stroke patients, 207 (49.8%) men and 209 (50.2%) women. Results: In the respondents, the most frequent persisting post-stroke problems included disturbed coordination of mobility (57.2%), weakness in or motility loss of upper or lower limbs (47.1%) and speech problems (43.5%). The persisting symptoms significantly correlate with age < 0.001 and occupation < 0.001. 43.0% post-stroke patients said that their condition always or often demanded a care or another person; in some cases, this care was demanded by more than a quarter of respondents. The Home Care Agency services are used by less than ½ of (47.6%) respondents. The utilization of these services significantly correlates with age < 0.001, occupation < 0.001 and the time that has passed since stroke < 0.001. The most frequently used post-stroke services include the services provided by physiotherapists and social workers, the least demanded services are those provided by psychiatrists and psychologists. Conclusion: Post-stroke patients have particularly to rely on the home care nurses help or the help offered by selected professionals the patients have been informed on. The study showed that this was not sufficient since it did not outreach into the aftercare. Therefore, one of the goals of our project is to develop a program for a lifelong education of nurses taking care of stroke patients, and to propose an increase of competences for nurses in the aftercare of stroke patients.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta Ústav ošetřovatelství porodní asistence a neodkladné péče

Homenursing care after a strokefrom the perspectiveofpatients