In 1753, artist William Hogarth declared a specific S-shaped line to be the 'Line of Beauty' (LoB). Hogarth's assertion has had a profound impact on diverse fields over the past two and a half centuries. However, only one recent (2022) study has investigated whether Hogarth's assertion accurately captures humans' actual aesthetic preferences, and no research has explored why people find the LoB beautiful. We conducted two studies testing the hypothesis that the LoB's perceived beauty is an incidental by-product of cognitive systems that evolved to attend to fitness-relevant morphological features in people. In Study 1, we replicated the finding that female bodies whose lumbar curvature approximates the biomechanical optimum for dealing with the exigencies of pregnancy are rated as more attractive. In Study 2, we found that abstract lines extracted from these bodies were perceived as more beautiful than other lines. These results suggest that the preference for Hogarth's LoB is an incidental by-product of psychological mechanisms that evolved for other purposes. More broadly, these findings suggest that an evolutionary psychological approach - in particular the concept of evolutionary by-product - may be useful for understanding, explaining, and predicting people's aesthetic preferences for certain abstract symbols, which otherwise might seem arbitrary and inexplicable.
Cílem výzkumu bylo ověřit vztah mezi množstvím informací a hédonistickou hodnotou a vztah mezi množstvím informací a dvou proměnných Martindalovy vývojové teorie: původního obsahu a potenciálu vzrušení. Hlavním předpokladem je, že množství informací může ovlivnit odhad hodnot těchto proměnných respondenty. Pro ověření tohoto předpokladu byl proveden experiment se čtyřmi skupinami respondentů. První skupina nevěděla o prezentovaných obrazech nic, druhá skupina znala jméno autora, třetí skupina znala jméno autora a popisy obrazů a čtvrtá skupina znala všechny tyto informace a odhadované ceny obrazů. Obrazy z různých uměleckých období byly prezentovány respondentům zároveň s Martindalovými škálami měřícími původní obsah a potenciál vzrušení a s otázkou měřící hédonistickou hodnotu obrazů. Data byla analyzována Kruskal-Wallisovým testem. Výsledky ukázaly, že potenciál vzrušení, původní obsah a hédonistická hodnota se liší podle „uměleckého proudu“. Výsledky také ukázaly, že dodatečné informace mohou ovlivnit hédonistickou hodnotu obrazů a že více informací vede k vyšší hédonistické hodnotě. Více informací vede i k vyššímu potenciálu vzrušení. Článek je v anglickém jazyce.
The aim of this research was to examine the relation between the amount of information and hedonistic value, as well as the relation between the amount of information and the variables from Martindale's evolutionary theory: primordial content and arousal potential. The main presumption is that the amount of information can influence the estimation of those variables by the respondents. In order to check this presumption, an experiment with four groups of respondents was conducted. The first group knew nothing about the paintings, the second group knew the name of the author, the third group knew the name of the author and the description of the paintings, and the fourth group knew all of this information and the estimated price of the paintings. Paintings from different periods of art were shown to the respondents with Martindale's scales measuring primordial content and arousal potential and with a question measuring the hedonistic value of the paintings. The data were analyzed using the Kruskal-Wallis test. The results have shown that arousal potential, primordial content and hedonistic value differ when it comes to the “art movement”. The results have also shown that additional information can influence the hedonistic value of the paintings and that more information leads to higher hedonistic value. Also, more information leads to higher arousal potential. The article in English.
The aspects of facial attractiveness have been widely studied, especially within the context of evolutionary psychology, which proposes that aesthetic judgements of human faces are shaped by biologically based standards of beauty reflecting the mate quality. However, the faces of primates, who are very similar to us yet still considered non-human, remain neglected. In this paper, we aimed to study the facial attractiveness of non-human primates as judged by human respondents. We asked 286 Czech respondents to score photos of 107 primate species according to their perceived "beauty." Then, we analyzed factors affecting the scores including morphology, colors, and human-likeness. We found that the three main primate groups were each scored using different cues. The proportions of inner facial features and distinctiveness are cues widely reported to affect human facial attractiveness. Interestingly, we found that these factors also affected the attractiveness scores of primate faces, but only within the Catarrhines, i.e., the primate group most similar to humans. Within this group, human-likeness positively affected the attractiveness scores, and facial extremities such as a prolonged nose or exaggerated cheeks were considered the least attractive. On the contrary, the least human-like prosimians were scored as the most attractive group. The results are discussed in the context of the "uncanny valley," the widely discussed empirical rule.
