The bone transport technique uses the principle of distraction-osteogenesis and fill bone defects with the aid of an external fixator. In order to evaluate the clinical effect of femoral internal fixation with Ortho-Bridge System after bone transport, 4 patients after femoral bone transport from October 2020 to October 2022 are studied in this paper. Among them, 3 patients ran refracture of femur after removal of the Limb reconstruction system, 1 patient just finish femoral bone transport and request internal fixation. The surgery results show that Ortho-Bridge System can be used in the situation that conventional Locking compression plate and intramedullary nail are not suitable due to anatomical variation after femoral bone transport. Key words: femoral fracture; Ortho-Bridge System; bone transport; postoperative complications of bone transport.

• MeSH
• dospělí MeSH
• externí fixátory MeSH
• femur chirurgie   MeSH
• fraktury femuru * chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• osteogeneze pomocí distrakčního aparátu metody   přístrojové vybavení   MeSH
• pooperační komplikace etiologie   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY: The purpose of this study was to assess the clinical outcomes and complications associated with intramedullary and transverse K-wire fixations of 5th metacarpal neck fractures. MATERIAL AND METHODS: Patients who were operated for 5th metacarpal neck fractures between 2019 and 2022 were evaluated retrospectively. Regarding the surgical treatment methods, patients were assessed by dividing them into two groups. The first group comprised patients who underwent treatment with an intramedullary K-wire. The second group comprises patients who underwent transverse K-wire fixation. RESULTS: The average quick DASH score of all patients was 5.6±4.7 in the intramedullary K-wire fixation group and 5.9±5.1 in the transverse K-wire fixation group. An average 5th finger metacarpophalangeal joint extension limitation was 6.2±5.7° in the intramedullary fixation group and 6.1±5.8° in the transverse K-wire group. The mean radiological union time was 4.9±0.7 weeks in the intramedullary fixation group and 5.1±0.7 weeks in the transverse K-wire group. No statistically significant difference was found between the quick DASH scores and degrees of the MCP joint extension limitation ( p=0.785). Intramedullary fixation and transverse K-wire fixations are effective surgical treatment methods for metacarpal neck fractures. DISCUSSION: It has been reported that the intramedullary fixation method in metacarpal bone fractures is more effective than the fixation methods with cross and transverse K-wire. But our results revealed no difference in clinical outcomes between the two surgical fixation methods. CONCLUSIONS: We observed no statistically significant difference between the two fixation techniques with regard to union, clinical outcomes, or complications. KEY WORDS: intramedullary fixation; metacarpal neck fracture; transverse K-wire fixation.

• MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury kostí * chirurgie   MeSH
• intramedulární fixace fraktury * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• kostní dráty * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• metakarpální kosti * zranění   chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• srovnávací studie MeSH

PURPOSE OF THE STUDY: To examine the clinical impact of screw internal fixation on the process of fracture healing and ankle alignment in individuals diagnosed with posterior malleolar (PM) fracture, specifically those with a fracture involving less than 25% of the articular surface (ASR) area. MATERIAL AND METHODS: A total of 120 patients diagnosed and treated for PM fracture, encompassing less than 25% of the distal tibial ASR area, were selected from our hospital's records spanning from September 2021 to June 2023. These people were subsequently divided into two groups, namely the control group (group A) and the observation group (group B), based on the distinct treatment methods employed, with each group consisting of 60 patients. The people in the group A were treated with posterior malleolus non internal fixation, while the patients in the group B were treated with posterior malleolus screw internal fixation. The visual analog scores, peak plantar pressure and AOFAS scores of the two groups were subjected to comparison. RESULTS: The visual analog scores in the observation group at 6 months and 12 months after operation were reduced than the group A. Three months after operation, the peak plantar pressure of the affected foot (full foot, hind foot) in the group B was reduced than that of the healthy foot; There was a lack of statistically significant variation observed in the peak plantar pressure (full foot, hind foot) between the affected foot and the healthy foot 12 months after operation in the group B, and the plantar pressure tended to be balanced. Three months after operation, the peak plantar pressure of the affected foot (full foot, hind foot) in the group A was reduced than that of the healthy foot; After a period of 12 months following the surgical procedure, no notable disparity in the maximum pressure exerted on the sole of the foot was observed between the foot that underwent the operation and the unaffected foot in the group A, but the peak plantar pressure of the whole foot was reduced than that of the healthy foot, and the plantar pressure did not tend to be balanced. At the intervals of 6 months and 12 months following the surgical procedure, AOFAS ankle hind foot score in the group B was increased than the group A. CONCLUSIONS: The utilization of screw internal fixation demonstrates favorable clinical outcomes in patients presenting with PM fracture encompassing less than 25% of the articular surface area, which is conducive to promoting fracture healing, maintaining good ankle alignment, and promoting patient rehabilitation. KEY WORDS: screw internal fixation, posterior ankle fracture, articular surface of distal tibia, fracture healing, ankle joint alignment.

• MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury kotníku * chirurgie   patofyziologie   MeSH
• hlezenní kloub chirurgie   patofyziologie   MeSH
• hojení fraktur * MeSH
• kostní šrouby * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• vnitřní fixace fraktury * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• Klíčová slova
• osteosutura,
• MeSH
• fraktury kostí * chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony dějiny   metody   přístrojové vybavení   MeSH
• patela * chirurgie   zranění   MeSH
• vnitřní fixace fraktury dějiny   metody   přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• historické články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl práce: Prezentovat indikace, chirurgickou techniku, komplikace a střednědobé výsledky na souboru prospektivně sledovaných pacientů s provedenou osteosyntézou mnohočetných zlomenin žeber. Materiál a metody: V období od ledna 2018 do května 2019 jsme provedli osteosyntézu u 15 pacientů, kteří byli dále sledováni po dobu minimálně šesti měsíců. Indikací byla bloková zlomenina žeber s nestabilitou hrudní stěny, sériová zlomenina tří a více žeber s hrubou deformitou hrudní stěny a nitrohrudní patologie, vyžadující chirurgický výkon, ve spojení s jedním a více zlomenými žebry. K osteosyntéze jsme užívali inovovaný systém žeberních dlah českého výrobce. Průměrný věk pacientů činil 58 let. Mechanizmem úrazu bylo nejčastěji vysokoenergetické poranění (v 10 případech). Z přidružených poranění byly nejčastější zlomeniny skeletu v oblasti hrudníku a horních končetin celkem u osmi pacientů. Úrazový hemotorax byl přítomen u 13 pa­cientů, pneumotorax u sedmi. Kontuze plíce byla vstupně zaznamenána u sedmi pacientů, blokových zlomenin bylo v souboru šest. Oboustranné zlomeniny žeber se vyskytly u šesti pacientů. Výsledky: Doba od úrazu k operačnímu výkonu se pohybovala v rozmezí od dvou hodin do 13 dnů. Nejčastěji jsme osteosyntézovali tři žebra s použitím čtyř dlah. Průměrná doba pobytu na jednotce intenzivní péče činila 5,2 dne. Hojení operačních ran proběhlo per primam. Z časných pooperačních komplikací jsme zaznamenali v jednom případě hemotorax a v jednom fluidotorax. Dva pacienti byli pooperačně léčeni pro bronchopneumonii. Kostního hojení bylo po 24 týdnech dosaženo u všech pacientů. Diskuze: Výhodou chirurgické stabilizace je zkrácení doby umělé plicní ventilace včetně snížení výskytu souvisejících komplikací. U komplexního poranění hrudníku považujeme za důležité spojit chirurgickou stabilizaci žeber s osteosyntézou ramenního pletence. Závěr: Chirurgickou léčbu mnohočetných zlomenin žeber doporučujeme u blokových nestabilních zlomenin, sériových zlomenin s deformitou hrudní stěny a u výkonů spojených s ošetřením nitrohrudní patologie. Dlahová osteosyntéza inovovanými žeberními dlahami Judetova typu je komfortní a bezpečná a vede k dosažení kostního hojení.

• MeSH
• dlahy MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury žeber * chirurgie   diagnostické zobrazování   klasifikace   komplikace   MeSH
• hemotorax diagnostické zobrazování   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• kontraindikace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• vnitřní fixace fraktury * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Aim of the work: To present indications, surgical technique, complications and mid-term results on a set of prospectively monitored patients with performed osteosynthesis of multiple rib fractures. Material and methods: In the period from January 2018 to May 2019, we performed osteosynthesis in 15 patients who were followed for at least 6 months. The indication was a multiple rib fracture with instability of the chest wall, a serial fracture of 3 and more ribs with a gross deformity of the chest wall and intrathoracic pathology requiring surgical procedure, in combination with one or more broken ribs. We used an innovated system of rib splints of a Czech manufacturer for the osteosynthesis. The average age of patients was 58. The most frequent mechanism of injury was a high-energy injury (in 10 cases). Out of the associated injuries, skeleton fractures in the area of chest and upper limbs in a total of eight patients were the most frequent ones. Traumatic hemothorax was present in 13 patients, pneumothorax in seven. Contusion of the lungs was reported in seven patients, and six multiple rib fractures were present in the set. Bilateral rib fractures occurred in six patients. Results: The time from injury to operating procedure ranged from 2 hours to 13 days. Most often, we performed osteosynthesis of 3 ribs using 4 splints. The ave­rage length of stay at the intensive care unit was 5.2 days. Surgical wounds healed primarily. As to early postoperative complications, we reported hemothorax in one case and fluidothorax in one case. Two patients were treated postoperatively for bronchopneumonia. Bone healing was achieved in all patients after 24 weeks. Discussion: The advantage of surgical stabilization is reduction of the time of artificial pulmonary ventilation including reduction in the incidence of related complications. In a complex chest injury, we consider it important to combine surgical stabilization of the ribs with the shoulder girdle osteosynthesis. Conclusion: We recommend surgical treatment of multiple rib fractures in multiple rib fractures, serial fractures with chest wall deformity, and in procedures associated with the treatment of an intrathoracic pathology. Splint osteosynthesis with innovated Judet-type rib splints is comfortable and safe and results in bone healing achieved.

• MeSH
• dlahy MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury žeber * chirurgie   diagnostické zobrazování   klasifikace   komplikace   MeSH
• hemotorax diagnostické zobrazování   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• kontraindikace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• vnitřní fixace fraktury * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• MeSH
• fixace fraktury metody   metody   MeSH
• interní fixátory MeSH
• kotník anatomie a histologie   chirurgie   krevní zásobení   MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace epidemiologie   etiologie   MeSH
• poranění kotníku * chirurgie   diagnostické zobrazování   etiologie   terapie   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

ÚVOD: Zlomeniny stehenní kosti jsou nejčastěji výsledkem vysokoenergetického mechanizmu. Jejich primární ošetření, definitivní řešení a řešení poruch hojení jsou stále námětem k diskuzi. CÍL: Cílem práce bylo analyzovat příčiny poruchy kostního hojení stehenní kosti, infekční komplikace a možnosti jejich řešení. METODIKA: Jedná se o retrospektivní studii 1433 pacientů z let 2014 až 2018. Zaměřili jsme se na skupinu sdruženě poraněných pacientů s NISS > 15, kteří zároveň utrpěli zlomeninu diafýzy nebo distální části stehenní kosti. Z tohoto souboru 178 pacientů zemřelo. Ze zbylých 998 pacientů s NISS > 15 utrpělo 82 pacientů (8 %) současně zlomeninu diafyzární nebo distální části stehenní kosti. VÝSLEDKY: Ke zhojení zlomeniny bez nutnosti další intervence došlo v 84 % případů. U dvou pacientů (2,6 %) byl stav hodnocen jako prodloužené hojení. K primárnímu nezhojení došlo celkem u 6 pacientů (8 %). DISKUZE: K řešení poruchy hojení stehenní kosti se nejčastěji používá výměna hřebu za silnější po předvrtání dřeňové dutiny a s možným přidáním vymezovacích šroubů. Úspěšnost této techniky se pohybuje mezi 75 a 100 %. Další možnou operační technikou je augmentace stávajícího hřebu přídatnou dlahou, která se osvědčila zejména v infraistmické části diafýzy, tedy v distální třetině. Úspěšnost této metody překračuje 90 %. Třetí možnou operační technikou je konverze nitrodřeňové osteosyntézy na dlahovou. Její význam spatřujeme při nutné konverzi relativní na absolutní stabilitu. ZÁVĚR: Příčiny poruchy hojení kosti jsou mechanické, biologické a kombinace obojího. Mechanickou příčinou může být nedostatečná stabilita nebo naopak přílišná rigidita osteosyntézy, která nevede ke tvorbě svalku. Biologickou příčinou je nejčastěji porucha výživy fragmentů zlomeniny. Odhalením příčiny poruchy hojení pak můžeme správnou intervencí dosáhnout zhojení.

• MeSH
• diafýzy chirurgie   MeSH
• fraktury femuru chirurgie   etiologie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• hojení ran MeSH
• lidé MeSH
• mnohočetné fraktury chirurgie   MeSH
• osteointegrace MeSH
• pooperační komplikace diagnostické zobrazování   epidemiologie   etiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

