transcranial electrical stimulation
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Electroencephalography and clinical neurophysiology. Suppl. no. 51
1st ed. xiii, 375 s., obr., grafy
- MeSH
- mozek MeSH
- mozková kůra MeSH
- Konspekt
- Anatomie člověka a srovnávací anatomie
- NLK Obory
- neurologie
Repetitívna transkraniálna magnetická stimulácia (rTMS) je nová vyšetrovacia a liečebná metóda v psychiatrii. Liečebný účinok tejto metódy je založený na princípe elektrickej stimulácie neurónov v ohraničených oblastiach mozgovej kôry o veľkosti asi 1-2 cm2. K dosiahnutiu stimulácie tak malej oblasti mozgu je použitá elektromagnetická indukcia. Práce skúmajúce efektívnosť tejto liečby v psychiatrických indikáciách preukazujú dobrý terapeutický účinok u pacientov s depresiou, migrénou a obsedantnekompulzívnou poruchou. V doterajších výskumoch sa počas liečby objavili nežiadúce účinky ako periférna motorická odpoveď na stimuláciu, mierne bolesti hlavy, nepríjemné sluchové vnímanie kliknutia pri spustení prúdu v cievke, nepríjemné vnímanie tepla vytváraného cievkou, ovplyvnenie pracovnej pamäti. Doterajšie výsledky výskumu účinku tejto metódy sú veľmi sľubné do budúcnosti.
Repetitive transcranial magnetic stimulation (rTMS) is a new investigative and therapeutic method for psychiatry. The effect of this method is based on the principle of electric stimulation in small local areas of the brain cortex (about 1-2 cm2). Electrical stimulation of such a small local area of the brain results from electromagnetic induction. Research on the effectivity of this therapy in psychiatry shows good therapeutic effects in mood disorders, migraine and obsessive compulsive disorder. In recent studies adverse effects like peripheral motor response to stimulation and mild headache appeared, as well as unpleasant auditory perception of clicking during activating current in the coil, an unpleasant sensation of heat generated in the coil, and an effect on working memory. First results of this method are very promising.
Recently, transcranial electrical stimulation (tES) has gained increasing popularity among researchers, especially for recovery and improvement, but interpretation of these results is difficult due to variations in study methods and outcome measurements. The main goal of this study was to better understand the postural and balance indicators affected by cerebellar tES, as the cerebellum is the main brain region responsible for controlling balance. For this systematic literature review, three databases were searched for articles where the cerebellum was stimulated by any type of tES in either healthy participants or those with neurologic disorders. Postural, dynamic, and/or static stability measurements were recorded, and risk of bias was assessed on the PEDro scale. A total of 21 studies were included in the analysis. 17 studies reported improvements after application of tES. 14 studies stimulated the cerebellum unilaterally and 15 used this modality for 20 min. Moreover, all studies exclusively used transcranial direct current as the type of stimulation. Evaluation of PEDro results showed that studies included in the analysis utilized good methodology. Although there were some inconsistencies in study results, overall, it was demonstrated that tES can improve balance and postural index under both healthy and neurological conditions. Further research of bilateral cerebellar stimulation or the use of transcranial alternating current stimulation, transcranial random noise stimulation, and transcranial pulsed current stimulation is needed for a more comprehensive assessment of the potential positive effects of cerebellar tES on the balance system.
transkraniální elektrická stimulace (tes) nachází v posledních letech široké uplatnění ve výzkumu a léčbě řady neuropsychiatrických poruch. Jedním z hlavních představitelů těchto metod je transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS), bezpečná a dobře tolerovaná neuromodulační metoda s možností domácí aplikace, která má podle současných tDCS doporučení evidenci účinku u některých neuropsychiatrických poruch. Uvedené sdělení, které je podkladem pro „Doporučené postupy psychiatrické péče české lékařské společnosti J. E. Purkyně“ má za úkol čtenáře seznámit se současnými možnostmi využití tDCS jako experimentální metody v léčbě psychiatrických poruch.
In recent years, transcranial electrical stimulation (tES) have found a wide application in the research and treatment of a number of neuropsychiatric disorders. One of the main representatives of these methods is transcranial direct current stimulation (tDCS), a safe and well-tolerated neuromodulation method, with the possibility of home application, which has a record of effect in some neuropsychiatric disorders according to current tDCS recommendations. The present communication, which is the basis for the „Recommended Guidelines of Psychiatric Care of the Czech Medical Association J. E. Purkyně“, aims to inform the reader about the current possibilities of using tDCS as an experimental method in the treatment of psychiatric disorders.
Východiska: Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (transcranial direct current stimulation; tDCS) je jednou z metod biologické léčby, která se dostává do popředí klinického i výzkumného zájmu. Jedním z mechanizmů účinku je podprahová modifikace vzniku elektrického potenciálu v neuronech, avšak efekt se neomezuje pouze na samotné nervové buňky. Metoda je ekonomicky nenáročná, ale její správné provedení vyžaduje určitě praktické dovednosti. V této práci byly zpracovány recentní studie a doporučení týkají se praktické aplikace a terapeutických indikací, ve kterých je možné užít tento typ stimulace s efektem. Cíl: Ozřejmení postupů praktické aplikace a léčebných protokolů v rámci tDCS a jeho potenciálu v neuropsychiatrické praxi. Závěr: V rámci současných poznatků je s významnou silou důkazu prokázána účinnost tDCS v léčbě nerezistentní depresivní poruchy, bažení a fibromyalgie, s menší silou také u chronické neuropatické bolesti při lézích míšních. Výzkumy v dalších indikacích probíhají.neuropatie
Background: Transcranial direct current stimulation (tDCS) is a modality of biological treatment, which has recently received a considerable boom in popularity both in clinics and research. Its principles include a subtreshold modification of electric current in neurons, even though the effect is not limited to neural cells. The method is economically reasonable, but the correct application requires certain operational knowledge. This review sums up recent studies and recommendations with regard to practical application and therapeutical indications, where this type of stimulation can be used effectively. Aim: Clarification of practical application procedures and therapeutic protocols within tDCS and its potential in neuropsychiatric practice. Conclusion: The therapeutic effect of tDCS has been proven in patients with non-resistant depression, craving, and fibromyalgia with high recommendation and chronic neuropathic pain due to spinal cord injury with less recommendation; nevertheless, research efforts in other areas continue.
Mentální anorexie je závažné, často život ohrožující onemocnění, které patří mezi poruchy příjmu potravy, skupinu nemocí charakterizovaných patologickým jídelním chováním, které je nutné chápat a léčit v celém bio-psycho-socio-spirituálním kontextu. Anorexie snižuje kvalitu života nejen daného jedince, ale i jeho okolí a nezřídka je doprovázena sebevražednými pokusy. Přes veškeré klinické a výzkumné snahy není úspěšnost léčby (používaná kombinace režimových opatření, psychofarmak a psychoterapie) uspokojivá, a je tedy nutné hledat další terapeutické možnosti. V posledních letech přibývá studií, které ověřují účinnost neuromodulačních metod u psychiatrických a neurologických onemocnění. Neuromodulační armamentarium můžeme rozdělit na metody neinvazivní, minimálně invazivní a invazivní. Do neinvazivní skupiny zahrnujeme transkraniální stimulaci stejnosměrným proudem, repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci, chronobioterapeutické modality a další. V dosud dostupných studiích se transkraniální stimulace stejnosměrným proudem jeví jako bezpečná a dobře snášená metoda v léčbě mentální anorexie. Studie vycházejí z hypotézy, že stimulace dorzolaterálního prefrontálního kortexu, důležitého pro regulaci emocí, sníží potřebu dietního chování, buď přímým působením na okruhy regulace příjmu potravy, nebo přeneseně, ovlivněním komorbidní psychopatologie.
Anorexia nervosa is a serious, often life-threatening, disease that belongs to eating disorders, a group of diseases characterized by pathological eating behavior that need to be understood and treated throughout the bio-psycho-socio-spiritual context. Despite all clinical and research efforts, treatment outcome (the combination of regimens, psychopharmacotherapy and psychotherapy) is not satisfactory, and other therapeutic options must be sought. In recent years, the number of studies of neuromodulation in psychiatric and neurological diseases has been increasing. We can divide these methods into invasive, minimally invasive and non-invasive methods, non-invasive group including transcranial DC stimulation (tDCS), repetitive transcranial magnetic stimulation (rTMS), chronobiotherapeutic modalities, and more. In the available studies, tDCS appears to be a safe and well-tolerated method in the treatment of mental anorexia (AN). The studies are based on the hypothesis that stimulation of the dorso-lateral prefrontal cortex (DLPFC), which is important for emotional regulation, reduces the need for dietary behavior, either by direct action on the regulation of food intake or translocation, or by influencing comorbid psychopathology.
Transkraniální stimulace střídavým proudem (tacs) je jedna z metod neinvazivní mozkové stimulace, při které prostřednictvím manipulace s endogenními oscilacemi dochází k ovlivnění kognice u zdravých dospělých osob. Vzhledem k tomu, že endogenní oscilace i kognice jsou narušeny u rùzných psychiatrických diagnóz, mohla by tACS představovat vhodnou metodu intervence. V tomto přehledu představujeme 27 studií, v nichž se tACS používá u psychiatrických diagnóz a hodnotí se změna kognice. Metoda tACS je bezpečná a dobøe tolerovaná. Výsledky se u různých diagnóz a aplikovaných protokolů liší, přičemž některé protokoly vykazují i dlouhodobý efekt. Celkový počet studií je však malý s velkou rozmanitostí diagnóz a parametrů tACS, jako je montáž elektrod nebo použitá frekvence. K zavedení této metody do klinické praxe je zapotřebí důkladnějšího potvrzení účinnosti potenciálních protokolů. V budoucnu může být aplikována doma, individualizována podle anatomických a funkčních charakteristik pacienta, nebo použita jako marker progrese onemocnění.
Transcranial alternating current stimulation (tacs) is one of the non-invasive brain stimulation methods in which cognition in healthy adults is influenced through manipulation of endogenous oscillations. since both endogenous oscillations and cognition are impaired in various psychiatric diagnoses, tACS could represent a suitable intervention method. this review presents 27 studies using tacs in psychiatric diagnoses and assessing changes in cognition. tACS is a safe and well-tolerated method. results vary across diagnoses and applied protocols, with some protocols showing long-term effects. however, the overall number of studies is small, with a large variety of diagnoses and tacs parameters such as electrode montage or the frequency used. More thorough confirmation of the efficacy of potential protocols is needed to introduce this method into clinical practice. in the future, it may be applied at home, individualized according to the anatomical and functional characteristics of the patient, or used as a marker of disease progression.
- MeSH
- duševní poruchy komplikace MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- kognitivní poruchy * terapie MeSH
- lidé MeSH
- přímá transkraniální stimulace mozku * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Po repetitivní transkraniální magnetické stimulaci (rTMS) mozeèku byla v předchozích studiích detekována změna aktivity moto- rické kùry, ovlivnìní kognitivních funkcí a změny na EEG. Cílem naší studie bylo ovìøit: a) zda jsou tyto zmìny zpùsobené rTMS mozečku či magnetickou stimulací (MS) krčních svalù a b) zda lze po rTMS mozečku detekovat zmìny ve frontální kùře. Metody: EEG bylo provedeno u 6 zdravých dobrovolníkù pøed a po 1) rTMS aplikované nad pravou mozeèkovou hemisférou a 2) MS pravého trapézového svalu. Byla pou žita 20 minutová stimulace 10 Hz rTMS a MS s celkem 1200 stimuly. rTMS a MS indukovaná zmìna prostorové distribuce elektrické aktivity mozku byla detekována pomocí nízko-rozlišovací elektromagnetické tomografie (LORETA). Výsledky: Stimulace pravého mozeèku zvyšovala proudovou hustotu v pásmu delta, theta, alfa-1 a beta-2. Zvýšení proudové hustoty v pásmu delta, theta a beta-2 bylo zjištìno převážně v oblasti frontální a parietální kùry. Zvýšení proudové hustoty v alfa-1 pásmu bylo detekováno bilaterálnì ve středním cingulu. Po MS m. trapezius nebyly zjištìny signifikantní změny distribuce elektrické aktivity mozku. Závěr: Dosažené výsledky naznaèují možnost modulace frontální aktivity pomocí rTMS mozečku a vytváří tak teoretický pøedpoklad využití rTMS mozečku u pacientù s neuropsychiatrickými poruchami, u kterých by ly popsány abnormity kortiko-subkortiko-cerebelární.
Background: Previous studies have detected EEG, cognitive and motor cortex modulation after cerebellar repetitive Transcranial Magnetic Stimulation (rTMS). The aim of our study was to determine a) if these findings actually reflect cerebellar rTMS or rather neck muscle magnetic stimulation (MMS), and b) if cerebellar rTMS modulates frontal cortex activity. Methods: EEG recordings were obtained from 6 right-handed healthy volunteers before and after 1) rTMS applied over the right cerebellar hemisphere and 2) MMS applied over the right musc le trapezius. We used 20 minutes of 10 Hz rTMS and MMS with 1200 impulses. The spatial distribution of the rTMS and MMS-induced changes in th e electrical brain activity were assessed using low-resolution electromagnetic tomography (LORETA). Results: Right cerebellar rTMS increased the power density in the delta, theta, alpha-1 and beta-2 frequency bands. Power increments in the delta, theta and beta-2 band s were found predominantly over the frontal and parietal lobes, whereas the alpha-1 power was increased bilaterally in the medial cingulate. No significant changes were detected after MMS applied over the trapezius muscle. Conclusions: Our results suggest the feasibility to modulate frontal cor- tical activity by means of cerebellar rTMS. This could support the use of the cerebellar rTMS in patients with neuropsychiatric disorders where cortico-subcortico-cerebellar abnormalities have been detected.
- Klíčová slova
- frontální kůra, parietální kůra, EEG, LORETA, rTMS,
- MeSH
- elektroencefalografie využití MeSH
- kognice účinky záření MeSH
- kůra mozečku fyziologie patofyziologie MeSH
- lidé MeSH
- mapování mozku MeSH
- mozeček MeSH
- pohybová aktivita účinky záření MeSH
- prospektivní studie MeSH
- transkraniální magnetická stimulace * škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem je dynamicky se rozvíjející neurostimulační výzkumnou metodou, která využívá stejnosměrného proudu o nízké intenzitě k dosažení podprahových změn elektrického potenciálu na synaptických spojeních nervových buněk. Její výhodou je příznivý profil nežádoucích účinků a nízká pořizovací cena, která dopomohla k jejímu výraznému rozšíření.
Transcranial stimulation with direct current is a dynamically evolving neurostimulation research method that uses direct current with low intensity to achieve subliminal changes of electric potential on synaptic connections of nerve cells. Its advantage is a favorable profile of side effects and low purchase price that helped to advance it to a considerable degree.
Soubor zahrnuje 23 pacientů, u kterých byla provedena peroperační monitorace motorických evokovaných potenciálů (MEP) za použití transkraniální elektrické Stimulace (TCES). V 15 případech se jednalo o operaci tumoru mozku, v 6 případech tumoru míchy a ve 2 případech prolapsu ploténky v oblasti hrudní páteře. V 19 případech byla použita celková anestezie s kombinací inhalačního anestetika a syntetického opioidu. Ve 4 případech pak byla podána kontinuální intravenózni anestezie (TIVA) s kombinací propofolu a syntetického opioidu. U 3 pacientů. U kterých byla použita inhalační anestetika, došlo buď k významnému snížení amplitudy, nebo k típlnému vymizení všech motorických odpovědí, nejsp^e v souvislosti S koncentrací izofluranu nad 0,6 %. U pacientů s TIVA byla odpověď ve hodnotitelná. N U monitorace MEP užití TIVA. Z 19 hodnocených odpovědí nastala alterace MEP při kritické fázi výkonu v 7 případech: U 4 pacientů došlo k signifikantnímu (i přechodnému) snížení amplitudy pod 50 %; u 3 pacientů odpovědi vymizely. U těchto 3 pacientů bylo po operaci zjištěno korelující zhoršení hybných funkcí středně těžkého či těžkého stupně. U 4 pacientů s poklesem amplitudy pod 50 % hodnoty oproti počátku výkonu došlo k deficitu buď velmi lehkému, který se rych¬ le upravil, nebo se stav motorických funkcí nezměnil.
The set involves 23 consecutive patients evaluated by transcranial electrical stimulation with registration of motor evoked potentials (MEP) during a surgery. 15 patients underwent the surgery for the brain tumor, 6 patients for the spinal cord tumor, and 2 patients for thoracic discopathy. General anesthesia with combination of isofluran with suphentanyl was used in 19 cases, and continuous intravenous anaesthesia (TIVA) with a combination of propofol and suphentanil in 4 cases. The response was elicited from all patients with TIVA. In the group where general anesthesia with isofluran and opioid was used 3 patients demonstrated either significant overall decrease of amplitude or total loss of all motor responses. No Other reason than the concentration of an anesthetic agent above 0.6 % was found. Based on these results TIVA is preferred as the optimal anesthesiologic regimen for monitoring MEPs. The motor response was succesfully registered in 19 cases. A changed MEP during the critical phase of surgery was recorded in 7 cases. Significant decrease of amplitude below 50 % was observed in 4 patients. and total loss of response appeared in 3 patients. Moderate (2 patients) or severe (1 patient) worsening of motor functions was revealed in these cases after surgery. 12 patients with normal MEPs during surgery were without a motor deficit after an operation. A mild motor deficit developed in 2 patiens with the amplitude decreased below 50 %, the other 2 cases showed the normal motor function.