- Publication type
- Journal Article MeSH
Zvířata vždy představovala důležitou součást života člověka, a proto v něm mohou vyvolávat nejrůznější emoce. V této práci jsme se zaměřili na pozitivní emoce, které v nás zvířata vzbuzují, a to zejména na krásu viděnou lidskýma očima. Jelikož na světě existuje velké množství druhů patřících do různých taxonomických skupin, je důležité se podívat, jak lidé zvířata kognitivně kategorizují a jaké charakteristiky ovlivňují hodnocení krásy v každé skupině zvířat zvlášť. Zajímalo nás, zda krásu ovlivňuje velikost a tvar těla nebo barevnost či vzor jednotlivých druhů. V předchozích pracích byla úspěšně využita testovací metoda předkládání stimulů v podobě fotografií zvířat, které respondenti hodnotí podle vnímané krásy. Na základě této metody vzniklo mnoho prací zkoumající vztah ke zvířatům (jak pozitivní, tak negativní) a umožnilo provádět výzkumy i v jiných zemích. Mezikulturní srovnání vnímání krásy je důležitou součástí výzkumu krásy zvířat, neboť umožňuje porovnat názory lidí na zvířata z odlišných kulturních prostředí, včetně domorodých obyvatel žijících dodnes v lovecko-sběračském uspořádání. Pokud by totiž byly znaky určující, co je na zvířatech krásné, mezikulturně shodné, dá se předpokládat, že pozitivní vnímání zvířat se vyvinulo v evoluci dříve, než lidé osídlili celý svět, a tudíž není závislé na současném prostředí. Vnímání krásy zvířat není zajímavé jen z hlediska evoluce, ale dává nám možnost využít tyto poznatky v cílených kampaních na pomoc ohroženým druhům zvířat. Tato práce je shrnutím výsledků studií zabývajících se pozitivním vnímáním zvířat na různé úrovni a v různých souvislostech a přináší ucelený pohled na vnímání krásy zvířat u lidí.
Animals have always represented an important part of life and thus they can evoke a wide range of emotions. This work has focused on the positive emotions evoked by animals in humans, specifically beauty as seen by human eyes. Since there is a multitude of species in the world that belong to various taxonomic groups, it is important to examine, how humans cognitively categorize them and what characteristics influence the perception of beauty in individual groups. The question was whether the size and shape of the animals’ bodies or their colour and markings influence their beauty. Previous research has successfully employed the testing method of presenting stimuli in form of photographed animals, which were then rated by respondents according to perceived beauty. Numerous works based on this method originated, studying both positive and negative attitude towards animals, which enabled further research to be carried out in other countries. Cross-cultural comparison of the perception of beauty is an important part of the research of animal beauty, because it allows a comparison of opinions on animals of people from different cultural backgrounds, including native groups still living in hunter-gatherer hierarchy to this day. Identical features of what is seen as beautiful across cultures would imply that the positive perception of animals evolved before the humans settled the whole world and is thus independent of the current environment. The perception of animal beauty is an interesting subject not merely from an evolutionary standpoint, but also since it opens a possibility to use the findings in campaigns targeted to help endangered species. This work is a summary of results of studies focused on positive perception of animals on different levels and in different contexts, and it offers a concise overview of the perception of beauty by humans.
