Úvod: ischemická choroba srdeční (ichS) je celosvětově hlavní příčinou úmrtí, což je jedním z důvodů významných technologických pokroků intervenční kardiologie v posledních dekádách. Kombinace intravaskulárního ultrazvuku (iVuS) a infračervenému spektru blízké spektroskopie (nirS) nabízí detailní pohled na morfologii koronárních tepen a složení aterosklerotických plátů. tyto pokročilé zobrazovací technologie umožňují přesnější hodnocení ichS a zlepšují terapeutické strategie. Cíl: nirS dokáže detekovat a určitým způsobem kvantifikovat obsah lipidů v aterosklerotickém plátu pomocí indexů lcBi (lipid-core Burden index) a maxlcBi4mm (Maximal lipid core Burden index ve 4mm segmen- tu). V této studii jsme zkoumali vztah mezi těmito indexy a progresí aterosklerotického plátu v období 9–12 měsíců od perkutánní koronární intervence (Pci) s implantací lékového stentu v kmeni levé koronární tepny. Metody: Jednalo se o prospektivní, monocentrickou studii zahrnující 27 pacientů s významnou stenózou kmene levé věnčité tepny, kteří podstoupili iVuS-nrS vedenou Pci. Sériově byly hodnoceny lcBi, maxlcBi- 4mm a objem plátu (PV) před Pci, bezprostředně po Pci a v rámci kontrolního vyšetření za 9 až 12 měsíců u 18 pacientů. Výsledky: Průměrný věk pacientů dosahoval 72,7 roku, přičemž převládali muži (88 %). Průměrný lcBi před Pci byl 128,9 ± 122,0, zatímco maxlcBi4mm byl 263,7 ± 172,0. Volumetricky pomocí iVuS měřený PV po Pci byl 418,7 ± 203,3 mm3, při kontrole se zvýšil na 454,5 ± 209,4 mm3 (p = 0,105). Analýza neodhalila významnou korelaci mezi rozdílem PV (po Pci a při kontrole) a výchozími hodnotami lcBi, resp. maxlcBi4mm (p = 0,626, resp. 0,786). Závěr: Výsledky neprokázaly statisticky významnou korelaci mezi počátečními hodnotami lcBi, resp. maxlcBi4mm a progresí PV v kmeni levé věnčité tepny. Korelační grafy však naznačují trend ke snížení PV u pacientů s vysokými výchozími hodnotami lcBi a maxlcBi4mm jako možný efekt vysoce intenzivní statinové terapie.
Background: Coronary artery disease (CAD) is the leading cause of death worldwide, which has driven significant advances in the field of interventional cardiology. The combination of intravascular ultrasound (IVUS) and near-infrared light spectroscopy (NIRS) offers a detailed view of coronary artery morphology and plaque composition. This advanced imaging capability facilitates a more accurate assessment of CAD and enhances therapeutic strategies. Objective: NIRS can detect and quantify lipid content in atherosclerotic plaque using the Lipid Core Burden Index (LCBI) and the Maximal Lipid Core Burden Index in a 4 mm segment (maxLCBI4mm). In this study, we examined the relationship between these indices and atherosclerotic plaque progression in the crucial area of the left main coronary artery (LM) during a follow-up period of 9 to 12 months after percutaneous coronary interventions (PCI). Methods: A prospective, single-centre study was conducted involving 27 patients with significant left main stenosis who underwent IVUS-NIRS guided PCI. Serial assessments of the LCBI, maxLCBI4mm, and IVUS-derived plaque volume (PV) were performed at baseline, immediately post-PCI, and during follow-up at 9 to 12 months in 18 patients. Results: The mean age of the study population was 72.7 years, with a predominance of male patients (88%). The average LCBI of the LM coronary artery before PCI was 128.9 ± 122.0, while maxLCBI4mm was 263.7 ± 172.0. The IVUS-measured PV post-PCI was 418.7 ± 203.3 mm3, increasing to 454.5 ± 209.4 mm3 at follow-up (p = 0.105). Analysis revealed no significant correlation between the difference in PV and baseline LCBI or maxLCBI4mm, with p-values of 0.626 and 0.786, respectively. Conclusion: This study found no significant association between initial LCBI and maxLCBI4mm segment values and subsequent changes in PV in the left main coronary artery. However, correlation graphs indicate a trend toward decreased PV in patients with high initial LCBI and maxLCBI4mm.