INTRODUCTION: Femoral fractures are most often the result of a high-energy mechanism. Their primary treatment, definitive management and addressing of impaired healing are still a matter of discussion. AIM: The aim of the study was to analyse the causes of impaired healing of femur, infectious complications and their possible solutions. METHODOLOGY: It is a retrospective study of 1,433 patients from years 2014 to 2018. We focused on a group of polytrauma patients with NISS > 15, who also suffered a diaphyseal or distal femur fracture. Of this cohort, 178 patients died. Of the remaining 998 patients with NISS > 15, 82 patients (8 %) suffered a concomitant diaphyseal or distal femur fracture. RESULTS: The fracture healed without the need for further intervention in 84 % of cases. In two patients (2.6 %), the condition was assessed as prolonged healing. Primary non-healing occurred in a total of 6 patients (8 %). DISCUSSION: Replacement of the nail with a thicker nail after reaming the medullary cavity and with the possible addition of positional screws is most commonly used to manage the impaired healing of femur. The success rate of this technique ranges from 75 to 100 %. Another possible surgical technique is the augmentation of the existing nail with an additional plate, which has proven to be particularly successful in the infraisthmic portion of the diaphysis, i.e. in the distal third. The success rate of this method exceeds 90 %. The third possible surgical technique is a conversion of intra-articular osteosynthesis to plate osteosynthesis. Its importance is seen in the necessary conversion of relative to absolute stability. CONCLUSION: The causes of impaired bone healing are mechanical, biological, and a combination of both. The mechanical cause may be insufficient stability or, on the contrary, excessive rigidity of the osteosynthesis, which does not result in muscle formation. The biological cause is most often a malnutrition of the fracture fragments. Then, by discovering the cause of the impaired healing, we can achieve healing with the right intervention.

• MeSH
• diafýzy MeSH
• fraktury femuru * chirurgie   etiologie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• hojení ran MeSH
• lidé MeSH
• osteointegrace MeSH
• polytrauma MeSH
• pooperační komplikace epidemiologie   etiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

PURPOSE OF THE STUDY MIPO (Minimally Invasive Plate Osteosynthesis) technique is currently a commonly used method to treat fractures of the distal third of tibia diaphysis. At the same time, it is just like other methods accompanied by a relatively high complication rate. The purpose of this study was to determine whether the use of this technique at our department is effective and whether the complication rate does not differ considerably from values reported by literature. MATERIAL AND METHODS In the period 2014-2016, minimally invasive plate osteosynthesis was performed in a total of 42 patients, who had suffered a fracture of the distal third of tibia diaphysis. They sustained a low-energy trauma. The mean age of patients was 50 years (range 27-86 years) and the mean follow-up period was 11.8 months (range 1.5-38 months). All the patients were treated with a minimally invasive technique with the use of subcutaneous LCP. In 41 patients (98%) it was inserted via anteromedial approach. In one patient only (2%), the LCP was inserted via anterolateral approach due to the unfavourable local finding on the medial side of the distal lower limb. RESULTS Of the total number of operated patients, 35 patients (83%) underwent surgery within 24 hours of injury, including two patients in whom an external fixator was used. The mean operative time was 61 minutes (range of 30-150 minutes). The primary healing occurred in 93% of patients with radiological signs of healing within 5.6 months on average (range of 1.5-16 months). Time to full weight bearing was 4.2 months on average (range of 1.5-16 months). Delayed healing was observed in four patients. In three patients, a non-union developed, necessitating revision surgery. Infectious complications were reported in seven patients, in three of whom deep wound infection developed. In one case, the chronic infection resulted in a lower limb amputation. In five patients mal-union occurred. DISCUSSION The outcomes achieved by the authors in treating fractures of the distal third of tibia diaphysis with a minimally invasive technique do not considerably differ from the outcomes reported by other authors in literature. In terms of the outcomes and the complication rate, the MIPO method is comparable to the treatment of these fractures with the use of nails. Limiting for fracture healing is the vascular supply. Therefore, in treating these injuries it is necessary to proceed with minimum invasiveness and carefulness and to seek to limit any additional trauma to soft tissues, thus also to vascular supply. In case of syndesmosis failure, the concurrent treatment of distal fibula fractures is clearly indicated. In case of intact syndesmosis, fibular osteosynthesis and the sequence of procedures are to be decided by the surgeon. At present, rigid osteosynthesis is being abandoned for potential slower healing up to development of non-unions. CONCLUSIONS The treatment of fractures of the distal third of tibia diaphysis remains an unsolved issue despite the development of stateof-the art materials, implants and surgical techniques. The MIPO technique can be considered an effective method of treatment of these types of fractures, achieving a high success rate of healing and acceptable rate of complications. Key words: minimally invasive plate osteosynthesis (MIPO), distal third of tibia diaphysis, locking compression plate (LCP).

• MeSH
• diafýzy chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury tibie chirurgie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• kostní destičky MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony škodlivé účinky   metody   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• vnitřní fixace fraktury škodlivé účinky   přístrojové vybavení   metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH