* Zobrazit nápovědu

8 záznamů v Medvik Filtry

Článek online

Preservation injury to the human small bowel graft: jejunum vs. ileum

Annals of Transplantation. 2007 ; 12 (1) : 15-18.

Ann Transplant
ISSN 1425-9524
Medvik
Zdroj

BACKGROUND: Early postoperative complications after small bowel transplantation (SBT) including endotoxemia, bacterial translocations, and stimulation of the recipient's immune response have been attributed to preservation injury. Small intestine is notoriously sensitive to ischemia and there is still no general agreement as to which segment of the small bowel is preferred (jejunum or ileum) for clinical use. AIM OF STUDY: In our study, using light microscopy and concentrations of tissue serotonin-positive cells we sought to identify the part of the human intestine, which is more resistant to preservation injury sustained by HTK preservation solution with 1-24 hr cold ischemia time. RESULTS: Statistical analysis of both parameters did not reveal any significant differences between the jejunum and ileum. CONCLUSIONS: Judging by our data, there is no difference between jejunal and ileal grafts in susceptibility to ischemic injury due to cold ischemia within 24 hours when using HTK preservation solution. Significant difference was observed in histological pictures only after 12-hour of cold ischemia time in both experimental groups (jejunum and ileum).

MeSH
dospělí MeSH
ileum patologie transplantace MeSH
jejunum patologie transplantace MeSH
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
reperfuzní poškození komplikace patologie MeSH
senioři MeSH
střevní sliznice patologie MeSH
studená ischemie škodlivé účinky MeSH
transplantace orgánů metody škodlivé účinky MeSH
uchovávání orgánů metody škodlivé účinky MeSH
Check Tag
dospělí MeSH
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
senioři MeSH
Publikační typ
srovnávací studie MeSH

Článek online

Léčba dlouhých a vícečetných striktur močovodu náhradou ileem bez antirefluxní anastomózy
[Treatment of long and multiple ureteral strictures by their ileal substitution without an antireflux anastomosis]

Česká urologie. 2005 ; 9 (1) : 26-30.

ISSN 1211-8729
Medvik
Zdroj

Cílem práce bylo zhodnotit úspěšnost léčby dlouhých a vícečetných striktur močovodu náhradou ileem bez antirefluxní anastomózy a přispět k objasnění některých kontroverzních otázek týkajících se této metody. U 20 pacientů o průměrném věku 58 let (32-78 let) byla provedena parciální, nebo kompletní náhrada močovodu ileem s prostou anastomózou na močový měchýř, z toho u 6 oboustranně. V 18 případech se jednalo o primární léčbu striktury. Doba sledování byla 41 (10-76) měsíců. U 5 pacientů s predoperační renální insuficiencí došlo pooperačné k jejímu zlepšení, u 14 pacientů bez renální insuficience zůstaly renální funkce stabilní, u 1 pacienta v chronickém dialyzačním programu byla zachována zbytková diuréza. Dle IVU a DSL bylo 15 pacientů (75 %) pooperačné bez známek obstrukce, u 5 pacientů (25 %) se vytvořila obstrukce, z toho u 3 na podkladě striktury ureteroileální a u 2 na podkladě striktury ileovezikální. Všechny striktury byly úspěšně vyřešeny endoskopickou incizí, nebo reimplantací ilea. Lehká hyperchloremická acidóza se vyskytla u 2 pacientů se středně těžkou renální insuficiencí. U 9 pacientů došlo k asymptomatickému vezikoureterálnímu refluxu do distální části ilea bez vlivu na renální funkci a vnitřní prostředí. Výskyt močové infekce byl predoperačné a pooperačné stejný - 40 %. Pacienti s predoperační nozokomiální infekcí měli výrazně větší tendenci k tvorbě striktury v anastomóze. Kvalita života po operaci byla všemi pacienty hodnocena velmi příznivě a ve srovnání s predoperační derivací, zejména v případě nefrostomie, došlo kjejímu značnému zlepšení. Náhrada dlouhých a vícečetných striktur močovodu ileem je při správné indikaci metodou, která spolehlivě ochraňuje renální funkci, má nízkou morbiditu a poskytuje dobrou kvalitu života.

The purpose of this work was to evaluate the treatment of long and multiple ureteral strictures by their ileal substitution without an antireflux anastomosis and to cast light on some controversies concerning this method. Twenty patients with average age 58 years (32 to 76 years) have undergone a partial or complete ureteral substitution by ileum with a simple anastomosis to the urinary bladder. The procedure was bilateral in six cases. In 18 cases the substitutions were primary treatment of the stricture. The follow-up period lasted from 10 to 78 (mean 41) months. In five patients the preoperative renal insufficiency improved after the surgery, in 14 patients without preoperative renal insufficiency the renal functions remained stable and in one patient undergoing permanent dialysis residual urine output was maintained. According to IVP and renal scintigraphy 15 patients (75%) show no signs of obstruction after the surgery. In 5 patients (25%) a postoperative obstruction developed. It was ureteroileal sticture in 3 cases and ileovesical stricture in 2 cases. The stricture was successfully handled by endoscopic incision or reimplantation of the ileum. Two patients with moderate renal insufficiency showed postoperative mild hyper-chloremic acidosis. In nine patients there is an asymptomatic vesicoureteral reflux into the distal part of the ileum without any influence on renal and metabolic functions. The urinary infection occurred in 40% both before and after the operation. The patients with preoperative nosocomi-al infection tend to develop a stricture in the anastomosis. The quality of life after the surgery was ranked high by all the patients and compared with the preoperative urinary derivation, especially by means of nephrostomy, it became much better. The treatment of long and multiple ureteral strictures by ileal substitution is, when indicated correctly, a method that protects renal functions, has low morbidity and renders a good quality of life.