Cíle: Elektrokardiogram (EKG) a rentgen hrudníku (CXR) jsou běžně používány v předoperačním období u pacientů podstupujících nekardiální operace (NCS). Cílem této studie bylo zhodnotit, zda mají předoperační EKG a CXR vliv na změny v předoperačním managementu u neselektované populace podstupující neplánované NCS. Metody: Retrospektivně jsme analyzovali záznamy hospitalizovaných pacientů, kteří podstoupili interní předoperační vyšetření v letech 2015–2021. Primárním cílovým ukazatelem byla změna předoperačního managementu, která vedla k odložení nebo úplnému zrušení operace (PCCS) z důvodu abnormálního EKG nebo CXR. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 2362 pacientů. Abnormální EKG mělo 72 % a abnormální CXR 33 % pacientů. PCCS z důvodu abnormálního EKG nebo CXR se vyskytlo u 4 (0,17 %) a 5 (0,21 %) pacientů. Ve všech případech byla změna předoperačního managementu způsobena supraventrikulární tachyarytmií (SVT) na EKG nebo pneumonií na CXR. Pacienti s PCCS kvůli SVT měli rychlý srdeční rytmus (HR) (průměrně 141 tepů za minutu oproti 79 u ostatních). Hodnota HR pod 125 tepů/min měla 100% negativní prediktivní hodnotu (NPV) pro PCCS. Pacienti s PCCS kvůli pneumonii měli vyšší hodnoty C-reaktivního proteinu (CRP) (medián 189 mg/l oproti 7 mg/l u ostatních). Hodnota CRP pod 62 mg/l měla 100% NPV pro PCCS. Riziko 90denní pooperační úmrtnosti bylo zvýšené u pacientů s HR nad 100 tepů/min (RR=2,08), přičemž riziko dále rostlo s vyšším HR, a u pacientů s abnormálním CXR ve srovnání s normálním CXR (RR=2,49). Závěry: EKG i CXR měly velmi omezenou hodnotu v předoperačním managementu hospitalizovaných pacientů podstupujících neplánované NCS. Doporučujeme použít HR (> 100 tepů/min) a CRP (> 61 mg/l) jako indikátory pro testování EKG a CXR, spíše než věk, jako doplněk k anamnéze a klinickým nálezům. HR nad 124 tepů/min by měl odlišit pacienty s vyšší pravděpodobností změn v předoperačním managementu. Také doporučujeme využít abnormální CXR (pokud je dostupný) a HR přesahující 100 tepů/min k identifikaci pacientů s vyšším relativním rizikem pooperační úmrtnosti.
