Úzkostné poruchy jsou v současnosti nejčetnější skupinou duševních poruch, postihují světově více než 300 milionů lidí. Rozpočty směřující na léčení a prevenci těchto poruch jsou velmi omezené. Článek se zaměřuje na soucit se sebou, který je dostupným přístupem snižování úzkostných příznaků i potenciálního léčení úzkostných poruch. Uvedený text se opírá zejména o teorii tří systémů regulace emocí, doplněnou o rešerši studií zaměřujících se na vztah mezi soucitem se sebou, úzkostnými příznaky, citovou vazbou a oxytocinem. Pro budoucí rozvoj tohoto oboru je zapotřebí více randomizovaných kontrolovaných longitudinálních studií a komplexnějších výzkumných modelů, zkoumajících zejména roli mediačních/moderačních faktorů, jako je citová vazba či emoční regulace. Autoři v oboru by také měli zvážit adaptování a validaci většího množství intervencí v rámci klinické populace. Významný potenciál budoucího výzkumu lze spatřit ve zkoumání role oxytocinu, který dle některých studií vykazuje příznivé efekty pro snižování úzkostí. V poslední části jsou prezentována doporučení pro podporu praxe pracovníků v oblasti duševního zdraví.

Anxiety disorders are currently the most common group of mental disorders, affecting more than 300 million people worldwide. Budgets for the treatment and prevention of these disorders are very limited. The article focuses on self-compassion, which is an available approach to reducing anxiety symptoms as well as potentially treating anxiety disorders. The above text is mainly based on the theory of three systems of emotion regulation, as well as studies focusing on the relationship between self-compassion, anxiety symptoms, emotional attachment and oxytocin. Based on this, recommendations for future studies are presented. For the future development of this field, more randomized controlled longitudinal studies and more complex research models are needed, especially investigating the role of mediating/moderating factors such as emotional attachment, personality characteristics or emotional regulation. Authors in the field should also consider adapting and validating more interventions within a clinical population. Significant potential for future research can be seen in examining the role of oxytocin, which according to some studies shows beneficial effects for reducing anxiety. In the last part, recommendations for supporting the practice of mental health workers are presented.

Katedra psychologie a sociálních věd Vysoká škola Ambis a s Praha

Self-compassion - A cure for anxiety?

Citace poskytuje Crossref.org