Autoři jsou uváděni v abecedním pořadí, podíl jednotlivých autorů je uveden na konci práce. Souhrn doporučení Preventivní opatření a postupy Doporučujeme, aby v průběhu porodu u žen s rizikovými faktory pro PPH byla sledována krevní ztráta s využitím kalibrovaných kolektorů krve nebo jejich ekvivalentů. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme, aby ženy se závažnými rizikovými faktory pro PŽOK (např. placenta acrreta spectrum nebo hematologické poruchy vyžadující konziliární hematologickou péči) rodily v perinatologickém centru intenzivní péče nebo v perinatologickém centru intermediární péče. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme u pacientek s vysokým rizikem PŽOK v přiměřeném časovém předstihu před porodem formulování plánu péče za účasti multidisciplinárního týmu. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme léčbu anemie antepartálně. Těhotným ženám by měly být podávány preparáty železa, pokud hladina hemoglobinu klesne v I. trimestru < 110 g/l nebo < 105 g/l ve 28. týdnu těhotenství. (Dobrá klinická praxe) Navrhujeme zvážit parenterální podání železa u žen se sideropenickou anemií, nereagující na suplementaci železa perorální cestou. Příčina anemie by měla být zjištěna co nejdříve po ukončení těhotenství. (Slabé doporučení) Pokud se dítě dobře adaptuje, nedoporučujeme dřívější podvaz pupečníku než za 1 min. (Silné doporučení) Doporučujeme pro snížení rizika rozvoje PPH a PŽOK u všech vaginálních porodů profylaktické podání uterotonik ve III. době porodní po porodu dítěte a po podvazu pupečníku. Lékem první volby je oxytocin. (Silné doporučení) Pokud nebyla aktivně vedena III. doba porodní, navrhujeme pro zkrácení trvání III. doby porodní a pro snížení krevní ztráty u vaginálního porodu zvážit provedení masáže dělohy a řízenou trakci za pupečník, provádí-li ji kvalifikovaná osoba. (Slabé doporučení) Doporučujeme podání uterotonik k prevenci rozvoje PPH u žen po vybavení dítěte císařským řezem a po podvazu pupečníku. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit u žen se zvýšeným rizikem PŽOK podání carbetocinu. (Slabé doporučení) Doporučujeme u žen se zvýšeným rizikem PŽOK podstupujících císařský řez jednorázové podání kyseliny tranexamové (TXA). Klinická poznámka: Použití TXA před provedením císařského řezu není explicitně uvedeno v SPC přípravku. Recentní metaanalýza uvádí nejčastější dávkování 1 g i.v. (Silné doporučení) Organizace poskytování péče Doporučujeme, aby každé zdravotnické zařízení, kde je gynekologicko-porodnické pracoviště, mělo pro situace PŽOK vypracováno řízený dokument definující organizační a odborný postup. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme, aby řízený dokument (tj. krizový plán) jednoznačně vymezoval organizační a odborné role jednotlivých členů krizového týmu při vzniku PŽOK (nelékařský personál, porodník, anesteziolog, hematolog apod.) a definoval minimální rozsah vybavení pracoviště pro zajištění péče o pacientky s PŽOK. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme pravidelný simulační trénink krizové situace PŽOK celým krizovým týmem s následným debrífinkem nebo jeho formalizovaným ekvivalentem. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme na každém pracovišti definování indikátorů kvality diagnostiky a léčby PŽOK a jejich formalizované vyhodnocování v pravidelných intervalech, nejméně jednou ročně. (Dobrá klinická praxe) Diagnostický a léčebný postup při PŽOK Při nálezu hypotonie nebo atonie dělohy doporučujeme používat strukturovaný stupňovitý postup. (Dobrá klinická praxe) Na pracovištích s dostupností endovaskulárních intervencí navrhujeme u stavů PŽOK z důvodu hypotonie nebo atonie dělohy zvážit preferenční využití radiologických intervenčních metod (selektivní embolizace pánevních tepen), pokud to aktuální klinický kontext umožňuje. (Slabé doporučení) U všech stavů rozvoje PPH doporučujeme provedení tzv. předtransfuzního vyšetření. Pro posouzení aktuálního stavu koagulace jsou (kromě standardních laboratorních vyšetření) preferovány metody tzv. point-of-care-testing, zejména viskoelastické metody. (Dobrá klinická praxe) Každé porodnické pracoviště by mělo mít ve spolupráci s transfuzním oddělením a ústavní lékárnou trvale dostatečnou zásobu transfuzních přípravků a krevních derivátů pro jejich bezprostřední dostupnost v režimu 24/7. Doporučujeme u stavů rozvoje PŽOK zajistit iniciálně dostupnost čtyř transfuzních jednotek plazmy (preferována je tzv. solvent/detergent ošetřená plazma), čtyř transfuzních jednotek erytrocytů a 6 g fibrinogenu. Za minimální zásobu fibrinogenu považujeme 8 g fibrinogenu a dostupnost dalších 8 g do 1 hod. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme u všech pacientek s PPH zahájit okamžitou tekutinovou resuscitaci. Pro zahájení tekutinové resuscitace doporučujeme použití balancovaných roztoků krystaloidů. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit použití syntetických koloidních roztoků s obsahem želatiny při nedosažení nebo nedosahování hemodynamických cílů tekutinové resuscitace použitím krystaloidních roztoků a při trvající potřebě tekutin. (Slabé doporučení) Do doby dosažení kontroly zdroje krvácení doporučujeme u pacientek s PŽOK usilovat o dosažení hodnoty systolického krevního tlaku v pásmu 80–90 mmHg. (Silné doporučení) Doporučujeme u PŽOK použít vazopresory co nejdříve při nemožnosti dosažení cílových hodnot arteriálního krevního tlaku probíhající tekutinovou resuscitací. (Silné doporučení) V diagnostice a léčbě koagulopatie u PŽOK nereagujícího na standardní léčebné postupy doporučujeme spolupráci s hematologem. (Dobrá klinická praxe) K identifikaci typu koagulační poruchy u PŽOK, k její monitoraci a pro cílenou léčbu poruchy hemostázy doporučujeme kromě výše uvedených skupinových laboratorních vyšetření (minimálně KO, aPTT, fibrinogen) používat i viskoelastické metody (ROTEM, TEG). (Silné doporučení) K dosažení/obnovení účinnosti endogenních hemostatických mechanismů a léčebných postupů podpory koagulace doporučujeme maximální možnou korekci hypotermie, acidózy a hladiny ionizovaného kalcia. (Silné doporučení) Doporučujeme časné zahájení všech dostupných postupů k prevenci hypotermie a udržení nebo dosažení normotermie. (Silné doporučení) Doporučujeme monitorovat a udržovat hladinu ionizovaného kalcia v normálním referenčním rozmezí při podávání transfuzních přípravků. Ke korekci byl měl být přednostně podáván chlorid vápenatý. (Silné doporučení) Substituci fibrinogenu doporučujeme u pacientek s PPH při poklesu jeho hladiny < 2 g/l a/nebo při nálezu jeho funkčního deficitu zjištěném viskoelastickými metodami a/nebo při odůvodněném klinickém předpokladu deficitu fibrinogenu i bez znalosti jeho hladin. Jako úvodní dávku u PŽOK doporučujeme podání minimálně 4 g fibrinogenu. (Silné doporučení) Doporučujeme podat kyselinu tranexamovou (TXA) v úvodní dávce 1 g i.v. co nejdříve po vzniku PŽOK. Identická dávka může být opakována (nejdříve po 30 min), pokud krvácení pokračuje a je-li současně prokázána hyperfibrinolýza a/nebo je-li v aktuálním klinickém kontextu hyperfibrinolýza vysoce pravděpodobná. (Silné doporučení) Po dosažení kontroly krvácení další podání TXA u pacientek s PŽOK nedoporučujeme. (Silné doporučení) Doporučujeme podání plazmy v dávce 15–20 ml/kg u stavů PPH, kde je předpoklad koagulopatie jiné etiologie, než je nedostatek fibrinogenu a/nebo jsou přítomny abnormální výsledky koagulačních vyšetření, a kdy jejich výsledky neumožní identifikovat spolehlivě převažující mechanizmus koagulační poruchy a její cílenou korekci. (Silné doporučení) Doporučujeme podání faktorů protrombinového komplexu (PCC) u pacientek s PŽOK, kde je laboratorně prokázán deficit faktorů v PCC obsažených. Rutinní podávání PCC u pacientek s PŽOK nedoporučujeme. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit podání rFVIIa v době před rozhodnutím o endovaskulární nebo chirurgické intervenci. (Slabé doporučení) Doporučujeme u pacientek s PŽOK podávání erytrocytárních transfuzních přípravků k dosažení cílové hodnoty hemoglobinu v pásmu 70–80 g/l. (Silné doporučení) Doporučujeme u pacientek s PŽOK podávání trombocytů k dosažení cílové hodnoty minimálně 50 × 109/l a/nebo při předpokladu či průkazu poruchy jejich funkce. (Silné doporučení) Nedoporučujeme rutinní měření hladin antitrombinu III u pacientek s PŽOK. (Silné doporučení) Nedoporučujeme rutinní substituci antitrombinu III u pacientek s PŽOK. (Silné doporučení) Doporučujeme zahájit farmakologickou profylaxi trombembolické nemoci co nejdříve po dosažení kontroly zdroje PPH. Mechanickou tromboprofylaxi (intermitentní pneumatická komprese anebo elastické punčochy) doporučujeme zahájit neprodleně, jakmile to klinický stav dovolí. (Silné doporučení)

