retikulocytóza [Reticulocytosis]
Zvýšené množství retikulocytů v periferní krvi. Je výrazem zvýšené erytropoetické aktivity kostní dřeně. Nápadná bývá při hemolýze, po větším krvácení, při úspěšné léčbě anemie. (cit. Velký lékařský slovník online, 2013 http://lekarske.slovniky.cz/ )
An increase in circulating RETICULOCYTES, which is among the simplest and most reliable signs of accelerated ERYTHROCYTE production. Reticulocytosis occurs during active BLOOD regeneration (stimulation of red bone marrow) and in certain types of ANEMIA, particularly CONGENITAL HEMOLYTIC ANEMIA.
- DUI
- D045262 MeSH Prohlížeč
- CUI
- M0026765
- Předchozí užití
- Reticulocyte Count (1994-2003); Reticulocytes (1965-2003)
- Historická pozn.
- 2004; use RETICULOCYTE COUNT 1994-2003
- Veřejná pozn.
- 2004; see RETICULOCYTE COUNT 1994-2003
Povolená podhesla