autoimmunity Dotaz Zobrazit nápovědu
Experimental and clinical endocrinology & diabetes, ISSN 0948-146X vol. 107, suppl. 3, 1999
V, S113 s. : tab., il. ; 28 cm
- MeSH
- autoimunitní nemoci MeSH
- nemoci endokrinního systému MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
- Konspekt
- Fyziologie člověka a srovnávací fyziologie
- NLK Obory
- endokrinologie
sv.
- MeSH
- autoimunita MeSH
- Publikační typ
- periodika MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- alergologie a imunologie
elektronický časopis
- MeSH
- autoimunita MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- alergologie a imunologie
- NLK Publikační typ
- elektronické časopisy
Nestr. ; 30 cm
- MeSH
- autoimunita MeSH
- B-lymfocyty patofyziologie MeSH
- nemoci imunitního systému MeSH
- Publikační typ
- abstrakty MeSH
- kongresy MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- alergologie a imunologie
- MeSH
- autoimunita MeSH
- dospělí MeSH
- interferony chemie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- trombocytopenie diagnóza etiologie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- přehledy MeSH
Alergii a autoimunitní onemocnění dnes souhrnně označujeme jako hypersenzitivní či imunopatologické stavy, v jejichž patogenezi se upaltňuje nepřiměřená imunologická reakce na zevní či vnitřní antigeny. Obě onemocnění často vznikají na podkladě genetických příčin, poruchy neuroendokrinních regulací, v kombinaci s působením zevních faktorů, zejména infekce, léků, potravin, a fyzikálních faktorů. Klinické projevy obou těchto imunopatologických stavů tak mohou být přítomné u jednoho jedince, což může vést ke ztížení včasné diagnózy.
Both allergic and autoimmune diseases belong to hypersensitive or immunopathologic reactions. The pathogenic process is based o n hyper- responsiveness to exogenous or endogenous antigens. Development of allergy and autoimmunity is a result of combination of genet ic factors, dysregulation of neuroendocrine homeostasis, and exogenous fac tors mainly infection, drugs, food, and physical factors. Clinica l signs of these two immunopathological reactions can be observed in one man and can lead to problems with early diagnose.
- MeSH
- alergie etiologie genetika imunologie MeSH
- autoimunitní nemoci etiologie genetika imunologie MeSH
- lidé MeSH
- receptory neurotransmiterů genetika imunologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
V posledních letech jsme svědky toho, že autoimunita existuje jako fyziologický jev zajišťující zdravý imunitní systém. Prioritní funkcí imunitního systému není pravděpodobně směrování k rozlišování vlastního a cizího, nýbrž ke kontrole a adaptaci na živé (mikro)organizmy a prostředí. Základním předpokladem je rozpoznání infekce a správná reakce na ni. K přežití vede jen přizpůsobivost. V imunitě jde především o identitu, která začíná genomem. To, co pokládáme za „vlastní“, se vytváří podobně jako osobnost - individuální historií a zkušeností. Každý jedinec se ve své imunitě trvale vyvíjí a mění. Autoimunitní odpověď vedoucí k onemocnění není závislá na rozlišení „vlastního“ a „cizího“, ale na nevhodně odečteném kontextu s výběrem nevhodných efektorových buněk.
During the past few decades autoimmunity seems to have very important role in physiological immune response necessary for homeostasis of organism. The priority of the function of immune system is probably not to differentiate between self and non-self, but the control and adaptation against the live (micro)organisms and environment. The major role of this function is the tendency not only to recognise infection, but to find out the optimal immune response. This is dependent on the experience and memory of immune system, that undergoes adaptation and regulation continuously. Only adaptation leads to surviving. The immunity system is based on the genom which creates the unique identity. What we assume as „self“ or „non-self“ is formed like personality by history and experience. Immunity system of each individual has permanently been developed and changed.
- MeSH
- autoimunita genetika MeSH
- autoimunitní nemoci dějiny etiologie MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- T-lymfocyty MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Tymómy sú unikátne tumory: a) pre ich obrovskú histogenetickú heterogenitu, b) pre mnohotvárnu klinickú manifestáciu asociovaných paraneoplastických autoimunitných ochorení s vysokým výskytom až u 35 % pacientov. Najčastejším autoimunitným ochorením je v 30 % pacientov myasténia gravis. Tvorba protilátok u myastenikov s tymómom je odlišná od patogenézy nontymomatóznej myasténie gravis. Protilátky proti acetylcholínovým receptorom u pacientov s tymómom sú produkované v lymfatických uzlinách, slezine a kostnej dreni, kam cirkulujú T-bunky derivované z tymómov. V nádorovom epiteli tymómov sa nachádzajú len epitopy ako napr. titin, ryanodinový receptor, neurofilamenty. ktoré len imitujú epitopy hlavných autoantigénov, tj. acetylcholínových receptorov. Ostatné autoimunitné paraneoplastické ochorenia sa vyskytujú len u 5 % pacientov s tymómom. Najčastejšie ide o autoimunitné ochorenia štítnej žľazy, ďalšie endokrinopatie, hematologické ochorenia, reumatoidné a kožné ochorenia. U 2-3 % pacientov s tymómom sa vyskytuje asociácia myasténie gravis s ďalším •logické ochorenia so známyi autoantigénmi a dokázanými autoprotilátkami alebo autoreaktívnymi T-bunkami - neuromyotónia, periférna senzomotorická neuropatia, stiff person's syndróm, vlniace (rippling) ochorenie svalov. limbická encefalitida, Morvanov syndróm, črevná pseudo-obštrukcia. Z autoimunitných ochorení s neznámymi autoantigénmi sa vyskytujú polymyozitída a dermatomyozitída. U 1/3 pacientov sa tymómy manifestujú lokálnymi príznakmi - bolesti hrudníka, kašeľ, dušnosť, chrapot. Hlavné metódy v dia¬ gnostike tymómov sú CT a MRI. Presné typové určenie diagnózy tymómu podľa novej WHO klasifikácie je možné až po histopatologickom a imunohistochemickom vyšetrení. Metódou volTsy v liečbe tymómov je radikálna transsternálna tymektómia. Pred érou imunosupresívnej liečby dosiahovala letalita U pacientov s myasténiou a tymómom po operačných zákrokoch až 50 %. Preto asi u 85 % pacientov s myasténiou ordinujeme ako prvú imunosupresívnu liečbu. Tymektómia sa indikuje až po docielení optimálneho klinického zlepšenia (farmakologická remisia alebo výrazné zlepšenie stavu). Pri tomto postupe v posledných 18 rokoch v súbore 98 pacientov s tymómom a myasténiou klesla letalita na 2,0 %. v indikovaných prípadoch, ale vždy po chirurgickom zákroku, je veľmi účinná rádioterapia, tymómy sú vysoko rádiosenzitívne. Chemoterapia sa ordinuje len ojediněle pri vnútrohrudných a vzdialených metastázach. U klinických prejavoch tymómovej paraneoplastickej autoimunity, najmä u neurologických ochorení, je vždy indikovaná imunosupresívna liečba.
Thymomas are unique tumours: a) because of their immense histogenetic heterogeneity b) on account of the varied clinical manifestation of associated paraneoplastic autoimmune diseases with a high incidence in as many as 35 % patients. The most frequent autoimmune disease is in 30% patients myasthenia gravis. The antibody formation in patients with myasthenia with a thymoma differs from the pathogenesis of nonthymomatous myasthenia gravis. Antibodies against acetylcholine receptors in patients with a thymoma are produced in lymph nodes, the spleen and bone marrow where T cells derived from thymomas circulate. In the tumourous epithelium of thymomas only epitopes are found such as titin, ryanodine receptor, neurofilaments which only imitate epitopes of the main autoantigens. i.e. acetylcholine receptors. Other autoimmune paraneoplastic diseases are found only in 5% patients with thymomas. Most frequently autoimmune diseases of the thyroid gland are involved, other endc crinopathies, haematological diseases, rheumatoid and skin diseases. In 2-3% patients with thymomas there is an association of myasthenia gravis with another autoimmune paraneoplastic disease. This pertains to several neurological diseases with known autoantigens and confirmed autoantibodies or autoreactive T cells - neuromyotónia, peripheral sensomotor neuropathy, stiff person's syndrome, rippling muscle disease limbic encephalitis. Morvan's syndrome pseudoobstruction of the gut. As to autoimmune diseases with unknown autoantigens polymyositis and dermatomyositis occur. In one third of the patients thymomas are manifested by local symptoms - chest pain, cough, dyspnoea, hoarseness. The main methods in the diagnosis of thymomas are CT and MRI. Accurate assessment of the type of thymoma accordincr to the new WHO classification is possible onlv after histopathological and immunohistochemical examination. The method of choice in the treatment of thymomas is radical transsternal thymectomy. Before the era of immunosuppressive treatment the lethality of patients with myasthenia and thymoma after surgery was as high as 50%. Therefore in cca 85% patients with myasthenia first immunosuppressive treatment is recommended. Thymectomy is indicated only after optimal clinical improvement is achieved (pharmacological remission or marked improvement of the condition). When this procedure was applied during the last 18 years in a group of 98 patients with thymoma and myasthenia the lethality declined to 2%. In indicated cases, but always after surgery, radiotherapy is very effective, thymomas being very radiosensitive. Chemotherapy is prescribed only rarely in intrathoracic and remote metastases. In clinical manifestations of thymoma paraneoplastic autoimmunity, in particular in neurological diseases, immunosuppressive treatment is always indicated.
Atopická dermatitída je ochorenie s komplexnou etiopatogenézou. Výskumy posledných rokovzdôrazňujú význam IgE-mediovanej autoimunity v patogenéze ťažkých, chronických foriem atopickejdermatitídy. Bola objavená skupina IgE-autoantigénov, ktoré sú intracelulárne proteíny zabezpečujúcedôležité fyziologické funkcie rôznych buniek. Proti uvedeným autoantigénom sa tvoriaIgE-autoprotilátky, ktoré sú kľúčovými efektorovými molekulami autoimunitnej reakcie. Sú zapojenédo mechanizmu facilitovanej antigénovej prezentácie. Podstatou autoreaktivity IgE-autoprotilátokje skrížená reaktivita („crossed-reactivity“) medzi exogénnymi alergénmi a autoantigénmi.V uvedenej práci autori podávajú komplexný pohľad na problematiku autoimunity v patogenézeatopickej dermatitídy.
Etiopathogenesis of atopic dermatitis is complex. Recent research emphasize the significance ofIgE-mediated autoimmune reactions in the pathogenesis of severe, chronic forms of atopic dermatitis.Group of IgE autoantigens, represented by intracellular proteins playing a role in importantphysiological functions of various cell types, was discovered. They induce formation of IgE autoantibodies,which are the main effectors of autoimmune reaction via mechanism of facilitated antigenpresentation. Autoreactivity is based on the cross-reactivity between exogenous allergens andautoantigens. The review summarizes the role of autoimmunity in the pathogenesis of atopicdermatitis.
