Východiska: Karcinomy dutiny ústní s těsnými okraji pooperačně patří do středně až vysoce rizikové kategorie z hlediska selhání léčby. Při reexcizi kvůli těsnému okraji je značná pochybnost o tom, zda reexcidovaná tkáň patří do stejné oblasti jako původní těsný okraj. Proto jsme provedli retrospektivní analýzu případů s těsnými okraji, které byly reexcidovány s následným posouzením dodatečných resekčních okrajů (extra-resection margins – ERM). Materiál a metody: Byly získány podrobné údaje o pacientech po resekcích dutiny ústní provedených v naší nemocnici v roce 2011. Byly vyčleněny případy s těsnými okraji a zaznamenán stav ERM. U všech těchto případů byly zdokumentovány pooperační histopatologické údaje, údaje o radioterapii a byla posouzena míra selhání léčby. Primárním cílem studie bylo zhodnotit celkové přežití (overall survival – OS) a přežití bez známek onemocnění (disease-free survival – DFS) u případů s ERM. Sekundárním cílem bylo zhodnotit míru lokální a regionální kontroly a změny v závislosti na počtu a velikosti těsných okrajů a ERM. OS, DFS a míra selhání lokální léčby se počítaly od data registrace pacientů. Statistická analýza byla provedena pomocí statistického softwaru SPSS. Všechny analýzy přežití byly provedeny pomocí Kaplanovy-Meierovy metody. K testování statistické významnosti byl použit log-rank test. Hodnota p = 0,05 byla považována za statisticky významnou. Výsledky: Do konečné analýzy bylo zařazeno 64 případů s mediánem věku 47 let (rozmezí 29–76 let). Medián doby sledování byl 40 měsíců (rozmezí 9,5–56,5 měsíce). Dvouleté OS a DFS činily 91,5 a 88,5 %. Přibližná míra selhání lokální a regionální léčby byla 10,9 a 3,1 %. Tříletá lokoregionální kontrola byla 90,2 %. Dvouletá lokoregionální kontrola při jednom těsném okraji byla významně lepší než při počtu těsných okrajů > 1 (p = 0,049). V přežití a míře selhání léčby nebyl zjištěn žádný rozdíl z hlediska počtu ERM (jeden vs. dva) nebo velikosti těsných okrajů (≤ 3 mm vs. > 3 mm). U dvou pacientů se vyvinuly kostní metastázy. Závěr: Míra přežití a lokoregionální kontroly se mezi skupinami, které měly jeden nebo více ERM okrajů, příliš nelišily. Míra lokoregionální kontroly však byla lepší v případech s jedním těsným okrajem ve srovnání s případy s více těsnými okraji. Pro zjištění statisticky významných rozdílů ve výsledcích a pro určení faktorů, které předznamenávají špatnou prognózu v případech s těsnými okraji a ERM, jsou zapotřebí rozsáhlejší studie s delším trváním.

Background: Postoperative oral cancers with close margins belong to medium- to high-risk category for local failure. During re-surgery for close margins, there is sufficient doubt as to whether the re-excised tissue is from the same region as the close margin. Therefore, we planned a retrospective review of these cases of close margins that were re-excised with extra-resection margins (ERMs). Material and methods: Details of 2011 oral cavity patients resected at our hospital were retrieved. Cases with close margins were segregated and the status of ERMs was noted. The postoperative histopathological details, radiotherapy details, and failure patterns in all these cases were documented. The primary objective of the study was to assess the overall survival (OS) and disease-free survival (DFS) in cases with ERMs. The secondary objective was to assess the local and regional control rates and variation with the number and status of close and ERMs. OS, DFS, and local failure rates were defined from the date of registration. Statistical analysis was performed with the SPSS statistical software package. All survival analyses were performed using the Kaplan-Meier method. Log-rank test was used to test the statistical significance. A P-value of 0.05 was considered statistically significant. Results: Sixty-four cases with a median age of 47 years (range: 29–76) were considered for the final analysis. The median follow-up was 40 months (range: 9.5–56.5). The 2-year OS and DFS rates were 91.5% and 88.5%, respectively. The crude local and regional failure rates were 10.9% and 3.1%, respectively. The 3-year locoregional control rate was 90.2%. The 2-year locoregional control rate for one close margin was significantly better as compared to more than one close margin (P = 0.049). No difference in survival and failure rates was found between the number of ERMs resected (one vs. two) and ≤ vs. > 3 mm close margin status. Two patients developed bone metastases. Conclusion: The survival rates and locoregional control rates did not differ much between the groups that had one or more ERMs. However, the locoregional control rates were better in cases with one close margin as compared to those with more than one close margin. A larger study with longer follow-up is needed to detect statistically significant differences in outcomes and identify the factors that portend poor prognosis in these cases with close margins and ERMs.

Department of Radiation Oncology The Gujarat Cancer and Research Institute Ahmedabad Gujarat India

Analýza vlivu těsných a dodatečných resekčních okrajů na míru selhání léčby karcinomu ústní dutiny po operaci

Citace poskytuje Crossref.org