Aims: An electrocardiogram (ECG) and chest X-ray (CXR) are widely used in the preoperative period for patients undergoing non-cardiac surgery (NCS). We aimed to assess whether preoperative ECG and CXR had any impact on changes in preoperative management for an unselected population undergoing non-elective NCS. Methods: We retrospectively reviewed records of hospitalized patients undergoing an internal preoperative examination in 2015-2021. The primary endpoint was a change in preoperative management that caused postponement or complete cancelation of a surgery (PCCS), due to an abnormal ECG or CXR. Results: We enrolled 2362 patients. 72% had an abnormal ECG and 33% had an abnormal CXR. PCCS due to an abnormal ECG or CXR occurred in 4 (0.17%) and 5 (0.21%) patients, respectively. In all cases, the change in preoperative management was due to a supraventricular tachyarrhythmia (SVT) on the ECG or pneumonia on the CXR. Patients with PCCS due to SVT had a rapid heart rate (HR) (mean 141 bpm vs. 79 bpm in others). An HR cut-off value <125 bpm had a 100% negative predictive value (NPV) for PCCS. Patients with PCCS due to pneumonia had higher C-reactive protein levels (CRP) (median 189 mg/l vs. 7 mg/l in others). A CRP cut-off value <62 mg/l had 100% NPV for PCCS. There was an increased 90-day postoperative all-cause mortality risk in patients with HR above 100 bpm (RR=2.08), increasing even more with higher HRs, and abnormal CXR findings compared to normal CXR (RR=2.49). Conclusions: Both ECG and CXR had very limited value in the preoperative management of hospitalized patients undergoing non-elective NCS. We recommend HR (>100 bpm) and CRP (>61 mg/l) as indicators for ECG and CXR testing, rather than age, as an addition to patient history and clinical findings. HR above 124 bpm should distinguish the patients with higher probability of changes in preoperative management. We also recommend using an abnormal CXR (if available) and a heart rate exceeding 100 bpm to identify patients at a higher relative risk of postoperative mortality.
BACKGROUND: Pulsed-field ablation (PFA) represents a new, nonthermal ablation energy for the ablation of atrial fibrillation (AF). Ablation energies producing thermal injury are associated with an inflammatory response, platelet activation, and coagulation activation. OBJECTIVES: This study aimed to compare the systemic response in patients undergoing pulmonary vein isolation (PVI) using pulsed-field and radiofrequency (RF) energy. METHODS: Patients with AF indicated for PVI were enrolled and randomly assigned to undergo PVI using RF (CARTO Smart Touch, Biosense Webster) or pulsed-field (Farapulse, Boston-Scientific) energy. Markers of myocardial damage (troponin I), inflammation (interleukin-6), coagulation (D-dimers, fibrin monomers, von Willebrand antigen and factor activity), and platelet activation (P-selectin, activated GpIIb/IIIa antigen) were measured before the procedure (T1), after trans-septal puncture (T2), after completing the ablation in the left atrium (T3), and 1 day after the procedure (T4). RESULTS: A total of 65 patients were enrolled in the pulsed-field ablation (n = 33) and RF ablation (n = 32) groups. Both groups were similar in baseline characteristics (age 60.5 ± 12.7 years vs 64.0 ± 10.7 years; paroxysmal AF: 60.6% vs 62.5% patients). Procedural and left atrial dwelling times were substantially shorter in the PFA group (55:09 ± 11:57 min vs 151:19 ± 41:25 min; P < 0.001; 36:00 ± 8:05 min vs 115:58 ± 36:49 min; P < 0.001). Peak troponin release was substantially higher in the PFA group (10,102 ng/L [IQR: 8,272-14,207 ng/L] vs 1,006 ng/L [IQR: 603-1,433ng/L]). Both procedures were associated with similar extents (>50%) of platelet and coagulation activation. The proinflammatory response 24 h after the procedure was slightly but nonsignificantly higher in the RF group. CONCLUSIONS: Despite 10 times more myocardial damage, pulsed-field ablation was associated with a similar degree of platelet/coagulation activation, and slightly lower inflammatory response. (The Effect of Pulsed-Field and Radiofrequency Ablation on Platelet, Coagulation and Inflammation; NCT05603637).