In a previous study, we found that the shape of a bird, rather than its color, plays a major role in the determination of human preferences. Thus, in the present study, we asked whether the preferences of human respondents towards uniformly shaped, colorful birds are determined by pattern rather than color. The experimental stimuli were pictures of small passerine birds of the family Pittidae possessing uniform shape but vivid coloration. We asked 200 participants to rank 43 colored and 43 identical, but grayscaled, pictures of birds. To find the traits determining human preferences, we performed GLM analysis in which we tried to explain the mean preference ranks and PC axes by the following explanatory variables: the overall lightness and saturation, edges (pattern), and the portion of each of the basic color hues. The results showed that the mean preference ranks of the grayscale set is explained mostly by the birds' pattern, whereas the colored set ranking is mostly determined by the overall lightness. The effect of colors was weaker, but still significant, and revealed that people liked blue and green birds. We found no significant role of the color red, the perception of which was acquired relatively recently in evolution.
- MeSH
- Color * MeSH
- Emotions MeSH
- Esthetics psychology MeSH
- Humans MeSH
- Birds classification MeSH
- Photic Stimulation methods MeSH
- Color Perception * MeSH
- Choice Behavior physiology MeSH
- Vision, Ocular MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Animals MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Research Support, N.I.H., Extramural MeSH
V širokém smyslu se pojem estetika užívá pro vnímání, tvorbu a odpověď na umění, stejně jako pro interakci s objekty a scenériemi, které vyvolávají intenzivní pocity, často slast. Neuroestetika je mladý výzkumný směr zabývající se především neuronálním podkladem poznávacích a afektivních procesů spouštěných estetickým nebo uměleckým postojem k uměleckému dílu, dále k objektu, který uměním není, nebo k přírodním jevům. Současnou neuroestetiku umožnil vynález funkčních zobrazovacích metod. Existují dva neuronální systémy estetického hodnocení, stejně jako existuje rozdíl mezi pragmatickým a estetickým zrakovým poznáváním. Lidský mozek rozlišuje rozdíl mezi autentickým obrazem a obrazem, který je označen jako jeho kopie. Společným korovým jmenovatelem zrakové a hudební krásy je mediální očnicová kůra. Aktivace vyvolávaná prožitkem krásy z obou typů podnětů se zde téměř překrývá. Magnetoencefalografie dokládá genderové rozdíly estetického prožitku. Ženy a muži, homosexuálové a heterosexuálové hodnotí atraktivitu lidských tváří odlišně. Lidská schopnost rozlišovat krásu může být evoluční adaptací.
The term aesthetics is used broadly to encompass the perception, production, and response to art, as well as interactions with objects and scenes that evoke an intense feeling, often of pleasure. Neuroaesthetics is a young field of research concerned primarily with the neural basis of cognitive and affective processes engaged when an individual takes an aesthetic or artistic approach towards a work of art, a non-artistic object or a natural phenomenon. Contemporary neuroesthetics is made possible owing to functional imaging methods. There exist two systems of neural aesthetic evaluation and there exist a difference between pragmatic and aesthetic visual cognition. Human brain recognizes a difference between authentic picture and a picture labeled as its copy. There is a common cortical denominator of visual and musical beauty: the medial orbito-frontal cortex (mOFC). The activity produced by the experience of beauty derived from either source overlapping almost completely within it. The strength of activation in this part of the mOFC was proportional to the strength of the declared intensity of the experience of beauty. Magnetoencephalography proves gender differences in aesthetic experience. There are differences in assessment of the attractivity of human faces between females and males and between homosexual and heterosexual people. Human capability of distinguishing beauty could be an evolutionary adaptation.
- Keywords
- společný korový jmenovatel, estetický prožitek,
- MeSH
- Emotions physiology MeSH
- Esthetics * MeSH
- Music MeSH
- Beauty * MeSH
- Humans MeSH
- Magnetic Resonance Imaging MeSH
- Paintings MeSH
- Judgment * physiology MeSH
- Cerebral Cortex * physiology radiography MeSH
- Neurosciences MeSH
- Face MeSH
- Perception physiology MeSH
- Recognition, Psychology physiology MeSH
- Sex Factors MeSH
- Auditory Perception physiology MeSH
- Art * MeSH
- Visual Perception physiology MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Introductory Journal Article MeSH
... Sôphrosuné: Restraint before Moderation 48 -- From Temperance to Self-Control 48 -- Aesthetics and Ethics ... ... Burials, Institutions, and Cultural Meanings 69 -- Evolutionary Development and Decline 69 -- General ...
