Radikální prostatektomie (RP) s rozšířenou pánevní lymfadenektomií (ePLND) představuje standardní terapii středně a vysoce rizikového lokalizovaného karcinomu prostaty (PCa). Využití ePLND v poslední době narůstá díky provádění většího množství RP u agresivnějších nádorů. Jednou z častých komplikací této operace je vznik symptomatických lymfokél, který se udává až u 10 % operovaných. Dosud, i přes rozsáhlý výzkum, nebyla nalezena vhodná strategie, jak předejít této komplikaci. Jednou z potenciálně úspěšných intervencí se zdá být fixace volného listu peritonea při provádění transperitoneální RP. Několik retrospektivních klinických studií prokázalo snížení výskytu symptomatických lymfokél při fixování peritonea k měchýři nebo stěně pánve, čímž je ponechána mezera v peritoneu, která vytvoří cestu pro volný pohyb lymfy z pánevní oblasti do peritoneální dutiny a její následnou resorpci. Jediná dosud publikovaná randomizovaná studie však tuto hypotézu nepotvrdila. Cílem tohoto článku je představit přehled dosud publikovaných klinických studií zabývajících se fixací peritonea.

Radical prostatectomy (RP) with extended pelvic lymph node dissection (ePLND) is currently a standard of care of intermediate and high-risk localized prostate cancer (PCa). The utilization of ePLND is increasing due to stage migration towards more aggressive cancer. Symptomatic lymphoceles, with incidence ranging up to 10 %, are one of the most frequent complications of ePLND. No successful strategy on how to prevent their occurrence has been found so far. One of the promising interventions could be peritoneal flap fixation during transperitoneal RP. Several retrospective studies have shown a reduction in the incidence of symptomatic lymphocele. The peritoneum can be fixed to the urinary bladder or to the pelvic wall leaving a window in the peritoneum that presents a pathway that directs the lymphatic fluid out of the pelvis into the peritoneal cavity where it can be absorbed. The only randomized trial published so far, however, did not show any benefit. This article aims to present an overview of published clinical studies on the fixation of the peritoneum.

• Klíčová slova
• fixace peritonea,
• MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie * metody   škodlivé účinky   MeSH
• lymfokela * etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• nádory prostaty chirurgie   MeSH
• prostatektomie metody   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Úvod: Bloudivá slezina je vzácná a obtížně diagnostikovatelná příčina recidivujících bolestí břicha u dětí. Fixace sleziny by měla být upřednostněna před splenektomií. Kazuistika: Čtyřletá dívka na terapii růstovým hormonem byla odeslána na Kliniku dětské chirurgie k dovyšetření pro epizody břišních kolik a čas-tého zvracení. Ultrazvuk břišní dutiny neprokázal patologii, RTG pasáž gastrointestinálním traktem ukázala změněný tvar výtokové části žaludku, gastroskopie diagnostikovala prepylorickou membránu. Na základě provedených vyšetření byla indikována chirurgická revize, kde byla po otevření dutiny břišní v pravém mezogastriu nalezena objemná bloudivá slezina a dilatace žaludku a tenkých kliček utlačených dlouhým závěsem sleziny. Byla provedena pyloroplastika s excizí prepylorické membrány a pomocí stehů zkrácen závěs bloudivé sleziny. Slezina byla uložena do levého podžebří. Pooperační průběh byl nekomplikovaný. 4 měsíce poté byla dívka znovu hospitalizována pro kolikovité bolesti břicha. Při břišní revizi byla bloudivá slezina nalezena v mezogastriu. I přesto, že se jednalo o druhou revizi, rozhodl se chirurgický tým pro záchovnou operaci sleziny. Pro její velké rozměry byla provedena parciální splenektomie a slezina byla všita do kapsy vytvořené z nástěnného peritonea v levém podžebří. Další pooperační průběh byl bez komplikací, extraperitoneálně uložená slezina je pravidelně kontrolována ultrazvukem, je dobře prokrvená. Hematolog indikoval očkování dle schématu pro splenektomované pacienty, profylaktické užívání antibiotik však nebylo vzhledem k dobré funkci ponechané části sleziny nutné. Závěr: Extraperitoneální fixace sleziny se zdá být dobrou volbou pro pacienty s bloudivou slezinou, především pro děti a adolescenty.

Introduction: Wandering spleen is a rare cause of recurrent abdominal pain in children that is difficult to diagnose. Splenopexy should be preferred to splenectomy. Case report: The patient, a 4 years old girl on growth hormone therapy, was referred to the Department of Paediatric Surgery for an assessment of episodes of abdominal colic and frequent vomiting. Sonography did not indicate any pathology, gastrointestinal contrast study showed an altered shape of the gastric outlet, and upper endoscopy diagnosed a prepyloric membrane. Open surgery was indicated based on these examinations, revealing a large wandering spleen and dilated stomach and small bowel loops oppressed by the long splenic suspensory ligaments. Pyloroplasty was performed with the antral membrane excision and shortening of the long gastrosplenic ligament and placement of the spleen into the left hypochondrium. No complications occurred in the postoperative period. Four months later the patient was hospitalised again for abdominal colic pain. Surgical revision of the abdomen revealed the wandering spleen in the mesogastrium. Even though the spleen was the cause of the second surgery, we decided to preserve the spleen. Partial splenectomy was done, fixing the large spleen into an extraperitoneal pocket in the left hypochondrium. The postoperative course was uneventful. Blood flow to the spleen is regularly monitored by Doppler ultrasound. Vaccination was indicated at the office of haematology according to the scheme for splenectomy patients; however, prophylactic antibiotic therapy was not needed given the good function of the preserved part of the spleen. Conclusion: Extraperitoneal fixation of the spleen seems to be a good choice for patients with a wandering spleen, particularly for children and adolescents.

• Klíčová slova
• extraperitoneální fixace sleziny,
• MeSH
• bloudivá slezina * diagnóza   chirurgie   komplikace   MeSH
• bolesti břicha etiologie   MeSH
• chirurgie operační metody   MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Cíl: Prezentovat na videu naši současnou techniku laparoskopické nefropexe. Řídíme se dostupnými znalostmi založenými na datech ze studií nižší kvality doporučující laparoskopickou fixaci za kapsulu ledviny při její konvexitě (1, 2, 3). Materiál, metodika: Indikováni jsou symptomatičtí pacienti s prokázanou nefroptózou při zobrazovacích vyšetřeních (zejména IVU). Od 12/2004 do 7/2016 jsme provedli nefropexi u 31 žen. U 28 vpravo, dvakrát oboustranně a jednou vlevo. Dvakrát pravostranná nefropexe byla kombinována s resekční pyeloplastikou. Techniku operace a ně- kolikaleté výsledky sledování pilotního souboru jsme již publikovali (4). Techniku operace jsme v ně- kterých detailech modifikovali, zejména u posledních deseti žen byl užit samokotvící steh. Současná technika prezentovaná na videu je následující: pacientka je v poloze na levém boku, se zavedeným močovým katétrem. S Veres jehlou je vytvořeno kapnoperitoneum tlakem 12 mmHg a videoport 10 mm je zavedený přes pupek. Za kontroly zraku jsou poté zavedeny dva pracovní porty 5 a 3 mm. Peritoneum je otevřeno v Toldtově linii. Konvexita ledviny a přilehlá stěna břišní jsou vypreparovány. Ledvina je fixována k m. transversus abdominis pomocí tří či čtyř otáček dlouhodobě vstřebatelného/ nevstřebatelného samokotvícího stehu (V-Loc® 180 či Non Absorbable, síla 2-0, jehla ½ 26 mm). Defekt peritonea je uzavřen pokračujícím vstřebatelným samokotvícím V-Loc® 90 stehem. Stehy jsou zavá- děny trokarem 10 mm a extrahovány jím či přímo přes stěnu břišní po narovnání jehly. Dutinu břišní nedrénujeme. Pacientky necháváme tři dny ležet, dva měsíce nedoporučujeme skákání, jízdu na koni apod. Výsledky: Průměrný věk byl 36,4 (20,0 až 65,1) let. Průměrné BMI bylo 22,1 (17,3 až 27,9). Průměrný čas jednostranných výkonů byl 60,3 (35 až 100) – u posledních devíti výkonů se samokotvícím stehem 51,3 (38 až 70), u oboustranných operací včetně změny polohy 155 a 150 minut. Všechny operace byly bez krevní ztráty a bez peroperač- ních či pooperačních komplikací. Dlouhodobé výsledky budou publikovány později. Závěr: Laparoskopická transperitoneální nefropexe metodou fixace konvexity ledviny pomocí dlouhodobě vstřebatelného samokotvícího stehu je v současnosti standardem léčby nefroptózy na našem pracovišti. Během výkonu je nutná pečlivá preparace stěny břišní umožňující bezpečnou suturu ke stěně břišní bez poškození viditelných nervů. Dlouhodobé zhodnocení techniky na větším souboru pacientů by bylo možné díky vzácnosti indikovaného výkonu pouze v multicentrickém sledován

Objective: To present our contemporary technique of laparoscopic nephropexy. We follow data based on clinical studies of lower quality recommending the laparoscopic technique of suturing of renal capsule at convexity of kidney (1). Material, methods: Indications for surgery are symptomatic patients with proven nephroptosis on radiological examinations (mainly IVU). From 12/2004 until 7/2016, nephropexy was performed on 31 women. In 28 on the right side, two times on both sides and once on left. The right side nephropexy was twice combined with dismembered pyeloplasty. The technique of surgery and results of pilot group were published already (2). The technique was modified in some aspects, mainly in the 10 last cases, barbed self-anchoring suture was used. The contemporary technique of the operation: Flank position, urinary catheter introduced. Pneumoperitoneum is created with Veres needle, pressure of CO2 12 mm Hg. Ten mm port for camera through umbilicus and further two working ports (5 and 3 mm). The peritoneum is opened in Toldt’s line. The lateral part of the kidney and the adjacent abdominal wall are cleaned. The kidney is fixed to the abdominal transversal muscle with three or four separate revolutions with long term absorbable/non-absorbable self-anchoring barbed stitch (V-Loc® 180 or Non Absorbable, size 2-0, needle ½ 26 mm). The peritoneal defect is closed with a running barbed absorbable suture V-Loc® 90. The stitches are introduced through trocar 10 mm and extracted through the same way or immediately through the abdominal wall with previous straightening of needle. No drain is placed. The patient is on bed-rest for three days. We recommend avoiding jumping, horse-riding etc. for two months. Results: Mean age was 36.4 ± 14.4 (20.0 to 65.1) years. Mean BMI 22.1 ± 2.8 (17.3 to 27.9). Mean time of operation on one side procedure 60.3 ± 17.1 (355 to 100), bilateral procedures (including rotation of patient) took 155 and 150 minutes. All procedures were without blood loss and peroperative and postoperative complications. Long-term results will be published later. Conclusion: Laparoscopic transperitoneal nephropexy with fixation of convexity of kidney with running self-anchoring barbed stitch is standard of surgical treatment of nephroptosis at our department. Meticulous dissection and careful liberation of the abdominal wall enabling safe suturing without damage of nerves of the abdominal wall is recommended. Due to relatively rarity of such surgery, long term results in a bigger group of patients will be only achievable in a multicentre trial.

• Klíčová slova
• nefropexe,
• MeSH
• dospělí MeSH
• laparoskopie metody   MeSH
• ledviny * abnormality   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• šicí techniky MeSH
• urologické chirurgické výkony metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH