Pacientce s primárně pokročilým karcinomem vaječníků, u níž nebylo možno ani přes extenzivní chirurgický výkon dosáhnout nulového pooperačního rezidua nádoru, a která tak spadá do kategorie žen s vysokým rizikem relapsu onemocnění, byla v rámci adjuvantní léčby nabídnuta aplikace nejen standardní cílené léčby (bevacizumabu), ale s ohledem na molekulární vyšetření nádoru i výsledek germinálního testování i aplikace udržovací léčby inhibitorem poly (adenosin difosfát-ribóza) polymerázy (PARP) olaparibem. Léčba byla aplikována bez nežádoucích účinků nebo příhod. Rok od zahájení léčby pacientka žije s vynikající kvalitou života bez známek nádorového onemocnění.
A patient with primarily advanced ovarian cancer, in whom it was not possible to achieve zero postoperative tumor residue despite extensive surgery and who therefore falls into the category of women at high risk of disease relapse, was offered not only standard targeted therapy (bevacizumab) as part of adjuvant treatment, but also, based on molecular tumor testing and germline testing results, maintenance treatment with the poly(ADP-ribose) polymerase (PARP) inhibitor olaparib. The treatment was administered without adverse effects or incidents. One year after the start of treatment, the patient is living with an excellent quality of life and no signs of cancer.
Karcinom endometria je obvykle diagnostikován v časném stadiu a po primární operační a následné adjuvantní onkologické léčbě má relativně dobrou prognózu. V případě lokální či regionální recidivy v oblasti pánve lze často účinně aplikovat záchrannou léčbu, ať už operační, či léčbu zářením. Pokud ale karcinom endometria recidivuje tak, že jej nelze řešit lokální záchrannou léčbou, nebo pokud metastazuje do vzdálených lokalit, je situace už mnohem vážnější. Díky molekulárně genetickým poznatkům dnes dovedeme nádory endometria lépe kategorizovat a také lépe předpovědět léčebnou odpověď nejen na chemoterapii, ale především na stále rychleji se rozvíjející imunoterapii cílenou na receptor programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) a jeho ligandy. Dostarlimab je prvním plně hrazeným tzv. „checkpoint inhibitorem“ v první linii léčby pacientek s rekurentním či metastazujícím MMR (mismatch repair) deficientním karcinomem endometria.
Endometrial cancer is usually diagnosed at an early stage and has a relatively good prognosis after primary surgery and subsequent adjuvant oncological treatment. In the case of local or regional recurrence in the pelvic region, salvage treatment, either surgery or radiation therapy, can often be effectively applied. However, if the endometrial cancer recurs so that it cannot be managed with local salvage treatment, or if it metastasises to distant sites, the situation is much more serious. Thanks to molecular genetic knowledge, we can now better categorize endometrial tumors and more accurately predict the therapeutic response not only to chemotherapy, but also to the rapidly developing immunotherapy targeting the programmed cell death protein 1 (PD-1) receptor and its ligands. Dostarlimab is the first fully reimbursed “checkpoint inhibitor” in the first-line treatment of patients with recurrent or metastatic MMR (mismatch repair) deficient endometrial cancer.
Pacienti s adenokarcinomy žaludku a gastroezofageální junkce s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) mají obecně špatnou prognózu. Na základě klinické studie ToGA byl do klinické praxe zaveden trastuzumab v první linii paliativní léčby, když kombinace trastuzumabu s chemoterapií jednoznačně prokázala benefit v porovnání se samotnou chemoterapií. Nově se u těchto pacientů na základě klinické studie KEYNOTE-811 etablovala do léčebných standardů imunoterapie v kombinaci s trastuzumabem a získala registraci Evropské lékové agentury pro pacienty s nádory s kombinovaným hodnocením (combined positive score, CPS) exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed death-iigand 1, PD-L1) ≥ 1. V České republice byla pembrolizumabu přiznána úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění od července 2025. Ve vyšších liniích léčby po progresi na trastuzumabu se na základě klinických studií DESTINY-Gastric01 a DESTINY-Gastric02 dostal do léčebných algoritmů trastuzumab emtansin, a pokud tato možnost nepřichází v úvahu, je stále možno podle ustanovení paragrafu 16 indikovat kombinaci pakiitaxeiu s ramucirumabem. Imunoterapie v první linii paliativní léčby v kombinaci s trastuzumabem představuje nový standard u pacientů s pozitivitou receptoru HER2.
Patients with gastric and gastroesophageal junction adenocarcinoma overexpressing human epidermal growth factor receptor 2 (HER2) have generally poor prognosis. Based on the clinical trial ToGA trastuzumab in combination with chemotherapy was introduced as the general standard of care when this combination proved the benefit compared with chemotherapy alone. Nowadays based on the results of the trial KEYNOTE-811 immunotherapy in combination with trastuzumab gained the approval of European Medicines Agency (EMA) for the use in patients with programmed death-ligand 1 combined positive score (PD-L1 CPS) expression ≥ 1. In the Czech Republic, pembrolizumab is covered by public health insurance from July 2025. In the further palliative lines after progression on the therapy based on trastuzumab according to clinical trials DESTINY-Gastric01 and DESTINY-Gastric02 the trastuzumab emtansine should be considered. Otherwise the combination of ramucirumab and paclitaxel is the treatment of choice after approval of the insurance company. Immunotherapy in combination with trastuzumab is the new gold standard of care for the patients overexpressing HER2 receptor.
Kazuistika představuje případ mladého pacienta s generalizovaným světlobuněčným karcinomem ledviny. U pacienta byla pro nález metastazujícího onemocnění, po provedení nefrektomie, indikována systémová terapie kombinací pembrolizumabu a lenvatinibu. Případ ilustruje význam precizní medicíny, správné stratifikace a adekvátní volby systémové léčby u metastazujícího světlobuněčného karcinomu ledviny. Kombinace pembrolizumabu a lenvatinibu, podpořená výsledky studie CLEAR, představuje vysoce účinnou terapeutickou možnost s potenciálem dosáhnout dlouhodobé kontroly i zobrazovací remise onemocnění.
The case report presents the case of a young patient with generalized clear cell renal cell carcinoma. The patient was indicated for systemic therapy with a combination of pembrolizumab and lenvatinib due to the finding of metastatic disease after nephrectomy. The case illustrates the importance of precision medicine, correct stratification and adequate choice of systemic treatment in metastatic clear cell renal cell carcinoma. The combination of pembrolizumab and lenvatinib, supported by the results of the CLEAR study, represents a highly effective therapeutic option with the potential to achieve long-term control and imaging remission of the disease.
[Role of talazoparib in prostate cancer treatment]
Metastazující kastračně rezistentní karcinom prostaty (metastatic castration resistant prostate cancer, mCRPC) představuje nejzávažnější formu široké skupiny karcinomů prostaty. Je typický rezistencí k primární androgen deprivační terapii, proto je pro účinnou léčbu nutné rozšířit léčebné spektrum. Čím více linií terapie použijeme, tím lze život pacientů s mCRPC více prodloužit. Jednou z léčebných možností je i cílená léčba. Inhibitory poly(ADP-ribóza) polymerázy (PARP) prokázaly u těchto pacientů účinnost jednak v monoterapii, jednak v kombinaci s léčbou cílenou na androgenní receptor. Článek se věnuje postavení inhibitoru PARP talazoparibu v léčbě mCRPC.
Metastatic castration resistant prostate cancer (mCRPC) represents the most severe form of a group of prostate cancer. It is characterized by resistance to primary androgen deprivation therapy, which necessitates the expansion of the treatment spectrum for effective management. The more lines of therapy we use, the more we can prolong the survival of patients with mCRPC. One of the treatment options is targeted therapy. Poly(ADP-ribose) polymerase (PARP) inhibitors have demonstrated efficacy, both in monotherapy and in combination with androgen receptor targeted therapy in these patients. The article discusses the role of the PARP inhibitor talazoparib in the treatment of mCRPC.
Zobrazovací metoda pozitronové tomografie s výpočetní tomografií (positron emission tomography / computed tomography, PET/CT) s využitím prostatického specifického membránového antigenu (prostate-specific membrane antigen, PSMA), PSMA PET/CT, představuje zásadní pokrok v diagnostice a léčbě karcinomu prostaty. V oblasti diagnostiky nabízí výrazně vyšší senzitivitu a specificitu oproti konvenčním metodám, zejména při primárním stagingu, perzistenci prostatického specifického antigenu (PSA) po radikální prostatektomii a biochemickém relapsu po radikální léčbě. Stále častěji se uplatňuje i v rámci teranostiky, tedy propojení diagnostiky a cílené radionuklidové terapie u pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Klinické studie fáze III (např. VISION, TheraP, PSMAfore) prokázaly významný přínos PSMA značeného luteciem-177 (177Lu-PSMA-617) z hlediska přežití i kvality života ve srovnání s jinými léčebnými možnostmi. Využití PSMA PET/CT tak výrazně přispívá k personalizovanému přístupu k pacientům a mění zavedené algoritmy diagnostiky a léčby karcinomu prostaty.
