Asthma bronchiale je celosvětově rozšířené onemocnění. Na jeho vzniku se podílí jak genetická predispozice jedince, tak vlivy zevního prostředí. Při diagnostice onemocnění je důležité určit fenotyp a endotyp astmatu s ohledem na indikaci následné terapie. Přítomnost zánětu typu 2 určuje dva základní endotypy astmatu T2 a non T2 astma. Zánět 2. typu se kromě asth ma bronchiale uplatňuje i v patofyziologii řady dalších onemocnění, například atopické dermatitidy, rinitidy s nosní polypózou, eozinofilní ezofagitidy a dalších. Toto sdělení uvádí kazuistiku 55leté ženy, u které se v dospělosti objevila nejprve generalizovaná atopická dermatitida, následovaná rinosinusitidou s nosními polypy (CRSwNP) a nealergickým asthma bronchiale. Od počátku bylo asthma bronchiale těžké, i přes kombinovanou antiastmatickou léčbu byla pacientka záhy od stanovení diagnózy kortikodependentní. U pacientky se projevila celá řada nežádoucích účinků systémové kortikoterapie. I přes tuto léčbu docházelo k opakovaným akutním exacerbacím. Následně u ní byla indikována biologická léčba astmatu anti IL-5 R monoklonální protilátkou. Došlo ke zlepšení respiračních příznaků, ale ne projevů atopické dermatitidy. Pro další zhoršení respiračních příznaků byl indikován switch biologické léčby na monoklonální protilátku anti IL-4 R. Na této terapii došlo k regresi dechových obtíží a zároveň kožních projevů atopické dermatitidy.

Bronchial asthma is a worldwide disease. It’s origin is caused by both the genetic predisposition of the individual and the environmental effects. It is important to determine the phenotype and endotype of asthma when we diagnose this disease because of the indication for subsequent therapy. The presence of type 2 inflammation determines the two basic endotypes of asthma, it is T2 and non-T2 asthma. In addition to bronchial asthma, type 2 inflammation is also applied in the pathophysiology of a number of other diseases, such as atopic dermatitis, rhinitis with nasal polyposis, eosinophilic esophagitis and others. This article presents a case report of a 55-year-old woman who first developed generalised atopic dermatitis in adulthood, followed by rhinosinusitis with nasal polyps (CRSwNP) and non-allergic bronchial asthma. Bronchial asthma was severe from the beginning, and despite the combined anti-asthmatic treatment, the patient was corticodependent soon after her diagnosis. A number of adverse effects of systemic corticosteroid therapy has manifested in the patient. Despite this treatment, the acute exacerbations of asthma were repeated. Subsequently, the biological therapy with anti-IL-5R monoclonal antibody was indicated. There was an improvement in respiratory symptoms, but not the manifestation of atopic dermatitis. The switch of biological therapy to anti-IL-4R monoclonal antibody was indicated due to further aggravation of respiratory symptoms. With this therapy, there was a regression of breathing difficulties and also the skin manifestation of atopic dermatitis.

Pneumologická klinika 2 LF UK a FN Motol Praha

Regression of skin manifestation of atopic dermatitis at the Pulmonary department: the switch of biological therapy for severe non-allergic eosinophilic asthma bronchiale

Literatura