Úvod: Vedolizumab (VDZ) a ustekinumab (UST) nyní patří mezi dostupná biologická léčiva pro léčbu Crohnovy choroby (CD -Crohn´s disease), avšak omezené zkušenosti s těmito přípravky z klinické praxe jsou dosud limitující pro kvalifikovanou volbu optimální léčebné strategie po selhání přípravků ze skupiny anti-tumor nekotizující faktor (anti-TNF). Tato práce je zaměřena na porovnání účinnosti a bezpečnosti VDZ a UST jako biologických léčiv druhé linie u srovnatelných skupin pacientů s CD. Metody: Do hodnocení byli zařazeni konsekutivní pacienti s CD, kteří byli v minulosti léčeni alespoň jedním anti-TNF přípravkem. Pacienti byli sledováni v pravidelných intervalech, které odpovídaly termínům aplikace léčiv a během kterých byla hodnocena klinická aktivita onemocnění (HBI - Harvey-Bradshaw Index), zánětlivé parametry (C reaktivní protein, fekální kalprotektin) a byly zaznamenávány nežádoucí příhody. Primárním cílem bylo hodnocení podílu pacientů v klinické remisi (HBI ≤ 4) v týdnu 30-32, klinické odpovědi ve formě poklesu HBI a podílu pacientů ukončujících léčbu. Výsledky: Hodnoceno bylo 45 pacientů s VDZ a 50 s UST. Obě kohorty byly srovnatelné ve všech hodnocených parametrech s výjimkou zastoupení pohlaví a podílu pacientů s penetrující formou choroby. Podíl pacientů v klinické remisi mezi nasazením léčby a týdnem 30-32 vzrostl ve skupině s VDZ ze 44,4 na 58,1 % a ve skupině s UST z 55,1 na 63,2 %, avšak tento nárůst nedosáhl statistické významnosti. Průměrný pokles HBI u jednotlivých pacientů za sledované období ve skupině s VDZ dosáhl - 1,94 ± 5,14 (p = 0,05) a - 2,94 ± 5,91 (p = 0,01) ve skupině s UST. Podíl pacientů s UST v klinické remisi prosté kortikoterapie vzrostl ze 38,8 na 62,5 % (p = 0,04) a ve skupině s VDZ ze 33,3 na 45,2 % (p = 0,67). Terapii během sledování ukončilo 6 pacientů s VDZ a žádný s UST. Závěr: Z výsledků práce vyplývá srovnatelná efektivita VDZ a UST z pohledu míry dosažení klinické remise a odpovědi zánětlivých markerů, avšak v případě UST se projevil významnější steroidy šetřící účinek. Pro definici optimálního postavení nových biologik v algoritmu léčby CD bude nezbytné vyjít z prospektivních randomizovaných srovnávacích studií.

Background: Vedolizumab (VDZ) and ustekinumab (UST) have become available for the treatment of Crohn´s disease (CD), however, due to limited clinical experience, the optimal treatment strategy after a failure of anti-tumor necrosis factor (anti-TNF) has yet to be elucidated. In our study, we aim to evaluate the efficiency and safety of VDZ and UST as second-line classes of biological therapy in a head-to-head manner in comparable populations of CD patients. Methods: Consecutive patients with CD who have previously been treated with anti-TNF therapy were included. Patients were followed at regular intervals coincident with drug applications and clinical activity (HBI - Harvey-Bradshaw Index), inflammatory markers (C-reactive protein, fecal calprotectin) and adverse events were recorded. The primary outcome was the proportion of patients in clinical remission in weeks 30-32 (HBI ≤ 4), the clinical response in terms of HBI decrease, and the withdrawal rate. Results: Forty-five patients with VDZ and 50 with UST were included. Both groups were comparable in all the evaluated parameters with the exception of the male-to-female ratio and the proportion of patients with penetrating disease phenotype. The proportion of patients in clinical remission increased from 44.4% at baseline to 58.1% in weeks 30-32 in the VDZ group and from 55.1% to 63.2% in the UST group; however, the increase was not statistically significant. The mean paired HBI difference between weeks 30-32 and baseline reached -1.94 ± 5.14 (p = 0.05) in the VDZ cohort and - 2.94 ± 5.91 (p = 0.01) in the UST cohort. The proportion of patients in steroid-free clinical remission increased from 38.8% to 62.5% in the UST cohort (p = 0.04), and from 33.3% to 45.2% in the VDZ (p = 0.67). Six patients on VDZ and none on UST discontinued the treatment. Conclusion: Our study demonstrated a comparable efficacy of VDZ and UST with respect to the rate of clinical remission and biomarker response; however, the steroid-sparing effect of UST was more prominent. There is a need for prospective randomized head-to-head trials to assess the optimal position of new biological agents in the treatment of patients with CD.

• Klíčová slova
• vedolizumab,
• MeSH
• biologická terapie metody   MeSH
• dospělí MeSH
• gastrointestinální látky terapeutické užití   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky terapeutické užití   MeSH
• idiopatické střevní záněty * farmakoterapie   MeSH
• interleukin-12 terapeutické užití   MeSH
• interleukin-23 terapeutické užití   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ustekinumab MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH