• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• MeSH
• lidé MeSH
• stopové prvky krev   MeSH
• vystavení vlivu životního prostředí MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• MeSH
• lidé MeSH
• měď moč   MeSH
• olovo moč   MeSH
• referenční standardy MeSH
• rtuť moč   MeSH
• selen moč   MeSH
• stopové prvky moč   MeSH
• zinek moč   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• kadmium krev   MeSH
• lidé MeSH
• měď krev   MeSH
• olovo krev   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• selen krev   MeSH
• spektrofotometrie atomová MeSH
• stopové prvky MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• spektrofotometrie atomová normy   využití   MeSH
• stopové prvky analýza   nedostatek   MeSH
• vlasy, chlupy chemie   metabolismus   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Úvod: Přestože je infliximab (IFX) dosud „zlatým standardem“ biologické léčby Crohnovy nemoci (CN), jeho účinnost se může lišit v závislosti na mnoha faktorech. Jedním z nich je individuální reakce pacienta na lék. Významným klinickým problémem je imunogenicita IFX, kdy může až u 60 % léčených pacientů dojít k vývoji protilátek proti léčivu, což vede ke ztrátě odpovědi na léčbu a/nebo k nežádoucím reakcím na terapii. Od roku 2020 je k léčbě nemocných s CN k dispozici infliximab k subkutánnímu podání (IFX-SC), jehož farmakokinetika se vyznačuje stabilní a vysokou údolní koncentrací léčiva (TL – trough level) v krevním oběhu. Je možné, že jedním z důsledků této vlastnosti IFX-SC je jeho nižší míra imunogenicity. Předkládáme prospektivní studii sledování pacientů s diagnózou CN s velmi těžkým až refrakterním průběhem, kteří byli léčeni IFX-SC. Cílem studie bylo sledování imunogenicity IFX-SC včetně sledování dynamiky TL a protilátek proti léčivu (anti-IFX). Je popsána dynamika klinických, zobrazovacích a laboratorních markerů CN v průběhu jednoho roku sledování a léčby. Materiál a metodika: Do studie bylo zařazeno 23 pacientů s diagnózou CN s anamnézou selhání 2–6 předchozích linií biologické léčby, přičemž jednou z proběhlých terapií byl nitrožilní infliximab (IFX-IV). Pacienti byli rozděleni do dvou ramen indukční léčby na základě přítomnosti anti-IFX. Udržovací terapie představovala 120 mg s.c. ? 14 dní, v případě potřeby intenzifikace se jednalo o 240 mg s.c. ? 14 dní. Nemocní byli sledováni v týdnech (W – week) W0, W4, W14, W30 a W52, přičemž byly zaznamenány Harvey-Bradshawův index (HBI), sérová hladina C-reaktivního proteinu (CRP), fekální koncentrace kalprotektinu (FC), hladina léku (TL IFX) a anti-IFX. Dále bylo stanoveno endoskopické a ultrasonografické skóre nemoci (SES-CD a IUS) a u všech pacientů byl vyšetřen haplotyp HLA DQA1*05. Data byla analyzována pomocí softwaru MedCalc® s použitím neparametrických statistických metod a binární logistické regrese. Výsledky: U 13 z 23 pacientů (56,5 %) bylo zaznamenáno 52týdenní setrvání na léčbě IFX-SC se signifikantním poklesem všech sledovaných klinických, zobrazovacích i laboratorních markerů aktivity CN. V průběhu terapie došlo u 8 ze 16 vstupně anti-IFX pozitivních osob k sérokonverzi k negativním anti-IFX (50 %). Žádný z pacientů léčených IFX-SC ve W52 již nepotřeboval konkomitantní léčbu imunomodulátory. Během 52 týdnů terapie nebyla ve sledované kohortě zaznamenána ani jedna nová senzibilizace infliximabem. Závěr: Subkutánní cesta podání infliximabu může být vhodným a úspěšným řešením v situaci, kdy je žádoucí reindukce terapie infliximabem, a to včetně pacientů s přítomností neutralizujících protilátek proti léčivu.

Introduction: Despite infliximab (IFX) still being the “gold standard” of biological therapy for Crohn’s disease (CD), its effectiveness may vary depending on many factors. One of these factors is the individual patient’s reaction to the drug. A significant clinical problem is the immunogenicity of IFX, where up to 60% of treated patients may develop antibodies against the drug, leading to a loss of response to treatment and/or adverse reactions to therapy. Since 2020, subcutaneous infliximab (IFX-SC) has been available for treating CD patients, characterized by its stable and high trough level (TL) concentration in blood. It is possible that one consequence of this property of IFX-SC is its lower rate of immunogenicity. We present a prospective study of patients diagnosed with CD with severe to refractory courses, treated with IFX-SC. The aim of the study was to monitor the immunogenicity of IFX-SC, including the dynamics of TL and anti-drug antibodies (anti-IFX). The dynamics of clinical, imaging, and laboratory markers of CD over one year of monitoring and treatment are described. Materials and methods: The study included 23 patients diagnosed with CD who had failed 2 to 6 previous lines of biological therapy, one of which was intravenous infliximab (IFX-IV). Patients were divided into two arms of induction therapy based on the presence of anti-IFX. Maintenance therapy consisted of 120 mg s.c. every 14 days, and intensification was 240 mg s.c. every 14 days if necessary. Patients were monitored at weeks W0, W4, W14, W30, and W52, recording Harvey-Bradshaw Index (HBI), serum C-reactive protein (CRP), fecal calprotectin (FC) concentrations, drug trough levels (TL IFX) and serum anti-drug antibodies (anti-IFX). Endoscopic and ultrasonographic disease scores (SES-CD and IUS) were determined, and HLA DQA1*05 haplotype was examined in all patients. Data were analyzed using MedCalc® Statistical Software with non-parametric statistical methods and binary logistic regression. Results: 52-week persistence on IFX-SC treatment was recorded in 13 out of 23 patients (56.5%), with a significant decrease in all monitored clinical, imaging, and laboratory markers of CD activity. During the therapy, 8 out of 16 initially anti-IFX positive individuals seroconverted to negative anti-IFX (50%). None of the patients treated with IFX-SC in W52 needed concomitant immunomodulator treatment. No new sensitization to infliximab was recorded in the cohort during the 52-week therapy. Conclusion: The subcutaneous route of infliximab administration may be a suitable and successful solution in situations where reinduction of infliximab therapy is desired, including patients with the presence of neutralizing antibodies against the drug.

• MeSH
• Crohnova nemoc farmakoterapie   patologie   MeSH
• infliximab * aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• injekce subkutánní MeSH
• intravenózní podání škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• prospektivní studie MeSH
• tvorba protilátek účinky léků   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

OBJECTIVES: In pediatric Crohn's disease (PCD), the benefit of microscopy in disease activity assessment and prediction of clinical outcome is, due to the focality and transmurality of the inflammation, disputable. We investigated whether histopathological scoring system predicts complications in pediatric CD and correlates with endoscopical and clinical scores. METHODS: We performed a retrospective study on 63 patients. Endoscopy in the time of diagnosis was evaluated using the Simple Endoscopic Score (SES) and histopathology with the Global Histology Activity Score, both in its original version (GHAS) and its modification (modGHAS). Pediatric Crohn's Disease Activity Index (PCDAI) was also calculated. The patients were grouped according to the presence or absence of defined complications (intraabdominal abscess or fistula, perianal fistulating disease or stricture impenetrable for endoscope or with prestenotic dilatation) during one year of follow-up, or the necessity to initiate anti-TNF treatment for persisting or relapsing active disease in the same time period. Associations were tested with Cox regression analysis. RESULTS: SES was higher in patients with complications. However, in case of GHAS, modGHAS and PCDAI we did not find any significant association with complicated course of disease. SES above 16 points was revealed as an independent risk factor for complications development in PCD, in contrary to GHAS, modGHAS and PCDAI. We demonstrated only a weak correlation between GHAS, modGHAS and SES and no correlation between the histopathological scoring systems and PCDAI. CONCLUSIONS: In conclusion, the histopathological scoring system cannot be recommended as a reliable predictor of development of complications in children with CD.