Summary of recommendations Preventive measures and procedures We recommend monitoring of blood loss in women with risk factors for PPH during labor using calibrated blood collectors or their equivalents. (Good Clinical Practice) We recommend that women with significant risk factors for PPH (e.g., placenta acrreta spectrum or hematologic disorders requiring consultative hematologic care) deliver in a perinatal intensive care center or perinatal intermediate care center. (Good Clinical Practice) We recommend formulating a plan of care in collaboration with a multidisciplinary team at a reasonable time prior to delivery for patients at high risk of PPH. (Good Clinical Practice) We recommend treating anemia antepartally. Pregnant women should be given iron supplements if the haemoglobin level falls to < 110 g/L in the 1st trimester or < 105 g/L at 28 weeks of pregnancy. (Good Clinical Practice) We suggest considering parenteral iron administration in women with sideropenic anemia unresponsive to oral iron supplementation. The cause of anemia should be identified as soon as possible after termination of pregnancy. (Weak recommendation) If the baby adapts well, we do not recommend cord ligation in less than 1 min. (Strong recommendation) In all vaginal deliveries, we recommend prophylactic administration of uterotonics in the third postpartum period after the delivery of the baby and cord ligation to reduce the risk of PPH. The first-choice drug is oxytocin. (Strong recommendation) If the third stage of labor has not been actively managed, we suggest that uterine massage and controlled umbilical cord traction be considered to shorten the duration of the third stage of labor and to reduce blood loss during vaginal delivery, if performed by a qualified healthcare professional. (Weak recommendation) We recommend the administration of uterotonics to prevent the development of PPH in women after the delivery of a child by caesarean section and umbilical cord ligation. (Strong recommendation) We suggest considering carbetocin administration in women at increased risk of PPH. (Weak recommendation) We recommend a single-dose administration of tranexamic acid (TXA) in women at increased risk of PPH undergoing a caesarean section. Clinical note: The use of TXA prior to the caesarean section is not explicitly stated in the product's SPC. A recent meta-analysis states the most common dosage to be 1 g i.v. (Strong recommendation) Organization of care We recommend that every health care facility with an OB/GYN unit should have the PPH management protocol (guided document is not specific or really used at all, I am not sure if my suggestion is sufficient) defining the organizational and professional procedure for PPH situations. (Good Clinical Practice) We recommend that the PPH management protocol (i.e. the crisis action plan) should clearly define the organizational and professional roles of the individual members of the crisis team in the event of PPH (non-medical staff), obstetrician, anesthetist, hematologist, etc.) and define the minimum scope of equipment for the care of patients with PPH. (Good Clinical Practice) We recommend regular simulation training of PPH crisis by the entire crisis team with a subsequent debriefing or its formalized equivalent. (Good Clinical Practice) We recommend defining quality indicators for the diagnosis and treatment of PPH and their formalized evaluation at regular intervals, at least once a year. (Good Clinical Practice) Diagnostic and treatment procedure at PPH When hypotonia or atony of the uterus is found, we recommend using a structured procedure. (Good Clinical Practice) At departments with an option of endovascular interventions, we suggest considering the preferential use of radiological interventional methods (selective pelvic artery embolization) in cases of PPH due to uterine hypotonia or atony, if the current clinical context allows it. (Weak recommendation) For all stages of PPH development, we recommend a pre-transfusion examination. In addition to standard laboratory tests, point-of-care-testing methods, especially viscoelastic methods, are preferred to assess the current coagulation status. (Good Clinical Practice) Each obstetric unit should ensure a sufficient stock of blood products and blood derivatives for their immediate availability 24/7 in collaboration with the transfusion department and the inpatient pharmacy. In case of PPH development, we recommend securing initial availability of 4 units of plasma (solvent/detergent-treated plasma is preferred), 4 units of erythrocytes and 6 g of fibrinogen. We consider 8 g to be a minimum supply of fibrinogen and additional 8 g should be available within 1 h. (Good Clinical Practice) We recommend the initiation of immediate fluid resuscitation in all patients with PPH. We recommend the use of balanced crystalloid solutions to initiate fluid resuscitation. (Strong recommendation) We propose considering the use of synthetic colloid solutions containing gelatin when hemodynamic goals of fluid resuscitation have not been achieved or are not being achieved using crystalloid solutions and when a fluid deficit persists. (Weak recommendation) Until the source of bleeding is controlled, we recommend aiming for a systolic blood pressure in a range of 80–90 mmHg in patients with PPH. (Strong recommendation) We recommend the use of vasopressors as soon as possible in PPH when target arterial blood pressure values cannot be reached by ongoing fluid resuscitation. (Strong recommendation) We recommend cooperation with a hematologist in the diagnosis and treatment of coagulopathy in PPH unresponsive to standard therapies. (Good Clinical Practice) In addition to the above-mentioned panel laboratory tests (at least KO, aPTT, fibrinogen), we also recommend using viscoelastic methods (ROTEM, TEG) to identify the type of coagulation disorder in PPH, to monitor it and for targeted treatment of hemostasis disorders. (Strong recommendation) To achieve/restore the efficacy of endogenous hemostatic mechanisms and coagulation support therapies, we recommend the maximum possible correction of hypothermia, acidosis and ionized calcium levels. (Strong recommendation) Early initiation of all available procedures to prevent hypothermia and maintain or achieve normothermia is recommended. (Strong recommendation) It is recommended monitoring and maintaining ionized calcium levels within the normal range when administering transfusion products. Preferably, calcium chloride should be administered for correction. (Strong recommendation) Fibrinogen replacement is recommended in patients with PPH when fibrinogen levels fall to < 2 g/L and/or when there is a functional fibrinogen deficiency detected by viscoelastic methods and/or when there is a reasonable clinical assumption of fibrinogen deficiency even without knowledge of fibrinogen levels. We recommend a minimum of 4 g of fibrinogen as an initial dose in PPH. (Strong recommendation) It is recommended to administer tranexamic acid (TXA) at an initial dose of 1 g i.v. as soon as possible after the onset of PPH. An identical dose may be repeated (after 30 min at the earliest) if bleeding continues and if hyperfibrinolysis is demonstrated and/or if hyperfibrinolysis is highly likely in the current clinical context. (Strong recommendation) We do not recommend further administration of TXA in patients with PPH after bleeding control has been achieved. (Strong recommendation) We recommend administration of plasma at a dose of 15–20 mL/kg in PPH conditions where coagulopathy of a different etiology than fibrinogen deficiency is suspected and/or abnormal coagulation test results are present, and where the results do not reliably identify the predominant mechanism of the coagulation disorder and its targeted correction. (Strong recommendation) We recommend the administration of prothrombin complex factors (PCC) in patients with PPH where there is a laboratory evidence of a deficiency of PCC factors. We do not recommend routine administration of PCC in patients with PPH. (Strong recommendation) We suggest considering administration of rFVIIa before making a decision on an endovascular or a surgical intervention. (Weak recommendation) In patients with PPH, we recommend administration of erythrocyte blood products to achieve a target hemoglobin value in the range 70–80 g/L. (Strong recommendation) In patients with PPH, we recommend platelet administration to achieve a target value of at least 50 × 109/L and/or when platelet function impairment is suspected or demonstrated. (Strong recommendation) We do not recommend routine measurement of antithrombin III levels in patients with PPH. (Strong recommendation) We do not recommend routine antithrombin III replacement in patients with PPH. (Strong recommendation) We recommend initiating pharmacological prophylaxis for thromboembolic disease as soon as possible after control of the source of PPH is achieved. We recommend initiating mechanical thromboprophylaxis (intermittent pneumatic compression or elastic stockings) as soon as the clinical condition permits. (Strong recommendation)

• Keywords
• profylaxe uterotoniky, peripartální krvácení, tlakové a podlatkové nitroděložní prostředky, hemostatické nitroděložní prostředky, viskoelastické metody, krizový management,
• MeSH
• Uterine Hemorrhage * diagnosis   therapy   MeSH
• Factor VIIa MeSH
• Hemorrhage diagnosis   therapy   MeSH
• Humans MeSH
• Peripartum Period MeSH
• Pregnancy MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Pregnancy MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Practice Guideline MeSH

Ortnerův nebo též kardiovokální syndrom je vzácná příčina chrapotu způsobená kompresí levého zvratného nervu v důsledku patologie kardiovaskulárních struktur v mediastinu. První popis pochází od Norberta Ortnera z roku 1897, kdy syndrom spojil s mitrální stenózou. Typicky se projevuje parézou levého rekurentního laryngeálního nervu, který je mechanicky stlačen v oblasti aortálního oblouku. Kazuistika popisuje případ 81letého nekuřáka, který byl vyšetřen pro 2 měsíce trvající chrapot. Laryngoskopické vyšetření odhalilo obrnu levé hlasivky, CT krku a mediastina s kontrastní látkou prokázalo ektázii ascendentní aorty a aneurysma oblouku aorty. Pacient byl konzultován kardiochirurgem i intervenčním radiologem, ale vzhledem k věku a náhodnému nálezu nebyla doporučena chirurgická či endovaskulární léčba. Nemocný byl propuštěn domů, kde později zemřel v kruhu rodiny. Prognóza těchto pacientů závisí na rychlé diagnóze a léčbě. Včasná intervence může zlepšit nebo obnovit hlasové funkce. Neméně důležitým faktorem je pro optimální péči o pacienty i pravidelné sledování a mezioborová spolupráce.

Ortner’s syndrome, also known as cardiovocal syndrome, is a rare cause of hoarseness due to compression of the left recurrent laryngeal nerve caused by pathology of cardiovascular structures in the mediastinum. It was first described by Norbert Ortner in 1897, who associated the syndrome with mitral stenosis. It typically presents as paresis of the left recurrent laryngeal nerve, which is mechanically compressed in the area of the aortic arch. The case report describes an 81-year-old non-smoker who was examined for two months of hoarseness. Laryngoscopic examination revealed paralysis of the left vocal cord, and CT of the neck and mediastinum with contrast showed ectasia of the ascending aorta and aneurysm of the aortic arch. The patient was consulted by both a cardiothoracic surgeon and an interventional radiologist, but due to his age and the incidental nature of the finding, neither surgical nor endovascular treatment was recommended. The patient was discharged home, where he later passed away surrounded by his family. The prognosis of these patients depends on prompt diagnosis and treatment. Early intervention can improve or restore vocal function. Regular monitoring and interdisciplinary collaboration are also crucial factors for optimal patient care.

• Keywords
• Ortnerův syndrom,
• MeSH
• Aneurysm, Aortic Arch * diagnostic imaging   therapy   MeSH
• Aortic Aneurysm, Thoracic diagnostic imaging   therapy   MeSH
• Hoarseness etiology   MeSH
• Fatal Outcome MeSH
• Humans MeSH
• Vocal Cord Paralysis * diagnostic imaging   etiology   therapy   MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

• About
• Ortner, Norbert, 1865-1935 Authority

Cíl: Našim cílem bylo sledovat frekvenci výskytu axiálních příznaků (axial symptoms, AS) po modifikované expanzivní open-door laminoplastice (EOLP) a vyhodnotit faktory ovlivňující AS. Metody: Bylo vybráno 80 pacientů, kteří od května 2020 do května 2022 podstoupili modifikovanou EOLP. Pacienti byli sledováni 12 měsíců po operaci a rozděleni na skupinu s AS a skupinu bez AS. Byla zaznamenána jejich výchozí data. Faktory ovlivňující AS po modifikované EOLP byly zkoumány pomocí binární logistické regresní analýzy. Výsledky: Během 12měsíčního sledování po modifikované EOLP se AS vyskytly u 26 (32,5 %) z 80 případů. Ve skupině s AS byla předoperační míra komprese míchy (preoperative spinal cord compression rate, PSCR) vyšší než u skupiny bez AS, pooperační vzdálenost posunu míchy vzad byla delší a pooperační rozsah pohybu (range of motion, ROM) při meziobratlové flexi-extenzi byl statisticky signifikantně menší (p < 0,05). Rizikovými faktory pro AS po modifikované EOLP byly zvýšená PSCR a zvýšená pooperační vzdálenost posunu míchy vzad (poměr šancí [OR] > 1; p < 0,05) a ochranným faktorem byl zvýšený pooperační ROM při meziobratlové flexi-extenzi (OR < 1; p < 0,05). Závěr: PSCR, pooperační vzdálenost posunu míchy vzad a pooperač

im: We aimed to observe the incidence of axial symptoms (AS) after modified expansive open- -door laminoplasty (EOLP), and to analyze the influencing factors for AS. Methods: Eighty patients undergoing modified EOLP from May 2020 to May 2022 were selected. They were followed up for 12 months after operation and divided into an AS group and a non-AS group. Their baseline data were recorded. The influencing factors for AS after modified EOLP were explored through binary logistic regression analysis. Results: During the 12-month follow-up after modified EOLP, AS occurred in 26 (32.5%) of the 80 cases. In the AS group, the preoperative spinal cord compression rate (PSCR) was higher than that of the non-AS group, the postoperative spinal cord posterior displacement distance was longer, and the postoperative intervertebral flexion-extension range of motion (ROM) was statistically significantly smaller (P < 0.05). Increased PSCR and increased postoperative spinal cord posterior displacement distance were risk factors for AS after modified EOLP (odds ratio [OR] > 1; P < 0.05), and elevated postoperative intervertebral flexion-extension ROM was a protective factor (OR < 1; P < 0.05). Conclusion: PSCR, postoperative spinal cord posterior displacement distance and postoperative intervertebral flexion-extension ROM are closely associated with the incidence of AS after modified EOLP

• MeSH
• Spinal Cord Compression MeSH
• Laminoplasty * methods   adverse effects   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Postoperative Complications * epidemiology   MeSH
• Aged MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Clinical Study MeSH

• Keywords
• Chirurgie, ortopedie, traumatologie,
• MeSH
• Neurosurgery MeSH

• NML Fields
• neurochirurgie

BACKGROUND: Spinal cord compression is a rare presentation of non-Hodgkin lymphoma (NHL) in children. We aimed to describe the prevalence, histological subtypes, clinical presentation, therapy, and outcome of those children in a population-based cohort. The chemotherapy regimen remained comparable over time. METHODS: We retrospectively identified all children and adolescents with paresis as initial manifestations of the NHL between January 1990 and December 2020 from the NHL-BFM database. Characteristics, therapy, and outcome data were gathered from the database and patient files. RESULTS: Fifty-seven of 4779 children (1.2%) presented with initial paresis due to spinal cord compression. The median age was 10.3 years (range, 3.1-18.0 years), and 33% were female. Initial symptoms were paresis/weakness (n = 50, 88%), back pain (n = 33, 58%), paresthesia (n = 23, 40%), and bladder dysfunction and/or constipation (n = 22, 39%), persisting for a median of 14 days before diagnosis. Subtype distribution was mature B-NHL (n = 41, 72%), precursor B-lymphoblastic lymphoma (LBL) (n = 12, 21%), anaplastic large cell lymphoma (ALCL) (n = 3, 5%), and T-LBL (n = 1, 2%). Initial emergency therapy included surgery (70%) and/or chemotherapy/steroids (63%). Five-year event-free survival and overall survival (80% ± 5% and 82% ± 5%, respectively) were comparable with all other NHL patients. Neurological symptoms persisted in approximately one-third of surviving patients at the last follow-up. CONCLUSION: 1.2% of pediatric NHL patients presented with paresis from spinal cord compression mainly due to B-cell lymphomas. Neurological sequelae were observed in one-third of surviving patients.

• MeSH
• Child MeSH
• Spinal Cord Compression * etiology   MeSH
• Humans MeSH
• Survival Rate MeSH
• Adolescent MeSH
• Follow-Up Studies MeSH
• Lymphoma, Non-Hodgkin * complications   pathology   epidemiology   MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Prognosis MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Male MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH

Cílem práce je seznámit čtenáře s vzácným případem agresivního kostního hemangiomu páteře, který způsoboval výrazné klinické obtíže. Věnujeme se především možnostem diagnostiky tohoto onemocnění pomocí magnetické rezonance (MR) a výpočetní tomografie (CT) a diferenciální diagnostice.

The aim of the work is to acquaint the reader with a rare case of aggressive bone hemangioma of the spine, which caused significant clinical difficulties. We focus on the possibilities of diagnosing this disease using magnetic resonance (MR) and computed tomography (CT) and differential diagnosis.

Souhrn: Syndrom míšního epikonu je velmi vzácný syndrom projevující se motoricko-senzitivním deficitem dolních končetin a přidruženou sfinkterovou a erektilní dysfunkcí. Prezentujeme kazuistiku raritního iniciálního projevu syndromu epikonu v podobě izolovaného unilaterálního oslabení pronace nohy. Klinická manifestace pacienta odpovídá již dříve publikovanému kořenovém typu syndromu epikonu, avšak bez přidružené neurologické symptomatologie. Následný vývoj topického nálezu podporuje závěry předchozích studií o dominujících projevech syndromu epikonu v podobě progresivního svalového oslabení a atrofie bércových svalů.

