JavaScript NENÍ povolen !

PURPOSE OF THE STUDY Fractures affecting a partially closed physis are described as transitional fractures. The distal tibia is one of the most common locations for transitional fractures second only to the distal radius. Aim of this retrospective study was to evalua- te the clinical and radiological results after surgical treatment of transitional fractures of the distal tibia. PATIENTS AND METHODS From May 2003 to March 2009 24 children (median age 14 years) received surgical treatment for transitional fractures of the distal tibia. 89% (21/24) of patients were followed up after 27.5 (range 6 to 72) months to assess functional out come (using the AO Foot and Ankle Score). RESULTS Nine girls and 15 boys were included in the study with the girls being younger on average (12.4 ± 0.9 vs. 14.3 ± 1.1 years, p = 0.00013). Two-plane fractures were present in 4 cases, 15 and 5 children sustained tri-plane I and II fractures, respectively. Median preoperative fracture displacement was measured at 4 mm (range 3 to 11 mm). Traumatic supina - tion of the ankle joint during sports activities was the predominant injury mechanism (18/24 cases) followed by bicycle or motorbike accidents (6/24). A satisfactory reduction (1 mm or less) was achieved in all but one patient. In this case revi - sion surgery was necessary to restore anatomical reduction. No perioperative complications occurred in the remaining 23 cases. Metal implants were removed upon fracture consolidation after 8.2 ± 6.7 months. At the time of follow-up none of the children were impaired in activities of daily living and there were no restrictions in sporting activity. All patients sco- red good or excellent results on the AO Foot and Ankle Score. DISCUSSION Surgical stabilization can be recommended as a safe and effective treatment strategy in displaced transitional fractures of the distal tibia and will lead to good or excellent mid term results. Key words: transitional fracture, child, Tillaux, ankle joint.

MeSH
dítě MeSH
epifýzy radiografie zranění MeSH
fraktury tibie chirurgie radiografie MeSH
hlezenní kloub radiografie MeSH
lidé MeSH
mladiství MeSH
Check Tag
dítě MeSH
lidé MeSH
mladiství MeSH
mužské pohlaví MeSH
ženské pohlaví MeSH

Článek

Terapie prosté separace distální epifýzy radia u dětí
[Treatment of simple separation of distal radial epiphysis in children]

Úrazová chirurgie. 2010 ; 18 (3) : 67-71.

Úraz. chir.
ISSN 1211-7080
Medvik
Zdroj

ÚVOD: Zlomeniny distálního předloktí patří mezi nejčastější skeletální poranění dětského věku. Terapeutický přístup je u různých pracovišť rozdílný, od zcela konzervativního postupu až po otevřenou repozici a osteosyntézu. CÍL PRÁCE: Retrospektivní zhodnocení terapeutických postupů dislokované separace distální epifýzy radia na našem pracovišti. MATERIÁL A METODIKA: Soubor 509 pacientů ošetřených na našem pracovišti během 5 let (2004- 2008) se separací distální epifýzy radia. U dislokovaných poranění byl posuzován způsob léčby ve vztahu ke směru dislokace, míře dislokace a stabilitě po zavřené repozici VÝSLEDKY: Z celkového počtu 509 pacientů se separací distální epifýzy radia bylo 352 nedislokovaných a 157 dislokovaných, pouhých 19 pacientů operováno. V případě dorzální dislokace bylo 124 pacientů (94 %) léčeno pouze repozicí a sádrovou imobilizací, žádný pacient nebyl operován primárně a 8 pacientů (6 %) bylo operováno sekundárně pro redislokaci. V případě volární dislokace bylo 14 pacientů (70 %) léčeno pouze repozicí a sádrovou imobilizací, 1 pacient (5 %) byl operován primárně a 5 pacientů (25 %) bylo operováno sekundárně pro redislokaci. ZÁVĚR: Dorzální dislokace je při separaci distální epifýzy radia daleko častější než ventrální dislokace, která je však daleko méně stabilní, a proto je častěji indikována k operačnímu řešení.

