Postresuscitační syndrom je komplexním a závažným stavem, který se rozvíjí v důsledku proběhlé srdeční zástavy a resuscitace. Na jeho průběh má vliv jak samotná vyvolávající příčina zástavy, tak důsledky ischemicko reperfuzního poškození. I v případě úspěšné resuscitace je následná hospitalizační mortalita pacientů velmi vysoká. V časné fázi postresuscitačního syndromu je nejčastější příčinou úmrtí multiorgánové selhání v důsledku postresuscitačního šoku. Nejzávažnějším pozdním důsledkem je těžké neurologické postižení. Hlavními faktory ovlivňujícími prognózu nemocných po úspěšné resuscitaci jsou časná diagnostika a zahájení léčby základního onemocnění spolu s kvalitní a standardizovanou léčbou postresuscitačního syndromu. Potřeba specifických diagnostických a terapeutických metod společně s dostupností erudovaného multidisciplinárního týmu vede v posledních letech ke snaze o centralizaci poresuscitační péče do cardiac arrest center.
Post-cardiac arrest syndrome is a complex and serious condition that develops following cardiac arrest and resuscitation. Both the underlying cause of the arrest and the sequelae of ischaemia-reperfusion injury have an effect on its course. Even in the case of successful resuscitation, the subsequent in-hospital mortality of patients is very high. In the early phase of post-cardiac arrest syndrome, multiple-organ failure due to post-resuscitation shock is the most common cause of death. The most serious late consequence is severe neurological impairment. The major factors affecting the prognosis of patients after successful resuscitation are early diagnosis and initiation of treatment of the underlying disease along with good-quality and standardized treatment of post-cardiac arrest syndrome. The need for specific diagnostic and therapeutic methods, as well as the availability of an experienced multidisciplinary team, has in recent years led to an effort to centralize post-resuscitation care in cardiac arrest centres.
- MeSH
- hypotermie MeSH
- lidé MeSH
- poresuscitační syndrom * patofyziologie terapie MeSH
- resuscitace metody MeSH
- srdeční zástava * komplikace terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Cíl: Porovnat počet pacientů indikovaných k implantaci ICD v primární prevenci náhlé srdeční smrti podle starých (2005) a nových (2009) doporučení České kardiologické společnosti (ČKS) u pacientů po prodělaném infarktu myokardu s elevacemi úseku ST. Metodika a výsledky: Vyšetřili jsme 205 konsekutivních pacientů 12-29 měsíců po prodělaném infarktu myokardu s elevacemi úseku ST. Odebrali jsme anamnézu a provedli echokardiografi cké a EKG vyšetření, neprováděli jsme elektrofyziologické vyšetření. Na základě výsledků těchto vyšetření jsme hodnotili indikaci k implantaci implantabilního kardioverteru-defi brilátoru (ICD) v primární prevenci náhlé srdeční smrti podle starých a nových doporučení ČKS. V období od prosince 2006 do prosince 2007 bylo na našem pracovišti hospitalizováno celkem 310 pacientů pro infarkt myokardu s elevacemi úseku ST. Nemocniční mortalita dosahovala 5,2 %, po propuštění z nemocnice a před plánovaným vyšetřením zemřelo 2,7 % pacientů. Ostatní pacienti byli pozváni k vyšetření, 81 z nich se však nedostavilo. Z vyšetřených nemocných byli čtyři indikováni k implantaci ICD podle starých doporučení a 25 bylo indikováno podle nových doporučení. Když jsme vzali v úvahu všechny pacienty přijaté pro infarkt myokardu s elevacemi úseku ST (STEMI), zjistili jsme, že 1,3-1,8 %, resp. 8,1-11,3 % je indikováno k implantaci ICD v primární prevenci. Závěr: V populaci pacientů s ICHS po prodělaném STEMI jsme s implementací nových doporučení (2009) ČKS zjistili šestinásobný nárůst indikací k implantaci ICD v primární prevenci náhlé srdeční smrti.
Aim: The aim of this original contribution was to compare the number of patients scheduled for primary preventive ICD implantation according to the old (2005) and new (2009) Guidelines of the Czech Society of Cardiology in patients after ST-segment elevation myocardial infarction (STEMI). Methods and results: We examined 205 consecutive patients 12-29 months after STEMI. We took their history, and ECHO and ECG were performed. No electrophysiology study was performed. Based on these examinations, we assessed the indication for ICD implantation in the primary prevention of sudden cardiac death according to the old and new guidelines. A total of 310 patients were hospitalized because of STEMI in our cardiac centre from December 2006 through December 2007. Of these, 5.2% died before discharge and 2.7% after discharge, before their scheduled examination. The other patients were invited to follow-up visits, but 81 failed to come. Using the old and new guideline criteria, ICD implantation was indicated in four and 25 patients, respectively. When taking into account all STEMI patients, 1.3-1.8% and 8.1-11.3%, respectively, were scheduled for primary preventive ICD implantation. Conclusion: Following the implementation of the new (2009) Guidelines of the Czech Society of Cardiology, we found a six-fold increase in the primary preventive indication for ICD implantation in the population of patients with coronary artery disease after STEMI.
Peripartální kardiomyopatie (PPKM) je vzácné, avšak život ohrožující kardiální onemocnění, které postihuje ženy v posledním měsíci gravidity a v prvních pěti měsících po porodu (1). Naše kazuistika pojednává o pacientce, která byla přijata pro dušnost a rychle progredující šokový stav v období těsně po porodu císařským řezem. Ukončení gravidity bylo indikováno akutně pro známky hypoxie plodu při náhodně zjištěné incesantní supraventrikulární tachykardii matky. Jako příčinu šokového stavu jsme provedenými vyšetřeními stanovili srdeční selhání na podkladě peripartální kardiomyopatie. Pacientka byla léčena symptomaticky diuretiky, inotropiky, amiodaronem, později betablokátory a inhibitory ACE. Mechanická podpora oběhu nebyla nutná, do dvou týdnů zcela vymizely příznaky srdečního selhání a v dalším období se normalizovala funkce levé komory srdeční; tento příznivý stav trvá po dobu dvouletého sledování nemocné dosud. Byla nutná rehospitalizace pro únavu a slabost, jako příčina byla odhalena hypertyreóza, nejspíše v důsledku přechodného podávání amiodaronu, jehož indikace byly incesantní síňové tachykardie v období akutního stavu. Rehospitalizace pro srdeční selhání ani arytmie nebyla. V článku dále diskutujeme diagnostiku, léčbu a prognózu peripartální kardiomyopatie.
Peripartum cardiomyopathy (PPCM) is a rare, but life threatening disease, which affects women in the last month of pregnancy or in the first five months after delivery (1). Our case report describes a case of patient, who was admitted for shortness of breath and rapidly worsening shock closely after Caesarean section. The termination of pregnancy was indicated acutely for the signs of fetal hypoxia due to accidentally detected incesant supraventricular tachycardia of the mother. As the cause of the shock was diagnosed heart failure due to peripartum cardiomyopathy. The treatment was symptomatic by diuretics, inotropes, amiodarone, later on betablocker and ACEI. The mechanical cardiac support was not required. The signs of heart failure subsided in two weeks, in subsequent period the left ventricular ejection fraction turned normal as well. This positive state lasts during the two-year follow-up till now. There was a rehospitalisation for fatique and faintness, caused by hyperthyreoidism, probably in consequens of transient administration of amiodarone, which indication was incesant supraventricular tachycardia in the acute settings. There was no rehospitalisation for heart failure or arrhythmias. There is a discussion of diagnostic, treatment and prognosis of peripartum cardiomyopathy in the article.
- MeSH
- amlodipin aplikace a dávkování MeSH
- diuretika aplikace a dávkování MeSH
- hydralazin aplikace a dávkování MeSH
- kardiomyopatie diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- kardiovaskulární komplikace v těhotenství MeSH
- lidé MeSH
- nitroglycerin aplikace a dávkování MeSH
- poporodní období MeSH
- prognóza MeSH
- rizikové faktory MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Iatrogenní perforace věnčité tepny je relativně vzácnou, avšak život ohrožující komplikací intrakoronárních výkonů. Kromě farmakologické a chirurgické léčby patří do spektra terapeutických opatření i endovaskulární metody včetně implantací stentgraftů případně coilů. Dle některých prací se zdá, že implantace stentgraftů je vhodná metoda první volby u perforací III. typu, která snižuje potřebu chirurgické intervence a pravděpodobně též mortalitu.
Iatrogenic coronary perforation is rare, but life threatening complication of intracoronary procedures. Beside pharmacological and surgical interventions there are endovascular procedures including stengraft and coil implantation. Some data suggest that stent-graft implantation is in type III perforation superior to prolonged balloon inflations as a first line therapy reduces need for surgery and possibly death rate.