Summary: The epiconus syndrome is a rare disorder presenting with symptoms of motor deficit and sensory disturbance in the leg as well as bladder, bowel and erectile dysfunction. In this case report, we present a patient with isolated unilateral weakening in ankle pronation as a rare initial manifestation of epiconus syndrome. This case corresponds to epiconus syndrome presenting with radicular-type features previously published in literature; however, with the absence of other neurological symptoms. Progressive motor weakness as well as muscular atrophy of the lower leg were dominant symptoms in further development as well as in previous epiconus syndrome studies.

• Keywords
• syndrom epikonu,
• MeSH
• Lower Extremity pathology   MeSH
• Ependymoma surgery   diagnosis   MeSH
• Spinal Cord Compression * surgery   diagnosis   etiology   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Magnetic Resonance Imaging methods   MeSH
• Peroneal Neuropathies MeSH
• Paresis etiology   MeSH
• Muscular Disorders, Atrophic MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

Degenerative cervical myelopathy (DCM) represents the final consequence of a series of degenerative changes in the cervical spine, resulting in cervical spinal canal stenosis and mechanical stress on the cervical spinal cord. This process leads to subsequent pathophysiological processes in the spinal cord tissues. The primary mechanism of injury is degenerative compression of the cervical spinal cord, detectable by magnetic resonance imaging (MRI), serving as a hallmark for diagnosing DCM. However, the relative resilience of the cervical spinal cord to mechanical compression leads to clinical-radiological discordance, i.e., some individuals may exhibit MRI findings of DCC without the clinical signs and symptoms of myelopathy. This degenerative compression of the cervical spinal cord without clinical signs of myelopathy, potentially serving as a precursor to the development of DCM, remains a somewhat controversial topic. In this review article, we elaborate on and provide commentary on the terminology, epidemiology, natural course, diagnosis, predictive value, risks, and practical management of this condition-all of which are subjects of ongoing debate.

• Publication type
• Journal Article MeSH
• Review MeSH

Misdiagnosis is frequent in early motor neuron disease (MND), typically compressive radiculopathy, or in patients with restricted MND phenotype. In this retrospective, single tertiary centre study, we measured levels of neurofilament light (NfL) and phosphorylated neurofilament heavy (p-NfH) chain in cerebrospinal fluid (CSF) and of p-NfH in serum with commercially available ELISA kits and assessed their respective diagnostic performance as a marker of MND. The entire study population (n = 164) comprised 71 MND patients, 30 patients with compressive myelo- or radiculopathy, and 63 disease controls (DC). Among MND patients, we specified subgroups with only lower motoneuron involvement (MND-LMN, n = 15) and with confounding nerve roots or spinal cord compression (MND-C, n = 18), representing clinical diagnostic pitfalls. MND-LMN displayed significantly lower CSF NfL (p = 0.003) and p-NFH (p = 0.017), but not serum p-NfH (p = 0.347) levels compared to other MND patients (n = 56). The discriminative ability (area under the curve-AUC) of both CSF Nfs towards all MND patients was comparable to each other but significantly higher than that of p-NfH in serum (ps < 0.001). AUC of both CSF Nfs between MND-LMN and DC and also between MND-C and myelo-/radiculopathies were reduced, as compared to AUC between other MND and DC or myelo-/radiculopathies, respectively. Our results suggest that both Nfs in CSF represent a reliable diagnostic marker in a general MND population, fulfilling Awaji criteria. As for diagnostic pitfalls, and also for p-NfH in serum, their discriminative ability and, therefore, clinical utility appears to be limited.

• MeSH
• Biomarkers MeSH
• Phenotype MeSH
• Intermediate Filaments MeSH
• Humans MeSH
• Spinal Cord Diseases * MeSH
• Neurofilament Proteins MeSH
• Motor Neuron Disease * diagnosis   MeSH
• Radiculopathy * MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH

• Keywords
• Chirurgie, ortopedie, traumatologie,
• MeSH
• Orthopedics MeSH
• Traumatology MeSH

• NML Fields
• ortopedie
• traumatologie