The imaging modality prostate specific membrane antigen positron emission tomography / computed tomography (PSMA PET/CT) represents a major advancement in the diagnosis and treatment of prostate cancer. In diagnostics, it offers significantly higher sensitivity and specificity compared to conventional methods, particularly in primary staging, persistent prostate specific antigen (PSA) following radical prostatectomy, and biochemical recurrence after radical treatment. It is increasingly utilized in theranostics, which combines diagnostic imaging with targeted radionuclide therapy in patients with metastatic castration-resistant prostate cancer. Phase III clinical trials (e.g. VISION, TheraP, PSMAfore) have demonstrated a significant benefit of 177Lu-PSMA-617 in terms of survival and quality of life compared to other treatment options. The use of PSMA PET/CT thus contributes substantially to personalized patient care and is reshaping established diagnostic and therapeutic algorithms in prostate cancer management.
V naší kazuistice prezentujeme léčbu nově diagnostikovaného pacienta s nádorovou duplicitou - s hormonálně senzitivním karcinomem prostaty a již zaléčeným nádorem plic. Pacient profituje z terapie relugolixem v monoterapii (androgen deprivační terapie), s dobrou kvalitou života.
In our case report we want to demonstrate a complex therapy of a patient with recently diagnosed tumor duplicity - hormone-sensitive prostate cancer and already treated lung cancer. Patient profits from monotherapy of relugolix (androgen deprivation therapy) with good quality of life.
Kazuistika popisuje případ muže narozeného v roce 1955 s uroteliálním karcinomem ureteru přesahujícím do močového měchýře, diagnostikovaným v roce 2018. Vzhledem k rozsahu onemocnění byla primárně zvolena radikální cystektomie a nefroureterektomie s derivací moči podle Brickera, neoadjuvantní režim nebyl volen vzhledem k renální insuficienci. Po dvou letech od operace došlo ke generalizaci nemoci do lymfatických uzlin dutiny břišní. Do první linie byla vybrána studijní léčba NILE (rameno B) - tremeiimumab + durvaiumab + gemcitabin + karbopiatina s násiednou udržovací terapií durvaiumabem do progrese onemocnění. Po progresi onemocnění byla do druhé linie indikována chemoterapie gemcitabinem a karbopiatinou. Po 6 cyklech chemoterapie bylo dosaženo parciální regrese nálezu a dále bylo doporučeno pouze sledování. Po necelém roce sledování došlo k progresi nálezu na výpočetní tomografii a nově metastatickému postižení jater. Do třetí linie léčby byl zvolen enfortumab vedotin jako doporučovaný standard léčby. Po 5 měsících léčby enfortumab vedotinem bylo dosaženo parciální odpovědi na iéčbu a pacient z léčby profitoval celkem 8 měsíců. Nyní probíhá terapie čtvrté linie – rechalienge chemoterapie gemcitabinem a karboplatinou.
The case report describes the case of a man born in 1955 with urothelial carcinoma of the ureter extending into the bladder, diagnosed in 2018. Due to the extent, radical cystectomy and nephroureterectomy with Bricker urinary derivation were chosen, a neoadjuvant chemotherapy was not chosen due to renal insufficiency. Two years after the operation, the disease generalizes to the lymph nodes of the abdominal cavity. The study treatment NILE (arm B) - tremelimumab + durvalumab + gemcitabine + carboplatin was selected as the first line, followed by maintenance therapy with durvalumab until disease progression. After progression the second line gemcitabine/carboplatin chemotherapy was indicated. After 6 cycles of chemotherapy, partial regression of the finding was achieved and only monitoring was recommended. After less than a year, the disease progressed in lymph nodes and there was a new liver metastasis. Enfortumab vedotin was chosen as the third line of treatment, which is the current recommended standard of care in this situation. After 5 months of treatment with enfortumab vedotin, a partial response to treatment was achieved and the patient benefited from the treatment for a total of 8 months. Now, fourth line therapy with rechallenge chemotherapy with gemcitabine and carboplatin is underway.
Při nutnosti řešit středně silnou a silnou bolest je téměř nemožné se obejít bez silných opioidů. Nové opioidní léčivé přípravky (atypické opioidy – buprenorfin, transdermální nebo transmukózní lékové formy) pomáhají zlepšit léčbu různých typů nádorové i nenádorové bolesti a zároveň snižují nežádoucí účinky silných opioidů, zejména zácpu. Fixní kombinace oxykodonu s naloxonem v poměru 2 : 1 zachovává výborný analgetický účinek silného opioidu oxykodonu a zároveň díky obsahu naloxonu předchází vzniku zácpy vyvolané opioidy.
When it is necessary to manage moderate to severe pain, it is nearly impossible to do so without the use of strong opioids. New opioid medications - referred to as atypical opioids, such as buprenorphine in transdermal or transmucosal formulations - contribute to improved treatment of various types of both cancer-related and non-cancer-related pain. At the same time, they help reduce the adverse effects commonly associated with strong opioids, particularly constipation. A fixed combination of oxycodone and naloxone in a 2:1 ratio maintains the excellent analgesic effect of the potent opioid oxycodone, while the inclusion of naloxone effectively prevents opioid-induced constipation.