INTRODUCTION: Fracture of the distal forearm is one of the most common skeletal injuries in children. The therapeutic approach varies from a non-operative to surgical treatment. OBJECTIVE: Retrospective study of therapeutic methods in simple displaced separation of distal radial epiphysis treated in our department was performed. MATERIAL AND METHODS: During the period of 5 years (2004–2008) 509 patients were treated at our out-patient department with separation of the distal radial epiphysis. We evaluated methods of treatment according to the direction and grade of displacement, and stability after closed reduction. RESULTS: In the cohort of 509 patients we noted 352 non-displaced and 157 displaced separations of distal radial epiphysis. Only 19 patients were indicated to surgical procedure. In the case of dorsal displacement in 124 patients (94 %) the non-operative treatment with closed reduction and plaster cast was used, no patient was operated on primarily and 8 patients (6 %) were operated on for secondary redisplacement. In case of volar displacement 14 children (70 %) were treated with closed reduction and plaster cast, 1 patient (5 %) was operated on primarily and 5 patients (25 %) were operated on for secondary redisplacement. CONCLUSIONS: The dorsal displacement of separation of the distal radial epiphysis is more frequent than the volar one. However, the volar displacement is less stable and therefore more frequently indicated for surgical procedure.

Klíčová slova
distální radius, Salter-Harris,
MeSH
dislokace kloubu MeSH
dítě MeSH
epifýzy radiografie zranění MeSH
fixace fraktury * statistika a číselné údaje MeSH
fraktury vřetenní kosti * chirurgie radiografie terapie MeSH
fyzické omezení * statistika a číselné údaje MeSH
lidé MeSH
manipulace ortopedická metody statistika a číselné údaje MeSH
radius radiografie zranění MeSH
retrospektivní studie MeSH
Check Tag
dítě MeSH
lidé MeSH

Článek

Etiopatogeneze zlomenin hlezna přechodného období
[Mechanism of injury of transitional ankle fractures]

Úrazová chirurgie. 2010 ; 18 (2) : 41-45.

Úraz. chir.
ISSN 1211-7080
Medvik
Zdroj

Klíčová slova
osteochondrální zlomenina talu, třírovinná zlomenina, Kleigerova zlomenina, Ogdenova střižná teorie,
MeSH
chrupavka zranění MeSH
dítě MeSH
epifýzy zranění MeSH
fraktury kotníku * etiologie chirurgie radiografie MeSH
fraktury tibie etiologie radiografie MeSH
kloubní ligamenta fyziologie MeSH
kotník radiografie růst a vývoj MeSH
lidé MeSH
mladiství MeSH
retrospektivní studie MeSH
růstová ploténka MeSH
talus * zranění MeSH
tibie * zranění MeSH
věkové rozložení MeSH
Check Tag
dítě MeSH
lidé MeSH
mladiství MeSH
Publikační typ
práce podpořená grantem MeSH

Článek

Obtížně diagnostikovatelné zlomeniny rostoucího dětského skeletu
[Fractures that are hard to diagnose in the skeleton of a child]

Praktický lékař. 2008 ; 88 (7) : 403-407.

ISSN 0032-6739
Medvik
Zdroj

Dětské zlomeniny se od zlomenin dospělých liší z mnoha důvodů. Mimo obecných skutečností, jako jsou tělesná výška, hmotnost, neuropsychická zralost jedince a etiologické momenty úrazu, hrají důležitou roli biomechanické vlastnosti dětské kosti a především fakt růstu. Anatomická přítomnost růstových plotének na obou koncích dlouhých kostí (femur, tibie, humerus, radius a ulna) a jednom konci krátkých tubulárních kostí (metakarpy, metatarsy a články prstů) je zásadním faktem, odlišujícím kost dítěte od kosti dospělé. Právě fakt růstu a přítomnost růstových plotének, fýz, dělá v praxi z dětské skeletální traumatologie malý samostatný a svébytný podobor dětské chirurgie, úrazové chirurgie či ortopedie. Další specifickou vlastností, odlišující problematiku dětských zlomenin od dospělých je neúplná osifikace skeletu především v periartikulární oblasti. Tento fakt je palčivý především u malých dětí. Extrémním problémem jsou tak nitrokloubní zlomeniny či separace epifýz v dosud plně chrupavčité a neosifikované tkáni, a proto rentgenologicky nepostřehnutelné. Při určitém zjednodušení lze definovat čtyři typy zlomenin, které se vyskytují pouze na dětském rostoucím skeletu, a u dospělých je nenalézáme. Při použití četných kritérií na obecné klasifikace zlomenin (průběh linie lomu, směr dislokace, stav měkkých tkání nad úlomky, chronické násilí na kost, apod.) lze tyto typicky dětské zlomeniny přičlenit ke klasifikaci, hodnotící zlomeniny podle průběhu linie lomu na příčné, šikmé, spirální, tříštivé, impaktované, apod. Těmito dětskými zlomeninami jsou: 1. „torus“ subperiostální zlomeniny, 2. zlomeniny z ohnutí, 3. zlomeniny typu vrbového proutku a 4. poranění růstové ploténky kosti, fyzární poranění.

Fractures in children differ from those in adults for many reasons. Besides general differences (such as body height and weight, neuro-psychological maturity of the patient and aetiology of the trauma), an important role can be seen in the biomechanical character of child bone and above all in the nature of bone growth. The anatomical appearance of growth plates at both ends of long bones (femur, tibia, humerus, radius and ulna) but at just one end of short tubular bones (metacarpals, metatarsals and phallanges) is a fundamental fact that distinguishes the adult bone from the pediatric. This particular presence of bone growth from growth plates (physes) is the reason that paediatric skeletal traumatology should be considered a subspecialization of paediatric surgery or trauma surgery or orthopaedic surgery. Another specific characteristic of the premature skeleton in children is incomplete ossification in periarticular bone regions. This is obvious in babies and small children. Thus, articular fractures and fractures-separations of the epiphyses in fully cartilaginous tissue cannot be detected by roentgenological investigation.Although a simplification, four defined fracture types can be distinguished in the immature skeleton of a child that are impossible to find in adults. Using numerous criteria for general classification of fractures (fracture line, fragment displacement, open fractures, overuse injury) it is possible to add these pediatric fractures to the classification of fractures according to fracture line shape (transverse, oblique, spiral, comminuted, impacted, etc.). These paediatric fractures are: 1. subperiosteal „torus, buckle“ fracture; 2. bowing fracture („plastic deformation“); 3. greenstick fracture and 4. physeal injury.

Článek

Mutual position of the distal fibular physis and the tibiotalar joint space - radiological typology and clinical significance

European journal of pediatric surgery. 2007 ; 17 (5) : 348-353.

Eur J Pediatr Surg
ISSN 0939-7248
Medvik
Zdroj

AIM: The mutual position of the distal fibular physis compared to the tibiotalar joint space in the immature skeleton was investigated in X-ray studies. The clinical relevance of the recorded mutual position was evaluated for paediatric skeletal traumatology. MATERIALS AND METHODS: 140 radiographs of immature ankle joints without skeletal injury were reviewed and the mutual position of the distal fibular physis and tibiotalar joint space was tested. We then reviewed a cohort of 30 children with skeletal injuries of both the distal tibial epiphysis and the distal fibula. The type of distal fibular injury was evaluated according to the mutual position of the distal fibular physis and the tibiotalar joint space. RESULTS: We found that in about one-half of cases the distal fibular physis is located distally to the plane of the tibiotalar joint, which has not been considered in the literature. Thus, we defined three radiological types of immature ankle joint according to the vertical position of the distal fibular physis in relation to the tibiotalar joint space: type 1 - distal fibular physis is above the joint space; type 2 - distal fibular physis is on the same level as the joint space; type 3 - distal fibular physis is below the joint space. In the second cohort, we found that type 2 predisposes to physeal fibular injury and type 3 predisposes to metaphyseal fibular injury. All data obtained were statistically evaluated. CONCLUSIONS: There are three radiological types of immature ankle joint. Type 1 is only an evolutionary type without clinical significance, type 2 predisposes to physeal and type 3 to metaphyseal fibular injury in combination with distal tibial physeal injury.