BACKGROUND/AIM: The study aims to describe the role of diabetes in patients with heart failure. METHODS: In all, 1052 chronic heart failure patients were included in the FARmacology and NeuroHumoral Activation (FAR NHL) multicenter prospective registry. They had ejection fraction below 50% and were on stable medication for at least 1 month. RESULTS: More than one-third (38.9%) of the patients had diabetes mellitus (DM). Diabetic patients (N = 409) were older (median 67 vs. 64, p < 0.001), had higher body mass index (BMI) (30 vs. 28 kg/m2, p < 0.001), much more frequently had ischemic heart disease (71 vs. 47%, p < 0.001), hypertension (80 vs. 67%, p < 0.001), dyslipidemia (89 vs. 69%, p < 0.001), worse renal function (estimated glomerular filtration rate [eGFR] median 63 vs. 73 mL/min/1.73 m2, p < 0.001), and higher N-terminal pro-brain natriuretic peptide (NT-proBNP) (median 681 vs. 463 pg/mL, p = 0.003). All-cause death, left ventricle assist device implantation, and orthotopic heart transplantation were set as the combined primary end point, which was present in 15.5% (163 patients) within the 2-year follow-up. In the 2-year follow-up, 81.0% of patients with diabetes survived without a primary end point, while 85.4% of the patients without diabetes survived, the difference being on the verge of statistical significance (p = 0.089). DM is a statistically significant predictor of NT-proBNP value in univariate analysis, but it is not an independent predictor in a multivariate analysis. When the NT-proBNP level was high, the presence of DM did not influence the prognosis. CONCLUSION: The combination of diabetes and NT-proBNP levels may better stratify the prognosis of patients with chronic heart failure.
- MeSH
- chronická nemoc MeSH
- diabetes mellitus * krev patofyziologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- natriuretický peptid typu B * krev MeSH
- peptidové fragmenty krev MeSH
- prognóza MeSH
- prospektivní studie MeSH
- registrace * MeSH
- senioři MeSH
- srdeční selhání * krev patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
BACKGROUND: The aim was to evaluate the performance of the Peritoneal Cancer Index (PCI) using imaging (ultrasound, contrast-enhanced computed tomography (CT), and whole-body diffusion-weighted magnetic resonance imaging (WB-DWI/MRI) in assessing peritoneal carcinomatosis and predicting non-resectability in tubo-ovarian carcinoma patients. METHODS: This was a prospective multicenter observational study. We considered all patients with suspected primary ovarian/tubal/peritoneal cancer who underwent preoperative ultrasound, CT, and WB-DWI/MRI (if available). The optimal cut off value for assessing the performance of the methods in predicting non-resectability was identified at the point at which the sensitivity and specificity were most similar. The reference standard to predict non-resectability was surgical outcome in terms of residual disease >1 cm or surgery not feasible. Agreement between imaging methods and surgical exploration in assessing sites included in the PCI score was evaluated using the Intraclass Correlation Coefficient (ICC). RESULTS: 242 patients were included from January 2020 until November 2022. The optimal PCI cut-off for predicting non-resectability for surgical exploration was >12, which achieved the best AUC of 0.87, followed by ultrasound with a cut-off of >10 and AUC of 0.81, WB-DWI/MRI with a cut-off of >12 and AUC of 0.81, and CT with a cut-off of >11 and AUC of 0.74. Using ICC, ultrasound had very high agreement (0.94) with surgical PCI, while CT and WB-DWI/MRI had high agreement (0.86 and 0.87, respectively). CONCLUSION: Ultrasound performed by an expert operator had the best agreement with surgical findings compared to WB-DWI/MRI and CT in assessing radiological PCI. In predicting non-resectability, ultrasound was non-inferior to CT, while its non-inferiority to WB-DWI/MRI was not demonstrated.
- MeSH
- difuzní magnetická rezonance metody MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory vaječníků * diagnostické zobrazování patologie chirurgie MeSH
- nádory vejcovodů diagnostické zobrazování patologie chirurgie MeSH
- peritoneální nádory * diagnostické zobrazování MeSH
- počítačová rentgenová tomografie * metody MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- prospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- ultrasonografie * metody MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
- pozorovací studie MeSH
BACKGROUND: There are conflicting data on the relationship between preoperative electrocardiogram and postoperative mortality. We aimed to assess the predictive value of preoperative ECG on postoperative all-cause mortality in patients undergoing non-cardiac surgery (NCS). METHODS: We retrospectively reviewed records of hospitalized patients who underwent an internal preoperative examination and subsequent NCS in the years 2015-2021. We recorded patient comorbidities, vital functions, results of biochemical tests, ECG. The primary end point was 90-day postoperative all-cause mortality, acquired from the hospital records and the nationwide registry run by the Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic. RESULTS: We enrolled a total of 2219 patients of mean age 63 years (48% women). Of these, 152 (6.8%) died during the 90-day postoperative period. There were statistically significant associations between increased 90-day postoperative all-cause mortality and abnormal ECG findings in resting heart rate (≥ 80 bpm, relative risk [RR] = 1.82 and ≥ 100 bpm, RR = 2.57), presence of atrial fibrillation (RR = 4.51), intraventricular conduction delay (QRS > 0.12 s, RR = 2.57), ST segment changes and T wave alterations, left bundle branch hemiblock (RR = 1.64), and right (RR = 2.04) and left bundle branch block (RR = 4.13), but not abnormal PQ and QT intervals, paced rhythm, incomplete right bundle branch block, or other ECG abnormalities. A resting heart rate (≥ 80 bpm, relative risk [RR] = 1.95 and ≥ 100 bpm, RR = 2.20), atrial fibrillation (RR = 2.10), and right bundle branch block (RR = 2.52) were significantly associated with 90-day postoperative all-cause mortality even in subgroup of patients with pre-existing cardiac comorbidities. CONCLUSIONS: Patients with abnormal preoperative ECG findings face an elevated risk of all-cause mortality within 90 days after surgery. The highest mortality risk is observed in patients with atrial fibrillation and left bundle branch block. Additionally, an elevated heart rate, right bundle branch block, and atrial fibrillation further increase the risk of death in patients with pre-existing cardiac conditions.
- MeSH
- elektrokardiografie * metody MeSH
- kohortové studie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace * mortalita epidemiologie MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- předoperační péče metody MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Úvod: Těsná kompenzace diabetu je u většiny pacientů optimálním cílem terapie. CSII zlepšuje kompenzaci a nezvyšuje přitom riziko hypoglykemie u pacientů s diabetes mellitus 1. i 2. typu, u diabetiků 1. typu snižuje kardiovaskulární mortalitu. Cíle práce: zhodnocení využívání CSII v terapii seniorů léčených inzulinem v České republice. Metodika: Pro analýzu byl využit anonymizovaný soubor pacientů s DM z dat Národního registru hrazených zdravotních služeb (NRHZS) v letech 2010–2021 (pacienti, u kterých byla v daném roce vykázána inzulinová pumpa, příslušenství nebo spotřební materiál). Výsledky: V roce 2021 bylo léčeno pouze inzulinem (ATC A10) 84 345 pacientů, z nichž bylo 55,7% (46 969) starších 65 let. Prevalence terapie CSII se postupně zvyšuje, z 5 067 pacientů v roce 2010 na 7285 v roce 2021. U 685 nemocných starších 65 let byla v roce 2021 vykázána terapie CSII (9,4% ze všech léčených CSII; 1,5% ze všech léčených pouze inzulinem). 6 597 pacientů ve věku do 65 let je léčeno CSII (17,7% ze všech léčených inzulinem). Závěr: U pacientů ve věku nad 65 let je prevalence využívání CSII významně nižší v porovnání s pacienty nižšího věku. Výsledky mohou napomoci směrování úsilí odborných společností, státní administrativy a vedení zdravotních pojišťoven k zlepšení podmínek pro poskytování terapie CSII a posílení odborné přípravy zdravotnického personálu mimo diabetologická centra.
Introduction: Good glucose control is the optimal goal of antidiabetic therapy in most patients. CSII improves results and does not increase the risk of hypoglycemia in patients with type 1 and type 2 diabetes mellitus; it reduces cardiovascular mortality in type 1 diabetics. Objectives: evaluation of the use of CSII in the therapy of elderly treated with insulin in the Czech Republic. Methodology: An anonymized set of patients with DM from the data of the National Register of Paid Health Services (NRHZS) in the years 2010-2021 (patients for whom an insulin pump, accessories or consumables were reported in the given year) was used for the analysis. Results: In 2021, 84,345 patients were treated with insulin alone (ATC A10), of which 55.7% (46,969) were older than 65 years. The prevalence of CSII therapy is gradually increasing, from 5067 patients in 2010 to 7285 in 2021. In 2021, CSII therapy was reported in 685 patients over 65 years of age (9.4% of all treated with CSII; 1.5% of all treated only insulin). 6597 patients under the age of 65 are treated with CSII (17.7% of all treated with insulin). Conclusion: In patients over 65 years of age, the prevalence of CSII use is significantly lower compared to younger patients. The results can help guide the efforts of professional societies, state administrations and management of health insurance companies to improve the conditions for the provision of CSII therapy and to strengthen the professional training of medical personnel outside diabetes centers.
- MeSH
- diabetes mellitus * farmakoterapie MeSH
- hodnocení rizik metody MeSH
- hypoglykemie prevence a kontrola MeSH
- inzulinové infuzní systémy * MeSH
- kontinuální monitorování glukózy metody přístrojové vybavení MeSH
- lidé MeSH
- registrace MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Cíl práce: analyzovat prevalenci a trendy během třináctiletého vývoje předepisování neinzulinových antidiabetik v rozmezí let 2010–2022, během nichž se zásadním způsobem změnily možnosti léčby diabetu 2. typu. Soubor a metodika: Pro analýzu byl využit soubor pacientů s DM, kteří byli identifikováni jako diabetici v datech Národního registru hrazených zdravotních služeb (NRHZS) v letech 2010–2022. Prevalence byla hodnocena podle vyzvednutých (uhrazených) receptů na antidiabetika (ATC skupina A10B). Výsledky: Relativní prevalence preskripce metforminu se zvýšila ze 68,7 % na 79,7 %, u sulfonylurey se snížila z 45,9 % na 21,6 %, u pioglitazonu se nezměnila (4,3 % vs. 4,3 %), ale absolutní počet pacientů se zvýšil z 24 392 na 36 158. Relativní prevalence preskripce gliptinů se zvýšila z 5,0 % na 16,0 %, u gliflozinů se zvýšila mezi lety 2014 až 2022 z 0,5 % na 12,7 %, u agonistů receptoru pro GLP-1 se zvýšila z 0,7 % na 6,6 %. Závěr: Setrvale vysoká, neklesající prevalence preskripce metforminu, inverzně pak klesající prevalence preskripce sulfonylurey. Významný vzestup preskripce gliflozinů a agonistů receptoru pro GLP-1. Za pozitivní považujeme opětovný vzestup preskripce pioglitazonu.
The aim: To analyze the prevalence and trends during the thirteen-year development of the prescription of non-insulin antidiabetic drugs between 2010 and 2022, during which the treatment options for type 2 diabetes changed fundamentally. Methodology: The analysis used a file of patients with DM who were identified as diabetics in the data of the National Register of Paid Health Services (NRHZS) in the years 2010–2022. Prevalence was assessed according to collected (reimbursed) prescriptions for antidiabetics (ATC group A10B). Results: The relative prevalence of metformin prescription increased from 68.7 % to 79.7 %, for sulfonylurea it decreased from 45.9 % to 21.6 %, for pioglitazone it did not change (4.3 % vs. 4.3 %), but the absolute number of patients increased from 24,392 to 36,158. The relative prevalence of the prescription of gliptins increased from 5.0 % to 16.0 %, for gliflozins it increased between 2014 and 2022 from 0.5 to 12.7 %, for GLP-1 receptor agonists, it increased from 0.7 % to 6.6 %. Conclusion: Persistently high, non-decreasing prevalence of metformin prescription, inversely decreasing prevalence of sulfonylurea prescription. Significant increase in the prescription of gliflozins and GLP-1 receptor agonists. We consider the resurgence of pioglitazone prescription to be positive.
