Cíl: Porovnat účinnost a bezpečnost perorálního ( p. o.) a vaginálního (vag.) podání misoprostolu a intracervikálního (i.c.) podání dinoprostonu při farmakologické indukci porodu. Identifikovat výhody a nevýhody jednotlivých metod indukce porodu. Metodika: Analýza souboru rodiček, které porodily na Gynekologicko-porodnické klinice LF MU a FN Brno v období od 1. 8. 2019 do 31. 1. 2020, u nichž bylo využito jedno z následujících schémat indukce porodu: skupina A: misoprostol 25 μg p. o. ? 2 hod, skupina B: misoprostol 50 μg vag. ? 6 hod, skupina C: dinoproston 1 mg i.c. ? 2 hod. Podmínkou pro zařazení do studie byla tato vstupní kritéria: jednočetné těhotenství, ukončený 36. gestační týden, živý plod, poloha podélná hlavičkou a cervix skóre ≥ 6. Vylučujícím kritériem byla jizva na děloze, závažná vrozená vývojová vada plodu a růstová restrikce plodu. Hodnoceny byly časové faktory indukce, výskyt známek akutní hypoxie v průběhu porodu, způsob porodu, nutnost podání akutní tokolýzy za porodu, nutnost podání infuze s oxytocinem v I. nebo II. době porodní, využití epidurální analgezie, mateřská krevní ztráta, porodní poranění matky, závažné mateřské komplikace včetně ruptury dělohy, hodnota pH z pupečníkové arterie < 7,1; hodnota Apgar skóre v 5. min < 5. Výsledky byly vzájemně porovnány a statisticky zpracovány. Výsledky: Celkem bylo zařazeno 378 žen (skupina A: 133 žen, skupina B: 145 žen, skupina C: 100 žen). Byla prokázána statisticky významně vyšší úspěšnost vaginálního dokončení porodu ve skupině A oproti skupinám B a C (88 vs. 77,9 vs. 76 %; p = 0,035). Nejdelší časový úsek od podání první dávky preparátu do porodu plodu byl zaznamenán ve skupině A (medián: 700 vs. 565 vs. 375 min; p = 0,0001). Mezi skupinami nebyl prokázán rozdíl v délce trvání I. a II. doby porodní. Četnost ukončení porodu císařským řezem z důvodu akutní hypoxie plodu byla nejnižší ve skupině A (2,3 vs. 10,3 vs. 9 %; p = 0,023). Děložní ruptura nebyla v souboru zaznamenána. Mezi skupinami nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl ve velikosti celkové krevní ztráty při porodu, stejně jako ve výskytu hodnoty pH z a. umbilicalis < 7,10 a Apgar skóre v 5. min < 5. Závěr: Nejvyšší úspěšnost s ohledem na vaginální dokončení porodu byla dosažena při využití nízkodávkovaného perorálního misoprostolu. Nevýhodou této metody indukce porodu je významné prodloužení času od zahájení indukce do porodu plodu. Mezi jednotlivými metodami indukce porodu nebyl nalezen statisticky významný rozdíl ve výskytu závažných perinatálních komplikací.

Objective: To compare the effectiveness and safety of the methods of pharmacological induction of labor. To identify the advantages and disadvantages of oral and vaginal administration of misoprostol and intracervical administration of dinoprostone. Materials and methods: Analysis of a group of women who gave birth at the Faculty Hospital Brno from 1st August 2019 to 31st January 2020, and one of the following labor induction schemes was used: group A: misoprostol 25 μg orally every 2 hours, group B: misoprostol 50 μg vaginally every 6 hours, group C: intracervical dinoprostone 1 mg every 2 hours. Inclusion criteria were: singleton pregnancy, completed 36th gestational week, live fetus, cephalic presentation, and cervix score ≥ 6. Exclusion criteria were uterine scars and fetal growth restriction. Time factors of induction, occurrence of acute hypoxia during labor, mode of delivery, use of tocolysis during labor, necessity of oxytocin infusion, use of epidural analgesia, blood loss, uterine rupture, umbilical artery pH, and Apgar score at the 5th min were evaluated. Results: A total of 378 women were included (133 vs. 145 vs. 100). A statistically significantly higher success rate of vaginal delivery was demonstrated in group A compared to groups B and C (88 vs. 77.9 vs. 76%; P = 0.035). The longest time from the administration of the first dose of the preparation to delivery of the fetus was in group A (medians in minutes 700 vs. 565 vs. 375; P < 0.0001). There was no difference between the groups in the I. and II. labor stage duration. Cesarean delivery rate due to acute hypoxia was the lowest in group A (2.3 vs. 10.3 vs. 9%; P = 0.023). Uterine rupture was not recorded; there were no differences in neonatal outcome parameters. Conclusion: The highest success rate of vaginal delivery was achieved with the use of low-dose oral misoprostol. The disadvantage of this method is a significant increase in the time from the start of induction to the delivery of the fetus. There was no difference in the occurrence of severe perinatal complications between the induction methods.

Český institut informatiky robotiky a kybernetiky ČVUT Praha

Gynekologicko porodnická klinika LF MU a FN Brno

Ústav zdravotnických věd LF MU a FN Brno

Comparison of perinatal outcomes using oral misoprostol, vaginal misoprostol, and intracervical dinoprostone for induction of labor

References provided by Crossref.org