Injekce, ať již ve formě podávání léčiv do nejrůznějších částí organismu nebo jako prostředek pro odebírání kapalin z těla, patří mezi základní medicínské úkony. Cesta k dnešnímu bezpečnému a prakticky bezbolestnému injekčnímu zásahu byla ale dlouhá a komplikovaná. Již antičtí autoři si povšimli, že bodnutí hmyzem či popálení rostlinami může mít vliv na celého člověka. Nicméně teprve v 17. století se objevují první pokusy o zavedení kapalin do krevního řečiště. Zlomový byl roku 1656, v němž anglický lékař a stavitel Christopher Wren poprvé úspěšně podal chemické látky (opium, antimonovou sloučeninu a alkohol) živému organismu, konkrétně psům. První experimenty s injekčním podáním člověku uskutečnil v roce 1661 německý lékař a chemik Johann Sigismund Elsholtz, a následně vydal i první dílo o možnostech injekčního podávání Clysmatica nova, v němž si jako první uvědomil možnost ovlivnění fyziologického stavu organismu pomocí takto podaných látek. Nicméně četné nehody, způsobené technickými problémy a zejména nesterilním podáváním, měly za následek dočasné opadnutí zájmu o tuto metodu. Teprve v průběhu 19. století se podařilo vyřešit problém sterilizace a vyvinout uspokojivě fungující injekční stříkačku. Velký podíl na tom měli francouzský chirurg Charles Pravaz a skotský lékař Alexander Wood. V průběhu 20. století byla vynalezena další injekční zařízení, umožňující i autoinjektáž pacientem. S rozvojem injekční techniky podávání léčiv se ale objevil i fenomén strachu z injekce, trypanofobie.

Injections are one of the most basic medical procedures, whether in the form of administering drugs to various parts of the body or as a means of removing fluids from the body. However, the road to today’s safe and virtually painless injections has been long and complicated. As early as ancient scholars noted that insect stings or plant burns could affect the whole organism. However, it was not until the 17th century that the first attempts to introduce fluids into the bloodstream appeared. A breakthrough came in 1656, in which the English physician and architect Chris- topher Wren for the first time successfully administered chemicals (opium, an antimony compound, and alcohol) to a living organism, namely dogs. The German physician and chemist Johann Sigismund Elsholtz carried out the first experiments with injection into humans in 1661, and subsequently published the first work on the possibilities of injection, Clysmatica nova, in which he also first realized the possibility of influencing the physiological state of the organism through such administered substances. However, due to technical problems and, in particular, non-sterile administration numerous accidents at injection administration resulted in a temporary decline in interest in this method. It was only during the 19th century that the problem of sterilization was solved and a satisfactory syringe was developed, with the French surgeon Charles Pravaz and the Scottish physician Alexander Wood making a major contribution. During the 20th century, other injection devices appeared, allowing also auto-injection by the patient. However, with the development of injection techniques for drug administration, the phenomenon of fear of injection, trypanophobia, also emerged.

Univerzita Karlova Přírodovědecká fakulta Katedra analytické chemie Praha

Injection and pain

Literatura