1. elektronické vydání 1 online zdroj (264 stran)
Atraktivita, včetně obličeje, je pod vlivem evolučních teorií spojována s mládím, reprodukcí a výběrem potenciálního partnera. Za fyzicky atraktivní je v tomto smyslu považována tvář ženy, která vykazuje jasné pohlavně dimorfní (femininní) znaky, je souměrná (symetrická), s průměrnými proporcemi a eventuelně se ostatním jeví jako povědomá. Valná většina prací zabývající se obličejovou atraktivitou využívá k jejímu zhodnocení statických fotografií tváří mladých žen, jejichž věkový průměr nepřesahuje 25 let. Smyslem předkládané studie není upřít mládí jeho atraktivitu, ale pokouší se najít odpověď na otázku, zdali i tvář ženy nesoucí již známky stárnutí, je ostatními jako fyzicky atraktivní vnímatelná. S tímto cílem bylo k hodnocení v předkládané studii využito obličejových fotografií žen ve věku 50 – 65 let, které z hlediska atraktivity hodnotilo 120 respondentů stratifikovaných dle věku a pohlaví do 4 podskupin – mladší ženy (RZM), mladší muži (RMM), starší ženy (RZS) a starší muži (RMS). Ukázalo se, že spojovat stárnutí s fyzickou atraktivitou je pro hodnotitele nepřirozené a tváře, které podle svých slov označili jako „sympatické“, v nich na první pohled vzbuzovaly dojem dobrého charakteru. Zdá se tedy, že u stárnoucích žen je ostatními ceněna spíše jejich „vnitřní krása“ a tím atraktivita osobní v podobě vlastností, postojů, názorů, hodnot či zájmů, které si respondenti do tváří pro ně atraktivních žen promítají.
Attractiveness, including the face, is under the influence of evolutionary theory associated with youth, reproduction and a mate selection. The physically attractive face in this sense is a woman's face with clear sexually dimorphic (feminine) characters, symmetrical with average proportions and that, which possibly seems familiar to them. The vast majority of work dealing with a facial attractiveness uses for its assessment the static photographs of young women faces, whose average age does not exceed 25 years. The purpose of this study is not to deny the attractiveness of youth, but it is trying to find an answer to the question of whether even woman’s face bearing the signs of aging could be perceived as attractive by others. It was therefore used facial photographs of women aged between 50–65 years for evaluation, which were rated by 120 respondents, stratified by age and sex into four sub-groups – younger women, younger men, older women and older men. It turned out that to associate aging with a physical attractiveness is for evaluators unnatural and faces, which, by their own words, have been marked as „sympathetic“ gave to them the impression of a good character at first glance. It seems therefore, that in aging women is valued by others rather their „inner beauty“ and a personal attractiveness in the form of traits, attitudes, beliefs, values or interests that respondents can project to, for them attractive, older women face.
- MeSH
- Biological Evolution MeSH
- Adult MeSH
- Esthetics * MeSH
- Photography MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Perception * MeSH
- Attitude MeSH
- Surveys and Questionnaires MeSH
- Data Collection MeSH
- Psychology, Social MeSH
- Aging * MeSH
- Facial Expression * MeSH
- Women MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Amfibios : práce katedry filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, ISSN 1801-5093 sv. 3
172 s., [16] s. barev. obr. příl. : il., faksim. ; 20 cm
\"Darwinovy názory na přítomnost vkusu či smyslu pro krásu u zvířat odmítli jak biologové, tak humanitní vědci. Publikace se pokouší především analyzovat myšlení samotného Darwina a rekonstruovat jakousi komplexní \"\"estetiku\"\".\"
... Evolutionary explanation 120 -- 7 Whither reductive explanation? ...
[1st ed.] xvii, 414 s.
- Conspectus
- Věda. Všeobecnosti. Základy vědy a kultury. Vědecká práce
- NML Fields
- humanitní vědy a umění