• MeSH
• Crohnova nemoc komplikace   patologie   MeSH
• dítě MeSH
• gastrointestinální endoskopie MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Zobrazovací metody mají v diagnostice pacientů s Crohnovou chorobou nezastupitelnou úlohu. V současné době existuje několik skórovacích systémů, jejichž cílem je pomocí předem stanovených parametrů objektivizovat hodnocení zánětlivého postižení střeva. Cílem této práce bylo srovnání nálezu zánětlivého střevního postižení na koloskopii a magnetické rezonanci (MR) při použití skórovacího systému MaRIA. Materiály a metody: Pacienti s Crohnovou chorobou podstoupili v rozmezí do 2 měsíců koloskopii a MR enterografii ve Fakultní nemocnici Brno v letech 2020–2022. Aktivita onemocnění na koloskopii byla hodnocena pomocí SES-CD a Rutgeerts score, na MR pomocí MaRIA skóre (zesílení stěny, její sycení, edém a přítomnost ulcerací). Nálezy z obou zobrazovacích metod byly srovnány, koloskopie byla zvolena zlatým standardem. U každého pacienta bylo analyzováno terminální ileum, tlusté střevo (rozdělené anatomicky na čtyři segmenty) a rektum. Výsledky: V této retrospektivní studii bylo analyzováno 203 střevních segmentů u 43 po sobě jdoucích pacientů (42 % mužů). Senzitivita MR enterografie v hodnocení aktivity střevního zánětu byla 62 %, specificita 94 %. Všechny parametry určující aktivitu zánětu na MR byly signifikantně vyšší u pacientů s aktivitou dle koloskopie a celková hodnota MaRIA skóre byla rovněž vyšší v této skupině (12,76 ± 7,48 vs. 5,27 ± 3,45; p < 0,001). Senzitivita se zvýšila na 90 % při izolované analýze tenkého střeva, při analýze tlustého střeva se naopak snížila na 34 %. Závěr: V naší studii jsme prokázali shodu mezi MR s použitím MaRIA skórovacího systému a koloskopií při hodnocení střevního zánětu u pacientů s Crohnovou chorobou.

Introduction: Imaging methods have an irreplaceable role in the diagnosis of Crohn’s disease. Several scoring systems are currently available to objectify the assessment of inflammatory bowel disease using predetermined parameters. The aim of this study was to compare the findings of inflammatory bowel involvement on colonoscopy and MRI using the MaRIA scoring system. Materials and methods: Patients with Crohn’s disease underwent colonoscopy and MR-enterography at the University Hospital Brno within 2 months between 2020 and 2022. Disease activity on colonoscopy was evaluated by SES-CD and Rutgeerts score; and on MRI by MaRIA score (wall thickening, wall enhancement, edema, and presence of ulceration). Findings from both imaging modalities were compared, and colonoscopy was chosen as the gold standard. In each patient, the terminal ileum, colon (divided anatomically into 4 segments), and rectum were analyzed. Results: 203 intestinal segments in 43 consecutive patients (42% male) were analyzed in this retrospective study. The sensitivity of MR enterography in the evaluation of intestinal inflammation activity was 62% and specificity was 94%. All parameters determining the activity of inflammation on MR were significantly higher in patients with activity according to the colonoscopy, and the overall MaRIA score was also higher in this group (12.76 ± 7.48 vs. 5.27 ± 3.45; P < 0.001). Sensitivity increased to 90% in isolated small bowel analysis, but decreased to 34% in colonic analysis. Conclusion: In our study, we demonstrated concordance between MRI using the MaRIA scoring system and colonoscopy in the evaluation of intestinal inflammation in patients with Crohn’s disease.

• Klíčová slova
• MaRIA skóre,
• MeSH
• Crohnova nemoc * diagnostické zobrazování   diagnóza   patologie   MeSH
• dospělí MeSH
• kolonoskopie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie * metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• tlusté střevo diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• vyhodnocení orgánové dysfunkce MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

BACKGROUND: A treat-to-target strategy, in which strictly defined treatment targets facilitate decision making in clinical practice, is advocated as an optimised management approach for some chronic disorders. The aim of the STARDUST trial was to assess whether a treat-to-target strategy with early endoscopy, regular biomarker and clinical symptom monitoring, and dose intensification for persistent inflammatory activity, was more successful in achieving endoscopic improvement at week 48 than a clinically driven maintenance strategy in patients with moderate-to-severe active Crohn's disease receiving ustekinumab. METHODS: This open-label, multicentre, randomised phase 3b trial included adults with active, moderate-to-severe Crohn's disease (Crohn's Disease Activity Index [CDAI] 220-450 and Simple Endoscopic Score in Crohn's Disease [SES-CD] ≥3) for whom conventional therapy or one biologic therapy, or both, had failed. Patients received intravenous ustekinumab approximating 6 mg/kg at baseline and subcutaneous ustekinumab 90 mg at week 8. At week 16, patients with a CDAI improvement of 70 or more points from baseline were randomly assigned (1:1) to receive standard-of-care or treat-to-target maintenance treatment through week 48. Randomisation was balanced by using randomly permuted blocks and was stratified by biologic history status and baseline SES-CD score. All patients who signed informed consent, who were not screening failures, and who received at least one dose of study treatment were included in week 16 analyses. All patients included in week 16 analyses and randomly assigned to one of the maintenance treatment regimens were included in the week 48 efficacy and safety analyses (ie, on an intention-to-treat basis). Patients assigned to the treat-to-target arm received ustekinumab every 12 weeks or every 8 weeks based on SES-CD improvement from baseline and could escalate to every 4 weeks through week 48 if prespecified targets were missed. Patients assigned to the standard-of-care arm received ustekinumab every 12 weeks or every 8 weeks; those receiving treatment every 12 weeks could escalate per European labelling. The primary efficacy endpoint was endoscopic response at week 48 (SES-CD score ≥50% decrease from baseline), analysed by non-responder imputation. This trial is registered at ClinicalTrials.gov, NCT03107793, and is active but not recruiting. FINDINGS: 498 patients received standard induction treatment, of whom 440 were randomly assigned to the treat-to-target group (n=219) or the standard-of-care group (n=221). At week 48, there was no significant difference in endoscopic response (83 [38%] of 219 patients vs 66 [30%] of 221 patients; p=0·087), endoscopic remission (25 [11%] vs 32 [15%]; p=0·334), mucosal healing (31 [14%] vs 37 [17%]; p=0·449), and clinical remission (135 [62%] vs 154 [70%]; p=0·072) between the two groups; clinical response was significantly lower in the treat-to-target group than in the standard-of-care group (149 [68%] vs 172 [78%]; p=0·020). Other endoscopic, clinical, and biomarker outcomes were generally not significantly different between groups. The most commonly reported treatment-emergent adverse events were nasopharyngitis (29 [13%] of 219 patients in the treat-to-target group vs 29 [13%] of 221 patients in the standard-of-care group), abdominal pain (23 [11%] vs 19 [9%]), arthralgia (24 [11%] vs 19 [9%]), and headache (24 [11%] vs 21 [10%]). INTERPRETATION: Timely escalation of ustekinumab therapy for patients with Crohn's disease, based on early endoscopic response, clinical symptoms, and biomarkers, did not result in significantly better endoscopic outcomes at week 48 than symptom-driven decisions alone. Future studies need to confirm if some subgroups of patient might benefit from a treat-to-target strategy with ustekinumab. FUNDING: Janssen-Cilag.

• MeSH
• Crohnova nemoc * terapie   MeSH
• dospělí MeSH
• indukce remise MeSH
• intravenózní podání MeSH
• lidé MeSH
• standardní péče MeSH
• ustekinumab * škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• klinické zkoušky, fáze III MeSH
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

BACKGROUND: Endoscopic-post-operative-recurrence [ePOR] in Crohn's disease [CD] after ileocecal resection [ICR] is a major concern. We aimed to evaluate the effectiveness of early prophylaxis with biologics and to compare anti-tumour necrosis factor [anti-TNF] therapy to vedolizumab [VDZ] and ustekinumab [UST] in a real-world setting. METHODS: A retrospective multicentre study of CD-adults after curative ICR on early prophylaxis was undertaken. ePOR was defined as a Rutgeerts score [RS] ≥ i2 or colonic-segmental-SES-CD ≥ 6. Multivariable logistic regression was used to evaluate risk factors, and inverse probability treatment weighting [IPTW] was applied to compare the effectiveness between agents. RESULTS: The study included 297 patients (53.9% males, age at diagnosis 24 years [19-32], age at ICR 34 years [26-43], 18.5% smokers, 27.6% biologic-naïve, 65.7% anti-TNF experienced, 28.6% two or more biologics and 17.2% previous surgery). Overall, 224, 39 and 34 patients received anti-TNF, VDZ or UST, respectively. Patients treated with VDZ and UST were more biologic experienced with higher rates of previous surgery. ePOR rates within 1 year were 41.8%. ePOR rates by treatment groups were: anti-TNF 40.2%, VDZ 33% and UST 61.8%. Risk factors for ePOR at 1 year were: past-infliximab (adjusted odds ratio [adj.OR] = 1.73 [95% confidence interval, CI: 1.01-2.97]), past-adalimumab [adj.OR = 2.32 [95% CI: 1.35-4.01] and surgical aspects. After IPTW, the risk of ePOR within 1 year of VDZ vs anti-TNF or UST vs anti-TNF was comparable (OR = 0.55 [95% CI: 0.25-1.19], OR = 1.86 [95% CI: 0.79-4.38]), respectively. CONCLUSION: Prevention of ePOR within 1 year after surgery was successful in ~60% of patients. Patients treated with VDZ or UST consisted of a more refractory group. After controlling for confounders, no differences in ePOR risk were seen between anti-TNF prophylaxis and other groups.

• MeSH
• biologické přípravky * terapeutické užití   MeSH
• Crohnova nemoc * farmakoterapie   prevence a kontrola   chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• inhibitory TNF terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• ustekinumab terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH